Pokud máte doma staré lyže a setkání jste zmeškali, nezoufejte. Díky velkému zájmu a ohlasům se akce bude opakovat i v příštím roce a bude ještě atraktivnější. K přehlídce starých lyží přibudou i lyžaři v dobovém oblečení. V. Daňková/Ž. Podsedník, vd a archiv

KLUBÍČKOVI
„Jak jsou přesně staré, nevím. Nevím, jestli je dědeček Štefko a babička Máňa koupili před druhou světovou válkou nebo po ní, ale vím, že na nich lyžovali mnohde, i na Pohorji ve Slovinsku i tady na Petrově vrchu,“ řekl nám o svých dvou párech starých lyží a jedněch starodávných holí Vládo Klubíčko z Daruvaru. „Doma máme krásné staré fotografie, na kterých je vidět, že Daruvařané lyžovali i před sedmdesáti lety. Babička a děda pořád chodili na výlety a často sebou brali i nás vnuky. Navštívili jsme všechna výletní místa v okolí a máme na ně opravdu hezké vzpomínky.“
Zatímco Vládovy děti, Ana, Petra a Jan pózovaly s lyžemi, které u Klubíčků „od kdy si pamatuju, furt leží na půdě“, vyprávěl nám Vládo další zajímavou historku. Jak se pradědeček ve Vídni vyučil ševcem. Ševcem byl i dědeček, a tak si k lyžím sám udělal pravé lyžařské boty. I ty jsou někde na půdě a na příští setkání je prý Klubíčkovi určitě přinesou.

PODSEDNIKOVI
„Moc se mi líbí nápad setkání zopakovat i za rok, a to v dobovém oblečení,“ řekl nám Željko Podsedník, který se může pochlubit jak starými lyžemi, tak starodávnými lyžařskými botami po babičce a fotografickými důkazy o tom, jak jeho dědeček a otec spolu s ostatními daruvarskými krajany lyžoval na okolních kopcích už v třicátých letech minulého století. „Škoda, že se podobné setkání nekonalo před několika lety, když ještě v jarmaře po babičce viselo kompletní lyžařské oblečení po Podsedníkových hoších. Kalhoty, svetry, dlouhé gatě s páskem nahoře, který se dal pošupovat… Je opravdu zajímavé, jak byly ty staré lyže vybavené, jaké měly vázání, a vůbec, jak měli naši staří bohatý společenský a sportovní život.“
Staré rodinné lyže byly zřejmě inspirující také pro starší dceru Silvii, která se, pozorována mladší sestrou Ivetou, jako jediná toho dne osmělila připnout si staré lyže a sjet kousek z kopečka.

DAŇKOVI
„Tohle jsou lyže po tatínkovi Vládovi Daňkovi, který si svoje první lyže v životě udělal sám. A to tak, že spolu s kamarádem a sousedem Vénou Vajgunem v Dežanovci sehnali akát ve Fofoňkově lese. Je to dost daleko od vesnice, takže se kmen klukům dost pronesl, než ho dopravili domů. Když mu bylo patnáct let, roku 1938, udělal mu druhé lyže dežanovecký truhlář Zvonko Kufner. Lyžovat se naučil na louce hned za domem, a říká, že lyžoval dobře a dost,“ řekl nám jejich dnešní majitel Dalibor Daněk z Daruvaru.
Dcery Soňa a Táňa nám pak předvedly, jak pěkně dnes tyto 72 roky staré lyže vyhlížejí, a to díky zcela originální polituře. „Moje restaurace starých lyží spočívá v tom, že jsem je natřel voskem, tak jak se to dělalo kdysi, aby lépe jely. Rozpustil jsem pravý včelí vosk v benzínu a lyže jím natřel. A to je vše.“ Jestli je tento starý recept na natírání lyží dobrý i dnes, nikdo nezkusil, ale lyže vypadají krásně a pozornost poutají vystavené na schodech Daliborova rodinného domu.

