Otázky:
1. Jaký byl podle Vás rok 2010 pro krajany v Chorvatsku?
2. Na kterou akci vzpomínáte nejraději?
3. A na kterou byste nejraději zapomněla?
4. Která událost na chorvatské politické a společenské scéně nejvíc ovlivnila život občanů a tím i příslušníků menšiny?
5. Pečuje Česká republika dostatečně o menšinu v Chorvatsku?
6. Co považujete za svůj největší příspěvek ve prospěch české menšiny?
7. Co Vás osobně v soukromém životě loni nejvíc potěšilo?
8. Jak se díváte na zapojování Koordinace českých menšinových rad do činností Federální unie evropských národnostních menšin FUEN?
9. Změny ústavního zákona o právech národnostních menšin umožňují zakládání takzvaných národních rad. Potřebuje česká menšina toto nové těleso? 10. Jak se cítíte po tolika letech konání důležité funkce? Jste unavena?
11. Letošní rok 2011 bude rokem dvojích voleb – parlamentních a voleb menšinových rad a představitelů – a rokem sčítaní lidu. Jak ho přežijeme? 12. Co podle vašeho odhadu ukážou výsledky sčítání lidu?
13. Co byste přála krajanům do nového roku?
ZDENKA ČUCHNILOVÁ
1. Všeobecně, pro všechny obyvatele Chorvatska byl minulý rok velmi těžký, a šetření, snižování platů, nárůst nezaměstnanosti a pád hrubého domácího produktu pocítili krajané stejně tak jak všichni občané.
2. Nejraději vzpomínám samozřejmě na dožínky a musím říci, že jsou pokaždé lepší. Musím ale pochválit také všechny dny české kultury, a vůbec veškeré akce, které podnikají Besedy a Svaz.
3. Není krajanská akce, na kterou by bylo třeba zapomenout. I kdyby byly nějaké chyby a něco, co se nevydařilo, na to bychom se neměli dívat přísně, protože za každou akcí stojí snaha, láska a entusiasmus amatérů. To, na co bych ráda zapomněla, je všechno to, co se každodenně dovídáme: kolik korupce je v nejvyšším vedení státu, kvůli čemuž jsou ve vězení bývalý premiér i jeho náměstek.
4. Vzhledem k tomu, že jsem sama částí politické soustavy, na kterou padla velká skvrna, za událostí, které nejvíc ovlivnily život všech občanů, včetně příslušníků menšin, považuji právě korupční aféry, které zároveň konečně ukázaly, že nikdo není nedotknutelný, a že spravedlnosti nikdo neunikne. To musí mít každý politik stále na vědomí.
5. My nejsme občany České republiky, ale Republiky Chorvatska, takže všechno, co pro nás Česká republika udělá, buďto finančně, nebo odborně, je dar. Nemusí to dělat, tedy – ano, o naši menšinu pečuje dostatečně.
6. Když jde o českou a slovenskou menšinu, které zastupuji v Chorvatském sněmu, je to především úspěšné dokončení boje o doplňkový hlas pro menšiny. Usilovali jsme o něj patnáct let. Dále jsou to změny volebního zákona ve sněmu schválené polovinou prosince, které umožňují uplatňování tohoto práva. 7. Samozřejmě, že je to můj nový vnuk, který se narodil už v únoru. Je to už třetí vnuk, a toto zvětšení rodiny bylo pro mne velké potěšení.
8. Je to zase jeden z úspěchů menšiny, protože se nestačí představovat jen u nás, ale je zapotřebí naši činnost ukázat i Evropě. Výbornou příležitostí k tomu byl seminář FUEN, který zorganizovala česká menšina v Daruvaru.
9. Nemůžeme očekávat, že někdo sladí zákony podle české menšiny, musíme respektovat chorvatské zákony. Nový ústavní zákon i jiné zákony, které regulují činnost menšinových rad a představitelů, platí už deset let, a my nesmíme být těmi, kdo nejednal v souladu se zákony. Do devadesátých let tomu bylo jinak, byly jen kulturně osvětové spolky, ale dnes máme kromě Besed také rady, představitele, koordinaci, dokonce i poslance ve Sněmu. Jedno těleso, které zahrne všechny menšinové instituce a bude legitimním představitelem menšiny je potřebné.
10. Každé práci je třeba se stále učit, zvlášť politika přináší pořád něco nového. Naučila mě, jak zaklepat na správné dveře, a jak se – když vás vyhodí dveřmi – vrátit oknem zpátky. Myslím si, že dnes můžu dát mnohem víc, než před deseti nebo patnácti lety. Práce, samozřejmě, unaví, ale když vidíte, že jste pro někoho udělal něco dobrého, tak vám to dodá novou sílu.
11. Pro jedno i pro druhé potřebují naši krajané hodně informací. Je zapotřebí o tom mluvit a krajany edukovat. Je důležité se při sčítání lidu hlásit k české menšině, protože na počtu příslušníků záleží uskutečňování práv. Každý, kdo se cítí být Čechem, by se měl tak vyjádřit. Je zapotřebí také zdůraznit, že sčítaní lidu a seznam voličů nejsou stejná věc. Znamená to, že si každý krajan musí sám zkontrolovat, jestli se nachází na menšinovém seznamu voličů a sám si to vyřídit.
