ZÍSKALA JSEM MNOHEM VÍC, NEŽ JEN LEPŠÍ JAZYKOVÉ ZNALOSTI…
Ve chvíli, kdy toto píšu, uplynul týden od mého návratu z Dobrušky. Přesto mám pořád pocit, že jsem ještě stále tam. Často mi myšlenky odletí do různých krajů světa: od Nového Zélandu, Číny, Izraele, Sýrie, přes celou Evropu a Afriku až do Mexika a Kanady… V každé z těchto zemí mám dnes opravdové, upřímné kamarády. Je těžké uvěřit tomu, že člověka může měsíční kurs jazyka tolik obohatit. Jak to vše začalo?
Nikdy mi nebyla zcela jasná tatínkova láska k Česku. Jeho praděda se přistěhoval do Kaptola z Moravy v dávném roce 1891. Je to dost dlouho na to, aby se přestal cítit Čechem. Ale tatínek nejenže nezapomněl na své kořeny, ale snažil se svou lásku k pravlasti přenést i na své děti. Jedno z nich jsem já. Nikdy jsem nebyla v Česku déle než na víkend. Když jsem slyšela o kursu v Dobrušce, viděla jsem v tom příležitost konečně se naučit pořádně česky a splnit tatínkovo přání, aby si ve svém domě zase mohl popovídat česky. Ale získala jsem mnohem víc…
O jednom víkendu jsme se spolu s Petrou vydaly na cestu do Čech. Doprovázel nás déšť, několikrát jsme špatně odbočily, ale nakonec se před námi objevil nápis Dobruška. Úzká, nevzhledná silnice nás zavedla do malého, pustého městečka, kde nebyl nikdo, kdo by nás mohl poslat na správnou adresu, na níž strávíme budoucí čtyři týdny. Začátek nevypadal slibně.
Už příští den jsme měli zkoušky a byli rozdělení do skupin. Dali mě do fialové skupiny spolu s Draženem, který přijel také z Chorvatska. Myslela jsem si, že přecenili mé znalosti češtiny, protože vše, co jsem z gramatiky uměla, byl nominativ a akuzativ… Později jsem pochopila, že pády nehrají roli, když jde o lidi! Ostýchavě jsme zasedli do školních lavic a napsali na lístky svá jména. Od toho dne jsem vstávala v sedm ráno a po desáté večer byl předepsán noční klid. Snídaně byla každý den v osm, oběd ve dvanáct a mezi tím výuka, výuka, výuka.
Zní to přísně, ale nedejte se oklamat! Byly to nejlépe využité dny v mém životě! Každodenně jsme měli organizované nějaké aktivity a výlety a zbyl čas i na večerní vycházky… Vbrzku jsme se všichni skamarádili, bez ohledu na to, z které části světa jsme přijeli. Stejně vás musím na něco upozornit: je těžké se ubránit české kuchyni a pivu. Málokdo z nás se z kursu vrátil domů bez nějakého toho kila navíc a pivního bříška.
Můj výlet do Dobrušky už byl u konce. Měsíc uplynul jako chvilka… Nikdy jsem nepodporovala on-line bavení, ale teď jsem ráda, že se svými novými kamarády mohu kontaktovat po internetu. Možná se jednou zase někde sejdeme. Při odjezdu z Dobrušky zase pršelo, ale padla i nějaká ta slza.
Dnes sedím s tatínkem u stolem a povídáme si česky… Nechápe, co je to tak vzácného na Česku a proč chci každý den k obědu knedlíky. Gabriela Vazlerová, Kaptol

NAUČIL JSEM SE OPRAVDU HODNĚ
Teď, po návratu, když se na vše dívám celkově, musím zaprvé zdůraznit výbornou organizaci nejen samotné výuky ve třídě, ale i mimotřídní výuku a výbornou organizaci výletů a všech ostatních aktivit. Během uplynulých jednadvaceti let, jak dlouho se kurs organizuje, profesoři a asistenti, kteří ho promýšlí, přivedli jeho program k perfekci, a i nadále se ho snaží vylepšit a vést co nejzajímavěji.
Během třídní výuky jsme se neučili jen českému jazyku a gramatice. Měli jsme přednášky i z českých dějin, o politickém zařízení České republiky, o dějinách města Dobrušky a historii Karlovy univerzity, přednášky z informatiky. Měli jsme i hodiny výtvarného vyjadřování a hudby, kde jsme se naučili řadu českých písní.
Mimotřídní výuka obsahovala obchůzky muzeí, kulturních a sakrálních objektů, návštěvy tradičních řemeslnických a folklorních akcí, prohlídky českých hradů a zámků a seznámení se s českými dějinami a významnými osobnostmi. Pro všechny účastníky kursu byly během volného času zorganizovány společné aktivity: různé sportovně-jazykové olympiády, noční jazyková hra, den jazykové samostatnosti, aerobik, streetdance, a ve večerních hodinách promítání českých filmů, společné tanečně-pěvecké večery, kde jsme se učili nové písně a tance.

Na kursu bylo letos dvaašedesát účastníků z pětatřiceti zemí ze všech kontinentů, proto se každý týden organizoval večer národů, na kterém všichni účastníci v krátkosti představili své země, jejich přírodní, kulturní a folklorní pamětihodnosti a také aktivitu českých spolků, které v těch zemích působí. Právě toto seznamování, bavení a společný život všech účastníků dává kursu novou dimenzi a proto je opravdu zvláštní.
Stejně tak byla zajímavá společná beseda s představiteli Dobrušky u večerního táboráku, tradiční utkání v kopané s FK Dobruška, návštěva Českého radia Praha, Senátu, továrny automobilů Škoda, pivovaru Primátor…
Každému, kdo se chce naučit nebo si zlepšit znalost českého jazyka, bych tento kurs doporučil. Zejména bych chtěl poděkovat všem profesorům a asistentům, kteří své velké zkušenosti a znalosti využívali k tomu, aby všem účastníkům kursu představili všechny krásy českého jazyka a aby se každý z nás cítil příjemně. V takovém prostředí bylo učení příjemné. Opravdu jsem se naučil hodně. Dražen Pešava, Bjelovar

TŘI TÝDNY V DOBRUŠCE, TÝDEN V PRAZE A ZKUŠENOST NA CELÝ ŽIVOT!
Nikdy se mi ani nezdálo o tom, že bych v tak krátké době mohla získat kamarády, kteří se mi během jednoho měsíce stanou skoro rodinou. Byli jsme z celého světa, z různých kultur a s různými tradicemi. Měli jsme však něco společného – český jazyk, českou tradici a touhu se učit.
Brzo ráno jsme měli výuku, odpoledne výlety a večer různé akce jako zumba, polka a kulturní večer. Potom jsme byli venku, což je v Dobrušce opravdu výzva, ale nám to nevadilo proto, že jsme vždycky byli všichni spolu. Krásně jsme se bavili.
Mluvili jsme nejvíc česky a anglicky. Proč anglicky? Proto, že všichni nemluvili tak dobře a nerozuměli česky. Ale když jsme přijeli do Prahy, už jsme spolu mluvili téměř jen česky a byli jsme na to opravdu hrdí!
Pro mě není snadné psát o tomto kursu. Protože, kdybych psala o všem, co bylo zajímavé, mohla bych napsat celu knihu! Není snadné vybrat, co bylo důležitě, a co ne. Pro mě jsou důležitá kamarádství a to, že jsem mohla oživit svůj český původ a teď mohu lépe pomáhat v České besedě!
Děkuji Vám, že jste mi to umožnili! Petra Gospodnetićová, Záhřeb