Puntičkáři možná řeknou, že jejich vystoupení mohla být připravenější, delší či různorodější, mě však fascinovalo něco jiného – že vystoupení vůbec bylo. Už řadu let jsme na daruvarském jevišti neviděli žáky, kteří v Gymnáziu chodí do českých oddělení, a přitom jsme, pokud ještě byli žáky českých základních škol, jejich dovednosti tolikrát na programech obdivovali. Možná by stálo za to umožnit jim a nám, aby se takový program stal novou tradicí . Než k tomu dojde, poprosili jsme je, aby se nám představili i v psané podobě. Za ochotu děkujeme jak gymnazistům, tak řediteli Antunovi Marjanovićovi a profesorce češtiny Mirjaně Svatošové. Připravila V. Daňková/vd,mp
BÝT STŘEDOŠKOLÁKEM ZNAMENÁ….
Střední škola byla pro mě dříve jen veliká červená a bílá budova. A středoškoláků jsem se, když procházeli kolem mne, trochu i bála. A hele, teď jsem sama středoškolačka, žačka I c Gymnázia. My se ve třídě máme hodně rádi. Všichni jsme různí, ale dobře spolu vycházíme. Vím, že nám bude ještě těžko, ale mi to spolu zvládneme. Jana Plhová
Žáci ze základní školy si myslí, že být středoškolákem je super, že je vše ideální, ale není. Moje sestra chodí do základní školy a tak vím, že nemá tolik učení. Když přijdu ze školy domů, nevím, co bych vzala do ruky dřív. Někdy je toho tolik, že myslím, že se zblázním, ale není mi líto že jsem v Gymnáziu. Cítím se dospělejší a mám víc kamarádů. Pro mě je být středoškolákem těžké ale zábavné. A české oddělení jsem si vybrala protože mám ráda český jazyk. Jsem pyšná, že jsem z české rodiny. Tesa Lipovská
Moc se mi líbí být středoškolačkou. Začátek byl nejtěžší, ale teď už jsme tady skoro celý školní rok a je to lepší. Čekají mě ještě tři roky gymnázia. Docela se na ně těším. Rea Balogová
Být středoškolákem pro mě znamená polovinu mého vzdělávání. Látka je těžší než v základní škole, ale když se učí v čas, tak se může zvládnout. Všichni, kteří chtějí jít na nějakou fakultu, nemají se bát gymnázia. Andrej Kovář
Myslela jsem si, že učitelé budou přísní a že se s námi nebudou malovat. Ale je tomu naopak. Učitelé jsou moc hodní. Tea Šimalová
Ve střední škole jde všechno velmi rychle a je toho moc. To ale není špatné - čím víc se toho naučíme, tím jsme chytřejší. To nám nikdy nemůže uškodit. Ve střední škole si všichni učitelé myslí, že jsme už velcí a vyspělí, že můžeme každý a celý den být zkoncentrovaní a pracovat. To nemůže nikdo. Velmi se mi líbí učitelé, kteří to chápou a dělají hodinu zajímavou. Škola je přece náš druhý domov, jsme tady každý den někdy i víc než půl dne. Ivana Válková
Všichni jsme se báli, jak tomu bude ve střední škole, ale je to o hodně lepší a zajímavější než ve škole základní. Pravda, že se musíme hodně učit, ale když si dáme záležet, tak to jde. Moje gymnazijní dny jsou a budou nejlepšími dny mého života. Ana Ivankovićová
Je tu všechno velké a nové a bylo nám tu hezky první dva-tři týdny. Pak začaly prověrky a zkoušení. My chceme zpátky! Nechceme dospět, my jsme ještě děti! Vtipkuju, není tu tak špatně. Být středoškolákem pro mě znamená jakýsi přechod od dítěte k dospělé osobě. Davor Kafka
V základní škole jsem sotva čekala, abych už chodila do střední. Ale nevěděla jsem, co střední škola znamená. Teď musím přiznat, že není tak lehká, jak jsem si myslela. Látka je těžší a často máme týden vyplněný různými testy a zkoušením. Dost mě to unavuje, je hodně učení a ještě trénuju házenou. Mám ale hodně nových kamarádů a lepší třídu jsem nemohla ani mít. Jsme různí, ale jsme všichni pro jednoho a jeden pro všechny. Pomáháme si, hádáme se, ale to rychle vyřešíme. Gymnázium je těžká škola, ale se v něm hodně toho naučíme. Rahela Cengerová
