Dožínkový program ještě neskončil, a kolem pěkně upravených stánků, postavených v horní části náměstí, už byla tlačenice. Všechny byly pěkné upravené. Obilí ovázané červenými stuhami, doplněné květy a upevněné na stánky vonělo a připomínalo širá pole a krásný kraj kolem našich vsí. Procházeli jsme se od stánku ke stánku, a vypadalo to, jako bychom jeli mezi poli od vesnice k vesnici. Lidé se tlačili a ochutnávali tradiční české pečivo: makové záviny, rohlíky, buchty...

Dolnodaruvarské ženy připravily různá jídla z těsta, která dnes můžeme nazvat českou specialitou, ale kdysi to bylo jediné, co si sedlák mohl dopřát. Těstoviny se ochucovaly tím, co bylo doma, na poli a ve dvoře: mákem, ořechy, zelím, smetanou, povidly. Vynalézavé krajanky se snažily zaujmout návštěvníky, jak jen dovedly, a proto se na stáncích tlouklo máslo, pekly bramborové placky, vařila meruňková povidla, pletly dožínkové kytičky a vázaly slaměné prstýnky.

Nejen školní zádruha Sedmikráska, ale i mnohé České besedy nabízely pěkné a vkusné předměty s lidovým motivem, které bylo možné si odnést jako památku: omalované ubrousky, šátky, ozdoby z pálené hlíny, panenky z kukuřičného šustí. Nechyběly ani české knihy: nová vydání NVI Jednota a vyřazené knihy z knihovny.
Návštěvníci dožínek se jistě ještě jednou přesvědčili, co všechno česká kultura a tradice může nabídnout. L. Dujmenovićová/ld