12. Bohužel, myslím si, že toto sčítání nebude výjimkou, a že pokračuje trend zmenšování počtu příslušníků menšiny, je jen otázka o kolik. Asimilace dělá své, je ale na nás, abychom ji co nejvíce zpomalili.
13. Především hodně trpělivosti a optimismu, nepřihlížet jen k negativním příkladům, kterými nás bombardují média, a samozřejmě také hodně zdraví a štěstí, ať se každému daří na cestě, kterou si sám vybral.
LENKA JANOTOVÁ
1. Krajanský rok byl velice bohatý a úspěšný, z hospodářského, ekonomického a společensko-politického hlediska těžký a problematický.
2. Na všechny akce vzpomínám s hrdostí. Dožínky si vyžádaly nejvíce času a energie, byly nejnavštívenější, vyžádaly si největší zapojení všech generací, zvlášť mladých lidí, vyvolaly největší zájem a obdiv mnoha návštěvníků z mnoha krajů Chorvatska i ze zahraničí. Konaly se pod záštitou prezidenta Ivo Josipoviće, který náš Svaz vbrzku po zvolení za prezidenta RCH navštívil, což nás velice potěšilo a povzbudilo k další práci.
3. Každá akce si vyžádala velké angažování, ani jedné bych se nezřekla, ba naopak.
4. Přiznání naší vlády, že recese zachvátila také Chorvatsko. Mnozí občané zůstali bez práce. Samozřejmě, že těžká hospodářská a ekonomická krize ovlivnila i život příslušníků menšiny.
5. Ve srovnání s obdobím před demokratickými změnami je dnes péče České republiky o českou menšinu v Republice Chorvatsku vynikající, jak finanční, tak morální a odborná v kulturně-osvětové činnosti (MZV – OKKVP, ČSÚZ, mnohé instituce, místní samosprávy, odborníci, studenti atd.), bylo by zapotřebí zlepšit i legislativní část (bilaterální smlouva, tzv. Krajanský zákon apod.).
6. Letos je tomu plných padesát let mé účasti v kulturně-osvětové činnosti české menšiny, takže bych musela uvažovat a porovnávat, zda bylo důležitější a účinnější mé angažování v lipovecké Besedě, nebo jako předsedkyně divadelní rady Svazu, kdy jsme začali pořádat semináře a přehlídky divadel, anebo ve funkci předsedkyně Svazu či učitelky a později ředitelky české školy Komenského, anebo režisérky mnoha programů, anebo v období demokratických a politických změn, ve válečné době, kdy bylo zapotřebí hájit práva příslušníků menšiny a udržet menšinu pohromadě a po válce ji znovu zmobilizovat ke kulturní činnosti. Nevím, o tom musí soudit někdo jiný, že?
7. V soukromém životě se mi loni nic tak zvláštního nepřihodilo. Mohu konstatovat, že je můj soukromý život těžko oddělitelný od profese, tedy od školy, Svazu, krajanské činnosti, české menšiny, v čemž mám velkou a neocenitelnou podporu a pomoc své rodiny. Osmělila jsem se k zveřejnění své první povídky.
8. Je dobré, že se česká menšina v Chorvatsku zviditelní za hranicemi Chorvatska. Má se čím pochlubit.
9. Myslím si, že si nemusíme brát vzor z organizování srbské a některých jiných, nových menšin. Myslím si, že nám náš způsob anebo model organizace vyhovuje, pod podmínkou, že budeme pracovat a spolupracovat, každý podle svých kompetencí. Důležitá je náplň práce, chuť k práci, forma je podřadná.
10. Nejsem unavena, ale ráda odevzdám svou funkci mladší uvědomělé a zodpovědné osobě, která bude chtít stavět na dosavadní rozprouděné a osvědčené krajanské činnosti.
11. Je velice důležité, aby se kandidovaly uvědomělé, schopné a vzorné osoby, které mohou české menšině prospět, českou menšinu zastupovat a především jí pomáhat. Škoda, že se při schvalování změn ústavního zákona nekonzultovaly „staré“ menšiny, aby se vyřešila tzv. paralelní organizovanost. Besedy a rady se měly sloučit a dostat kromě dosavadních i jiné kompetence. Menšinová sdružení (České besedy) se liší od jiných sdružení svým historickým posláním, svými úkoly a kulturní činností.
12. Je to velice závažná, snad osudová otázka, poněvadž je velice důležité, kolik nás je a bude, protože na tom záleží určitá práva, která buď budeme anebo nebudeme mít. Proto spoléhám a vlastně apeluji na národnostní uvědomění, přesvědčení našich krajanů, aby se nedali odradit různými nepřejícnými tlumočníky některých článků zákona. S ohledem na naše dějiny, na naši činnost, nemáme se za co stydět, ba naopak, můžeme se hrdě hlásit k českému původu.
13. Do nového roku přeji všem krajanům nejvíce zdraví, rodinného štěstí, pracovního elánu, hodně optimismu a sebedůvěry, pocit hrdosti a národnostního uvědomění.
M. Pejić/vd, lo, žp