Látka je těžší než v základní škole, ale když něčemu nerozumíme, tak se zeptáme jeden druhého nebo profesorů. Na hodinách není nikdy nuda, učíme se, ale i bavíme. A o přestávkách se kamarádíme s žáky z vyšších tříd. Moc se mi ve střední škole líbí. Lucie Krupová
Teď, ve střední škole je to jinačí. Moc se učíme ale i dovádíme. Profesoři jsou fajn a mluví s námi, jako s dospělými. Toho jsem si už i sám vědomý. Z jedné strany mi to připadá dobré, ale z druhé jsem trochu smutný. Jsme samostatnější, učitelé se na nás dívají jako na dospělé lidí, už nejsme děti a pomalu se začínáme od sebe vzdalovat. Bude mi chybět moje třída ze základní školy, kamarádi, s kterými jsem dospíval. Patrik Lalić
V základní škole jsme všechno znali, učitelé se s námi mazlili a bylo nám hezky. Teď je to velká změna. Učitelé jsou velmi zajímaví, ale hodně od nás žádají. Musíme pracovat samostatně a látka je velmi těžká. Někdy se trochu i pobavíme, ale učení je vždycky na prvním místě. Hana Holínková
Lidé si myslí, že je ve škole nuda, ale na gymnáziu je to docela zajímavé. Zpíváme, žertujeme a není tu vůbec špatně. Jen látka je velmi obsáhlá a někdy máme pocit, že se tomu nedokážeme naučit. Pátek je proto pro nás nejmilejší den. Klára Janotová
Na začátku to byla veliká změna, noví učitelé, nová látka, nové prostředí. Nevěděla jsem, co je z látky podstatné a co ne. Být středoškolačkou pro mě znamená hodně práce a trpělivosti, ale to neznamená, že se ve škole necítím dobře. Inspiruje mě to, abych se učila. Matea Klubíčková
Cítím se starší a důležitější protože se můžu chlubit, že chodím do gymnázia, do českého oddělení. Chodím do jedné super třídy, je nas patnáct, jsme pracovití a pilní. Pomáháme si a tak to ve školní třídě má být. Náš třídní učitel Emir Sulík je jako my a usiluje o to, abychom se učili a nebyli líní. Blaženka Matičková
Y JSME DRUHÁ CE
My, druhá ce třída, jsme nejmenší třída v gymnáziu. Je nás jen pět. Naše třídní je mladá profesorka Nina Hlušičková, která vyhlíží spíše jako naše spolužačka. Všichni si myslí, že to, že je nás tak málo, je problém, že nás profesoři můžou zkoušet všechny každou hodinu. Ale právě naopak, je to výhoda. Když náhodou nejsme připravení, lehko se s profesory domluvíme, že to odložíme na příště, protože "Je vás málo, stačíme..." Žáci z jiných tříd si zase myslí, že se ve škole nudíme, když nás je tak málo. Ale i v tom se mílí. U nás ve třídě najdete všechny typy žáků, jako by nás bylo třicet: Luka je kudrnatý, a na všechno se vyptává, Nino je sportovec a často chodí po doktorech (jako i v ten den kdy jsme se fotografovali, takže ho na fotografii nenajdete), Kristina je klidná a reálná, Dáša pořád veselá a Monika je tady, když profesoři chtějí, aby se někdo sám ke zkoušení hlásil. Jelikož k nám do třídy chodí na takzvané základní vzdělávací předměty ještě dvě žačky, Ana a Sandra ze Střední hudební školy, je nás někdy ve třídě dokonce sedm. Na češtinu ale nechodí. Monika
U nás ve třídě je často veselo a některé perly vám přeneseme...
Profesorka z psychologie: Který díl mozku je odpovědný za hlad?
Ana: Břicho!
Luka: Můj táta pracuje na fakultě v Osijeku.
Profesor z dějepisu: A co přednáší?
Luka: Instaluje radiátory.
ŽÁCI TŘETÍ TŘÍDY UVAŽUJÍ O SVÉ BUDOUCNOSTI
Za deset let...
