„Jde o můj osobní názor, co stojí za čtení, a co by mohlo fungovat zde v krajanském prostředí,“ dodal, a vyjmenoval asi sedmdesát spisovatelů, kteří zanechali na české literární scéně nejhlubší stopy. Úvodem vysvětlil, že Česká republika během posledních dvou desetiletí prošla třemi fázemi vývoje knižního trhu. Po demokratických změnách začátkem devadesátých let nastoupila euforie, jejímž výsledkem bylo zmnohonásobňování počtu vydavatelů, do konce desetiletí přišlo k rozčarování, aby se potom situace na trhu zklidnila, trh kultivoval a narostla překladatelská činnost.
„Češi jsou tradičně zaměřeni na čtení, mají dlouhou a výraznou čtenářskou kulturu,“ řekl J. Krejčí. Dokonce třiaosmdesát procent občanů si během roku přečte alespoň jednu knihu, ukázala nedávná anketa. To je o polovinu více než je evropský průměr. Milion a půl Čechů má průkaz některé z veřejných knihoven, do kterých chodí jednou za měsíc a vypůjčí si dvě knihy. Průměrná česká rodina utratí na nákup knih třináct set korun za rok a doma má 274 knihy.
„Autory z období, o kterém mluvíme, lze roztřídit do tří kategorií. První z nich je generace odcházejících, do které patří mimo jiné Bohumil Hrabal, Milan Kundera, Josef Škvorecký nebo Václav Havel,“ uvedl J. Krejčí. V kategorii nových autorů jsou třeba Jan Balabán, Michal Viewegh, Jaroslav Rudiš a Květa Legátová. Do třetí části seznamu zasloužilých současných českých spisovatelů zařadil J. Krejčí autory pro děti a do zvláštních podkategorií básníky a písničkáře, autory, kteří zhudebňují a zpívají vlastní verše. Na prvním místě je v každém případě předčasně zesnulý Karel Kryl, za jeho následovatele je možno považovat Jaromíra Nohavicu.
Přednáška skončila malou „ochutnávkou“, výběrem z tvorby českých básníků v podání studentů prvního ročníku českého oddělení daruvarského gymnázia a poslechem povídky Kluk nedávno zesnulého Jana Balabána, kterou namluvil sám autor. Krajané, kteří o toto téma projevili nečekaně velký zájem, se zdrželi v rozhovoru při čaji. M. Pejić/mp