Potvrdilo se, že idea společné hry několika spolků byla plným zásahem. Důkazem byl navíc výběr hry Bajale mezi tři nejlepší divadla na lipovecké přehlídce.
Autorka konceptu a režisérka Vlatka Daňkova odešla tentokrát ještě o krok dál. Pro premiéru angažovala žáky českých oddělení gymnázia a výuky češtiny z dalších dvou středních škol a hudební školy Bruna Bjelinského, kteří připravili program Bajale plus! Přes čtyřicet středoškoláků nacvičilo s učitelem z České republiky Jiřím Krejčím písně Jarky Nohavici a doplnili je skečem a vtipy.
Žáci hudební školy zazpívali známé šlágry z proslulého divadla Semafor, které nacvičili s ředitelkou školy Vandou Ceglediovou. V malých epizodních rolích se objevují také jednotliví rodiče žáků. V pořadu byla navíc ještě jedna perla: početná rodina Petrinićova – bratři Sebastian, Timotej, Michael a Atlan, doprovázení svou maminkou Jolanou, zazpívali My jsme muzikanti. Byla to mimo jiné i neodolatelná asociace na známou rodinu Cohenovu, na irské přistěhovalce, kteří hráli vaudeville po městech amerického západu.
Nelze si představit lepší úvod do premiéry hry Bajale, která na denní světlo vytahuje divadlo starodávné, zapomenuté, divadlo, jaké bylo kdysi. Potulné divadlo, které cestovalo z města do města a předvádělo všechno, co patří k jevišti – zpěv a hru, smích a slze, humor a hrůzu, dokonce i kejklířství.
Základem této hry byly totiž báje a legendy, ze kterých vznikl název Bajale. Jde o texty známých českých a chorvatských autorů, Erbena, Čtvrtka, Frankopana, o lidové balady a písně všeobecně známé, lidové a zlidovělé. Hrálo se stejně, jak se hrálo před stoletím na trzích, a principálka uváděla do děje a animovala obecenstvo.
Daruvar hrál Erbenova Vodníka, ve skvělé kombinaci marionet a živých herců, duchaplnou báseň Zorica Frana Krsty Frankopana a vzrušující lidovou baladu Hasanaginica, ilustrovanou plochými loutkami. Příběh o železném rytíři Václava Čtvrtka převyprávělo Ivanovo Selo za pomoci stínohry, zatímco Verovice zahrála Erbenovu Svatební košili s velice zajímavou scénografií, kostýmy a světelnými efekty. Mezi jednotlivými scénkami zpívala Tréglava písně českých autorů a ke každé předvedla krátký skeč.
Obecenstvo reagovalo velice dobře, a nejen že herce odměnilo velkým upřímným potleskem, ale také ochotně sahalo do kapes, když se mezi ně vydala principálka Alenka Havelková, sundala klobouk, a požádala o „dobrovolné příspěvky naší ubohé Besedě.“ Z toho, co se nakonec do klobouku sebralo, ani jedna z účinkujících Besed jistě nezbohatne, ale celý kolektiv bude mít hezký pocit, že jejich hra diváky bavila, a že ji brali vážně. M. Pejić/mp
NA HŘE SE PODÍLELI:
Hráli a zpívali: Alenka Havelková, Mario Vorel, Marina Husáková, Daniel Vokál, Venuška Vorlová, Pavlína Sedláčková, Blaženka Fialová, Josefka Prchalová, Emílie Frantálová, Jitka Jílková, Jana Pejićová, Kateřina Šnajdrová, Vlasta Kárníková, Libuše Buhová, Andrea a Branka Kuchyňkovy, Anna-Marie Štrumlová-Tučková, Martina Vodvárková, Daniel Boštík, Mišela Rajzlová, Mája Milinovićová, Vlasta Despotovská, Mirko Pér, Antonie Šererová, Hana Pérová a Jasna Bergerová.
Režírovala: Vlatka Daňková; výtvarná výprava: Beseda Verovice, Jolana Petrinićová, Dalibor Klubíčka a Lýdie Dujmenovićová; technická a jiná pomoc: Zlatko Janda, Dalibor Daněk, Mirjana Varatová, Mihaela Despotovské a Zdenka Pérová.
