O studium balkanistiky není v Brně velký zájem, ročně deset lidí, z nichž sedm ukončí studium, zatímco kroatistika má studentů více, dozvěděli jsme se při jeho návštěvě v záhřebské České besedě. Jan je v Chorvatsku poprvé a hned ho zaujala zdejší česká menšina, o které dosud nic nevěděl. Začal sbírat materiály o krajanech, které by mohly nadchnout i jeho docentku Helenu Bočkovou, přiznal se.
Jan Richter sledoval dva besední programy a nemohl se nadivit tomu, že někde ve světě žije vzdálená komunita lidí, kterým tak záleží na českém jazyce a české kultuře. Tímto poznáním byl velice dojat. Všiml si však mladé generace zdejších Čechů:„Zdá se mi, že se stydí mluvit česky, protože nepociťují to samé jako stará generace. Jsou to více méně Chorvaté,“ zauvažoval.
Sám pochází se smíšené slovensko-české rodiny, s maďarskými a německými kořeny. Jedna jeho sestra studuje na Slovensku, druhá dokončuje magisterské studium v Norsku, další sourozenci, jedenáctiletá dvojčata chodí do základní školy. Letos se po šesti letech celá rodina sešla o Vánocích. Jan nyní zvládá chorvatštinu, bulharštinu a plánuje se seznámit i s albánštinou. Sebe popisuje jako velmi hravého člověka. Občas píše, kreslí a také si rád zahraje metanou (curling).
Život v Záhřebu mu ztěžuje – městská doprava. Než se z koleje Cvjetno naselje dostane na Borongaj na Fakultu chorvatských studií, kde má také přednášky, trvá to přes hodinu. „V Brně má tramvaj přednost před jinými účastníky v dopravě. Tady si auta klidně jezdí po tramvajových kolejích,“ uvedl zklamaně. Také si myslí, že je život pro studenta drahý. Chybí mu pouze české čerstvé rohlíky, sdělil nám s úsměvem.
Svou budoucnost vidí na akademické půdě nebo v překladatelství. Zajímá ho názor alternativních médií a demokratických politických stran. Tvrdí, že by se všichni lidé měli zajímat o politiku, sám je členem České pirátské strany, zkráceně Pirátů. Z. Táborská/zt