Folklórní část Festivalu se konala už po dvanácté a zorganizoval ji rumunský Demokratický svaz Slováků a Čechů. Hudební část – nedělní koncert českých kapel - se konala za podpory české organizace Člověk v tísní a YMCA Brno, které se snaží přilákat do těchto krajů více českých turistů a tak vlastně ekonomicky pomoci zdejším krajanům.
Naše cesta za vzdálenými krajany v Rumunsku začala v pátek ráno, 19. srpna. Do autobusu nastoupila dechová hudba a taneční skupina Dolanka, celkem třicet krajanů z Dolan a dva z Lipovlan a po celodenní cestě jsme do Gerniku dorazili v šest večer. Po ubytování a večeři někteří naši členové přece jen v sobě našli síly a šli na náves, kde se konala lidová veselice a dobře se pobavili.
V sobotu dopoledne Festival zahájila ukázka tradičních hospodářských prací. Účastníci a hosté se měli příležitost podívat, jak se mlátí obilí a pak mele na mouku, jak se pálí kořalka. Probíhaly i tvůrčí dílny s tradičními českými řemesly – košikářství, filcování, šperkařství. Po společném obědě se na návsi formoval průvod všech účinkujících folklórních souboru a všichni jsme šli na školní hřiště, kde probíhal program.
Zahájila ho společně zazpívaná Písnička česká za doprovodu dolanské dechovky. Přítomné uvítal a pozdravil František Draxel, předseda jihobanátské pobočky Demokratického svazu Slováků a Čechů v Rumunsku. O zdárný průběh festivalu se staral Josef Bouda, předseda místní organizace Demokratického svazu, jinak učitel a ředitel základní školy.
Milovníci folklorů a hudby potom pozorně sledovali čtyřhodinový program, ve kterém naše Beseda zatančila šest tanců. Program ukončil pro nás velice neobyčejně – oznámením, že začíná mše svatá, a tak se dozpívalo a šlo se do kostela. Večer byla na návsi opět lidová veselice a střídavě vyhrávala domácí gernická kapela, kapela z České republiky a naše dechová hudba. Tančilo se, zpívalo, pilo pivo, a jak jsme zjistili, zábavy v Gerniku konči opravdu ráno.
Pokud jsme se mi v neděli ráno hned po snídani vydali na zpáteční cestu domů, Festival měl své rockové pokračování - v hudebním programu vystoupilo dokonce šest rockových skupin z České republiky. Spokojení se svými výkony, cestou domů jsme si tříbili dojmy ze zájezdu, na který budeme jistě dlouho vzpomínat. Jsme rádi, že nás Svaz Čechů vyslal do Rumunska reprezentovat chorvatské krajany. Měli jsme tak možnost poznat úplně jiný svět, způsob života jak asi žili naše babičky a dědečkové.
Vesnice Gernik leží vysoko nad Dunajem, v horách Karpatského pohoří na šesti stech metrech nadmořské výšky nedaleko srbsko-rumunské hranice a národního parku Đerdap. Dojedete tam z nejbližšího, patnáct kilometru vzdáleného města Moldova Noua hodně klikatou neasfaltovanou úzkou silnicí. Pohled na okolní kopce, lesy a louky, který se před vámi otevře, stojí za to - je nádherný. Ráno nepotřebujete budík, vzbudí vás jemný zvuk zvonečků, které mají krávy kolem krku a jdou na pastvu. Žádný dopravní ruch, hluk nebo mobilní telefon vás neruší, protože nemáte signál. Tak v pohodě a klidu, bez zátěže můžete při ranní kávě vnímat krásy tohoto kraje.
Vesnička vznikla roku 1827, kdy kolonisté z Čech přišli do tehdejšího pohraničního pásma rakouské monarchie těžit dřevo a hledat lepší život. Kromě Gerniku je v Rumunsku ještě pět dalších českých osad: Svatá Helena, Rovensko, Bigr, Eibentál a Šumice, ale Gernik je z nich největší.
Kdysi zde žilo čtrnáct set obyvatel, bohužel dnes jenom tři sta. Ve vsi najdete hodně opuštěných domů, protože mladí rumunští krajané odcházejí za prací a lepším životem zpátky do České republiky. Dnes, kdy jsou oba státy v Evropské unii, je to jednodušší.
V Gerniku jsou podmínky života těžké, musí se tvrdě pracovat, aby bylo z čeho žít. V okolí se dodnes podomácku pálí stavební vápno. Ve vsi jsou tři obchody, které zároveň slouží jako hospody, je tu i pekárna, policejní stanice, pošta, obecní úřad, kostel a základní osmiletá škola. Školu navštěvují dvacet tři žáci.
Celá vesnice je architektonicky velice zajímavá a starodávná. Domečky jsou menší a omalované různými detaily. Brány jsou vysoké a také několikabarevné. Ploty jsou dřevené, tak hustě pobité prkny, že do dvorů není vůbec vidět. Starší ženy ještě chodí v pracovním kroji a mládež si na slavnosti obléká parádní kroje. Lidé jsou velice srdeční, přívětiví a přátelští. Koho jsme potkali, hned se nás ptal, odkud jsme, kdy budeme vystupovat a že se přijdou na program podívat. A opravdu přišli. Během programu snad nikdo doma nezůstal. Je obdivuhodné, jak krásně si zachovali český jazyk a lidové zvyky. Když jsme s nimi besedovali, měli jsme pocit, že jsme v Čechách a ne v Rumunsku. Je to asi tím, že jsou o samotě a také že je rumunský jazyk natolik jinačí, že se nedá jen tak míchat s češtinou.
Dnes se Gernik zaměřuje na turismus. Domy se upravují jako ubytovny, nabízejí se česká jídla, vyjížďky na koních, v zimě lyžování. V České republice se propaguje zdejší agroturistika, pěší a cyklistická turistika, blízkost Dunaje umožňuje rybolov.
Seznámili jsme se s více než sedmdesátiletou Ankou Rotovou. Žije sama, poněvadž její děti s celými rodinami z ekonomických důvodu reemigrovaly do ČR. Kdysi pracovala ve vápenkách a spolu s manželem prodávali vápno v rumunských a srbských osadách. Proto kromě českého a rumunského jazyka, velice dobře mluví srbsky. Důchod nemá. Má jenom sociální pomoc. Zdravotní pojištění také nemá. Živí se, tak že šije bačkory, plete různé výrobky z vlny a vyšívá kroje. Turistům nabízí a prodává své dílo. Všechny nás okouzlila svou dobrosrdečnosti, smíchem a pevným duchem. Přesně jsem v ní viděla babičku Boženy Němcové, čili českou jednoduchou babičku.
Řekla bych, že tento zájezd byl pro nás všechny nejen poznávací ale velice poučný. Naše mládež poznala, jak se žije jinde a pochopila, že my vlastně žijeme dobře. Myslím si, že si po návratu z Gerniku více budou vážit toho, co máme. Na prvním místě je naše zdraví a pevný duch, materiální je teprve na druhém místě v řadě hodnot. Světluška Prokopićová/Beseda