HAŠPLOVI
Velice zajímavou historku o svých dřevěných lyžích nám vyprávěl Karel Hašpl z Horního Daruvaru: „Jednou jsem pracoval u jednoho zákazníka v Záhřebu a na půdě jsem tam viděl tyto staré lyže. Bylo to v sedmdesátých letech a hned jsem si řekl, že by to bylo šikovné pro děti, ať se naučí lyžovat. Zeptal jsem se, jestli by mi je nedali, a oni že jo.“
Byly to prý původně vojenské lyže z druhé světové války, což dosvědčuje nejenom fakt, že mají vyryté inventární číslo, ale i jejich pečlivá výroba. „Dostal jsem je i s kompletním vázáním, ale to jsem hned sundal. Bál jsem se, že by si kluci mohli zlámat nohy, kdyby spadli. Naposledy s nimi zkoušeli sjet z hornodaruvarského kopce švagrovi kluci, ale prý jim to moc nejelo.“

POKORNÝCH
„Po druhé světové válce byl v Daruvaru známý mistr na lyže Kocman. Roku 1946 tyto velké lyže udělal pro mého bratra Bohouše. Já jsem měl tenkrát asi šest roků a měl jsem malé lyže, teprve později jsem zdědil tyto,“ pověděl nám Drahoslav Pokorný z Dolního Daruvaru. Naposledy na těchto lyžích stál asi v roce 1956, a to doma na zahradě, kde se ostatně kluci učili lyžovat.
„Lyže byly tenkrát drahé, těžko se dělaly. Prkno se dalo do okapové roury, pak se dlouho vařilo v kotli, aby se s ním mohlo pracovat,“ vysvětlil nám Drago. Dlouhá léta lyže u Pokorných staly zastrčeny a zapomenuty v kůlně, ale teď se na ně usmívají lepší časy – dcera Melita plánuje, že se stanou etnografickým exponátem v degustačním sále její sýrárny Biogal. V budoucnu je tedy budou obdivovat návštěvníci daruvarské vinné stezky, jejíž jedna zastávka je právě v Biogalu.

VELTURSKÝCH, HEROUTOVI
Sourozenci Veltruských z Lipovce Majuru před fotografem zapózovali s dvěma páry podomácku udělaných lyží. Željko držel lyže, které roku 1965 pro jeho otce Miroslava udělal děda Drago. „Dlouhá léta viysely pověšeny za rohem ve chlívě, a když jsme slyšeli v rádiu o této akci, hned jsme si na ně vzpomněli,“ řekla nám usměvavá Miroslava. „Jsem učitelka dějepisu a už dlouho uvažuju o tom, že doma a u příbuzných seberu staré věci a že si udělám malou domácí sbírku starožitností. Bude to hezká pomůcka, aby si děti oblíbily historii vůbec. Tyto lyže byly našeho strýce Vladimíra Herouta z Daruvaru. Vyhlížejí moderně, ale jsou to dřevěné lyže, které si sám udělal strýcův syn.“
„Bylo to roku 1980, syn pracoval v Dalitu a tam to spolu s kluky dělal a montoval. Vymysleli si i železný patent na vázání, který dobře stáhl boty k lyžím. Moc ale na nich nejezdil. Vyhlížejí dobře, ale na sněhu se moc neosvědčily, řekl nám Vladimír.

BUKAČOVI
Dokonce s dvěma sáněmi a jedněmi lyžemi ruční práce přijela na Petrův vrch krajanka ze Zdenců, Sněžka Bukačova: „Ty menší sáně a lyže udělal pantátův bratranec Tonda Paverů z Hecegovce pro mého manžela Zdeslava, když byl ještě klučíkem, to znamená asi před rokem 1970.“ Na otázku, kde se na nich učil lyžovat, hbitě odpověděla dcera Katarina: „Na Crnjakově kopci. Naučil se dobře lyžovat.“
Bukačovy dámy dokonce znaly i podrobnosti, jak se jejich lyže dělaly. Prý se prkna osm hodin vařily v kotli s vodňačkou, aby se vrchy mohly ohnout. Upozornili nás, jak zajímavě tenkrát vesničtí kutilové vyřešili vázaní na lyžích, které je kombinací kůže a gumy. Velké sáně, které přivezly, jsou novější a udělal je jejich soused ze Zdenců Zdenko Husák.

FIŇKOVI, KRAJNOVIĆOVI
Staré dřevěné a ručně dělané lyže zaslali rodina Fiňkova z Končenic a Mile Krajnović z Daruvaru. Majitelé se bohužel na Petrův vrch nedostavili i osobně, takže o těchto lyžích nemáme žádné údaje.