Představuji si, že za deset let budu v nějakém velkém městě, se zakončenou fakultou a budu mít nějakou dobrou práci. Přála bych si žít v Praze, protože Praha je překrásná a líbí se mi její obyvatelé. To je má vize budoucnosti a doufám, že se mi splní. Tea Pilátová
Za deset let budu mít podle mých plánů rodinu a práci. Ještě k tomu všemu plánuji hrát házenou. Matej Šimala
Jelikož chci studovat jazyky, německý nebo český, za deset let bych chtěla být překladatelkou OSN, kde budu pomáhat lidem nebo v nějaké ambasádě. Nebo budu překládat knihy, velmi mi vadí všechny ty nesprávné překlady, kterými jsme obklopeni. Kristina Uldrijanová
Já moc o budoucnosti nerozmýšlím. Když se reálně na to podívám, vidím, že je budoucnost něco, na co se stále čeká. Byla bych ale ráda, kdybych za deset let byla samostatná. Chtěla bych pracovat jako učitelka cizího jazyka anebo byt překladatelkou. Moc miluji fotografii a bylo by pěkné, kdybych se jí mohla víc věnovat. Také rada píšu a bylo by super, kdybych vydala knihu svých prací. Agata Kasalová
Hmm, je to otázka moc obsáhlá, na kterou nemůžu krátce odpovědět. Mé přání je stát se učitelkou a učit až do důchodu. Ale jelikož práce není nejdůležitější věc v životě, chtěla bych mít i rodinu a vůbec hezký život. Život je jen jeden a je třeba ho prožít s lidmi, které nás činí šťastnými a které nám dodávají vůli do života… Každému je ale tak, jak si to sám zařídí. Matea Kočová
Jako každé děvčátko, nejdřív jsem chtěla být princeznou, pak lékařkou, a teď se chci se stát učitelkou. Ráda se s dětmi bavím, možná i proto že jsem jedináček. Velice mě zajímá zeměpis a jazyky – velice se mi líbí španělština a tak mě kamarádi říkají Esmeralda. Něco z toho bych chtěla studovat. Za deset let si tedy sebe představuji jako učitelku ve šťastném manželství a s dětmi. Mája Bahníková
Jak si sebe představuji za deset let? Nerad rozmýšlím o budoucnosti, raději se nechám překvapit. Ale.... za deset let budu mít dvacet sedm let, a doufám, že můj diplom nějaké fakulty už bude viset na zdi v mém bytě nebo domě v předměstí. Práci, kterou dostanu, jistě nebudu zbožňovat, ale určité příjmy budu muset mít. Upřímně doufám, že se moje pracovní etika do té doby změní k lepšímu, abych dosáhl toho, co si přeju. S kamarády ze školních lavic budu kontaktovat ještě dlouho. O lásce vám nic nepovím, protože ani sám nevím, s kým budu obývat svůj domeček. Mr. Silence Indeed
MATURANTÉ SE LOUČÍ
Žáci čtvrté třídy už počítají dny, kdy naposledy uslyší vyzvánět školní zvonek…. Následuje sice ještě několik dnů, kdy budou sedět v lavicích a potit se při skládání státní maturitní zkoušky, ale konec školy je tu. Podle čeho si zapamatují své školní dny si přečtete v jednom z příštích čísel Jednoty.
ČESKÉ GYMNÁZIUM V ČÍSLECH
„Gymnázium mělo české oddělení od svého založení v roce 1954,“ říká ředitel školy Antun Marjanović. Zůstalo tomu tak i když byly daruvarské střední školy spojené do jednotného „centra pro výchovu a usměrněné vzdělávání“. Když bylo v roce 1991 gymnázium znovu založené, české oddělení nebylo, poprvé bylo otevřené teprve v roce 2000. Od té doby působí nepřetržitě s výjimkou školního roku 2003/2004, kdy se nikdo nezapsal do první třídy.
Nyní do českých oddělení chodí jednačtyřicet žáků – patnáct do první třídy, sedm do druhé, devět do třetí a deset do čtvrté. Mezi profesory, kteří je učí, je dokonce osm, kteří mluví plynnou češtinou a mohou vyučovat v českém jazyce. mp
BUDOUCÍ INTELEKTUÁLOVÉ ČESKÉ MENŠINY
Myslím si, že gymnázium v češtině má pro českou menšinu v Chorvatsku nedocenitelný význam. Studenti českých oddělení gymnázia jsou vlastně budoucí intelektuálové české menšiny. Proto jsem ráda, že se nám podařilo vrátit do gymnázia čtyři hodiny výuky českého jazyka a výuku dějepisu, zeměpisu a výtvarného umění v českém jazyce. Je nesmírně důležité, aby si studenti gymnázia udrželi úroveň českého jazyka, prohloubili vědomosti o dějinách, literatuře a umění České republiky, ale především, aby neztratili pocit, že patří k české menšině, a uvědomili si, že česká menšina právě v absolventy gymnázia klade velké naděje. Jitka Staňová Brdarová, prof., poradkyně pro školy s výukou českého jazyka v Chorvatsku
