Jadranku Antunovićovou jsme navštívili v jejím útulném bytě u Pakry v centru Pakrace. V příjemném ovzduší, u šálku čaje, energická Jadranka a její manžel Petar povídali o své práci a zálibách, zatímco šestiletá dcera Petra studovala dětskou encyklopedii a nenápadně sledovala rozhovor.
Za to, že se Jadranka zapojila do prekopakerské Besedy, může prý její matka, učitelka Ljerka Majorová. V roce 1987 prý mladá dívka, než aby chodila ven s vrstevníky, raději doma četla knížky. Matka ji zapsala do Besedy, kam od té doby Jadranka s nadšením chodila. Předsedou spolku byl tehdy Siniša Njegovan Stárek, vedoucí tanečníků byla Justýna Puhmajerová, která vedla také tanečníky kulturně uměleckého spolku Sloga. Tehdejší vedoucí Željko Lujanac ji zapojil i do pěveckého sboru. I když zpočátku nerozuměla jedinému slovu, melodii vyčetla z not (české písně se jí vždy líbily) a slova se naučila zpaměti. Dnes je situace podstatně jiná. Hudba, píseň a tanec jsou propojené a zůstanou v člověku. Výřečná a extrovertní Jadranka vzpomíná na náladu, s jakou chodila na zkoušky, později se mohla zdržet v domečku i na diskotéce, kterou vedla řada mladých krajanů. Činnost Besedy a život vůbec v Pakraci přerušila 19. srpna 1991 válka. Jadranka odjela do Rijeky, kde studovala a pracovala do roku 2000, zbytek rodiny byl v Daruvaru.
Po návratu do Pakrace se znovu zapojila do činnosti obnovené Besedy. Na shromáždění posledního září 2000 ji předseda Jaroslav Vozáb přesvědčil, aby vedla dětskou taneční skupinu. Hned dalšího dne se sešlo sedmnáct mladých tanečníků. Tehdy hodně pomohla vedoucí Holubičky Željka Zadrová, která po tři měsíce dojížděla na zkoušky. Čtyři tance, které je Željka naučila, mají Prekopakerští v repertoáru dodnes. Poprvé se představili na Našem jaru v roce 2001 v nových krojích. Od té doby se v dětském folkloru vystřídaly desítky dětí. Některé z nich dnes Jadranka potkává na ulici jako vysokoškoláky, policisty, zkrátka dospělé lidi. Začátky prý nebyly lehké, ale po jedenácti letech zkušeností se vše usazuje na své místo. Hodně se naučila od Željky, ale také od Lenky Homolové, zkušenosti si Jadranka vyměňovala s Danielem Srdićem a nekonečně mnoho získala z účasti na loňském tanečním táboře od Míly Brtníka. Svou činnost vedoucího mladých si představuje tak, že se dostane na jejich úroveň. Tanečníci své vedoucí tykají, setkání na zkouškách přerostla v přátelství. Tanečníci účinkují v masopustu, společně malují kraslice, vystavují je na stánku... Od roku 2006 do roku 2011 vedla naše spolubesedující besední rytmiku.
Na letní tábor vzpomíná Jadranka s úsměvem. Z prekopakerské Besedy tam s ní byli sourozenci Tomislav a Mateja Adžijevićovi. I když tančí už léta, neměla jednak kondici a jednak jí už není dvacet, proto byl pro ni první týden velmi náročný. Po týdnu ale rozuměla téměř každému českému slovu a dokázala zatančit všechno. Týdny po návratu měla sice oteklé kotníky, ale stálo to za to. Zkušenost to byla nedocenitelná, a ráda by zase na táboru byla. Bylo to potřetí, že byla v České republice.
Co se týče pěvecké skupiny, Jadranka je dnes nejmladší členkou a jedinou zbylou ze své generace. Říká, že zpěváci jsou správná parta, která se dobře baví, snad dokonce lépe než mladší generace. Zpěváci účinkují i v pracovních akcích, popovídají si a zavzpomínají třeba, jak jednou všichni dostali salmonelózu, vzpomenou na Fráňu Jareše, který nešťastně zahynul, zkrátka na veselé i smutné chvíle.
Když jde o nejmilejší tanec, Jadranka vzpomene na předválečnou Besedu a na tance Kalamajka a tanec, kterému říkali osmička. Lenka Homolová později pomohla udělat novou choreografii Kalamajky.
S mladými tanečníky má jejich vedoucí v plánu nejdříve účast v masopustním průvodu v Dobrovci a na karnevalu v Pakraci. Vystoupí na valné hromadě svého spolku, karavaně přátelství, na Našem jaru a dožínkách, možná se naučí některý nový tanec. A kdo ví, možná se skupina bude pravidelně scházet i po celé léto, jako přede dvěma lety, kdy si to děti vyžádaly...
Na otázku, jak se s její nepřítomností a pravidelnými zkouškami vypořádali doma, Jadranka odpovídá: Recept je hodně tolerance a vzájemného pochopení. Tolerance a vzájemné pochopení je základ známosti, lásky a manželství s Petrem. Na začátku chodila Jadranka na zkoušky dvakrát týdně. Petr, který se zabývá japonským bojovým uměním ninjutsu, zkoušel i třikrát. Navštívil také Japonsko, kde učitelé ninja obdivovali jeho dřevěné meče. Jejich manželství, záliby a zkoušky trvají dodnes, navíc jsou od roku 2005 bohatší o třetího člena rodiny, dcerušku Petru. Zda se dcera vydá matčinými či otcovými stopami, bude podle slov rodičů záležet na ní. Rodina se zkrátka drží spolu a jeden druhého ve všem podporuje, i když dnešní situace není pro nikoho růžová. Koníčky jsou, kromě každodenní práce, součástí jejich životů. Ž. Podsedník/žp a archiv
CO JSTE NEVĚDĚLI O JADRANCE A JEJÍ RODINĚ
Jadranka Antunovićová se narodila v roce 1972 v Pakraci, kde vychodila základní a střední pedagogickou školu. Po návratu z přímoří otevřela živnost v obchobě, kde kdysi působil její děda, věhlasný kloboučník Fabijan Peldjun. Kromě textilu, pozamenterie, vlny a domácích potřeb zde koupíte třeba i čepice z Ivanova Sela.
Manžel Petar Antunović pochází z nedalekého Donjího Čagliće. Je velmi šikovným truhlářem. Dovednost a lásku k dřevu zdědil po dědovi, který byl kolářem, a otci, který byl kovářem. Jeho díla zdobí například pakracký a lipický kostel či etnografickou sbírku prekopakerské Besedy. Jedinečný je tím, že dělá dřevěné sportovní pomůcky – meče pro ninjutsu, o něž je zájem v celé Evropě, ba i šíře. Jeho zájem o ninjutsu trvá od útlého mládí.
Dcera Petra má velký zájem o knihy a hudbu. Kromě mateřské školy navštěvuje hernu v hudební škole. V Besedě byla poprvé jako desetiměsíční batole, teď už tam prý zná všechny tanečníky. Jako patnáctiměsíční ji matka vzala i na zdenecké dožínky.
Matka Ljerka Majorová je učitelkou chorvatštiny a angličtiny. Po válce působila v Daruvaru, posledních pět let učí v Pakraci. Otec Mato Major je nyní v důchodu. Spolu s dcerou zpívá v besedním pěveckém sboru. Kromě Jadranky mají syna Jadranka, který je asistentem na záhřebské architektonické fakultě.
