Ani ti, které v kursech učil první české věty, první české písničky. Svým stylem a chováním si získal srdce každého z nás. Během svého pobytu v Chorvatsku získal mnoho přátel na celý život nejen ve školství, ale i ve sportu, v daruvaruvarském odbíjenkářském klubu, kde se, mimo jiné, učil chorvatsky. Důkazem toho, že se mu mezi námi líbilo, je skutečnost, že se po prvním pobytu v letech 2005/06 vrátil a působil zde další rok a půl. Nyní se mu naskytla příležitost vrátit se na své původní pracoviště, a to je příležitost, jaká se, jak říká, neodmítá. Příští by totiž nemusela přijít. Ale kdyby měl možnost, další učitelskou zkušenost u nás by si nenechal ujít. S jakými dojmy odjíždí, co mu práce v Chorvatsku přinesla, ptáme se. Je nějaký rozdíl mezi jeho prvním a druhým pobytem?
„Když porovnávám obě období, léta 2005-06 a 2009-2012, jeden rozdíl mne napadá. Užší kontakt se všemi vyučujícími českého jazyka na všech místech, kam jsem zajížděl a tím i větší účinek mého působení. Myslím, že nejviditelněji se to projevovalo v obou školkách, kde se naše spolupráce posunula na vyšší úroveň. Určitě to souvisí s mým přesvědčením, že pokud se má pozvednout znalost a povědomí o češtině, je potřeba napnout největší úsilí právě k dětem útlého věku,“ říká Slávek.
Těžko se mu hodnotí samotný proces učení, jelikož výuku českého jazyka v „podání“ místních kantorů neviděl. „Tady vidím rezervu pro naši práci. Nebylo by totiž špatné, aby naši učitelé viděli minimálně jednu počáteční hodinu kmenových učitelů a měli možnost lépe se seznámit s úrovní češtiny, komunikací s dětmi... Mrzí mě trend, který na školách probíhá, že děti se o přestávkách baví mezi sebou chorvatsky. V době mého prvního působení například končenická, ivanoselská, dolanská či střežanská škola byly baštou češtiny. Dnes češtinu o přestávkách prakticky není slyšet. Velkou radost jsem měl ve škole v Lipovci, kde jsem viděl až neskutečný pokrok dětí mluvících v první třídě pouze chorvatsky a dnes nehovoří jinak než česky. I z tohoto mého poznatku pramení důraz na výchovu od malých dětí.“
Slávek Rusín působil na asi patnácti školách, které navštěvoval většinou jednou za čtrnáct dnů, a také v Besedách, které o to požádaly. „Velmi dobře se mi spolupracovalo v kursech češtiny v Prekopakře a Nové Hradišce. Velmi rád vzpomínám na práci ve Slavonském Brodě, kde nebyla na programu jen výuka, ale i srdečné besedy se zpěvem. Příjemná byla spolupráce s redakcí Jednoty a s Lenkou Lalićovou v Radiu Daruvar,“ vzpomíná, a zvlášť zdůrazňuje význam kursu češtiny pro rodiče, organizovaný českou mateřskou školou v Daruvaru. „Z kursu mám velkou radost a dobrý pocit. Podobně to zřejmě cítili i mí studenti, o čemž svědčí to, že z původně přihlášených patnácti jich vydrželo deset, a o další tři se kurs během tohoto roku rozšířil. Slovní zásobu mají většinou dostatečnou a už jsme se pustili i do gramatiky. Doufám, že učitel, který přijde po mně, bude pokračovat. Byla by škoda nevyužít zájmu lidí o výuku češtiny.“
Učitelé, které vysílá Dům zahraničních služeb Ministerstva školství České republiky, používají metody, které si řádný učitel nemůže dovolit. K Slávkovi Rusínovi neodmyslitelně patří kytara. „Vím, že používání kytary a počítače ve výuce je hodně specifické, ale pro mne to byla z nouze ctnost. My prakticky nemáme šanci začlenit se do klasické výuky a jedeme vlastní souběžnou linií vzdělávacího působení. Navíc úroveň českého jazyka je na školách rozdílná, takže písnička, básnička, říkadlo, klip, či krátká pohádka z PC je jedna z možností, jak děti získat pro český jazyk. Co se týká repertoáru písní, snažíme se rozšířit rozhled dětí i dospělých o další žánry písní, která jsou v posledních dvaceti letech v oblibě v ČR. Myslím, že hlavně orientace na Jarka Nohavicu byla velmi úspěšná a velký dík za to Jirkovi Krejčímu a všem, kdo se zasloužili o jeho vystoupení v Daruvaru. Jeho písničky se staly mezi dětmi opravdu hity a budou si je pamatovat dlouho.“
Jednou z událostí, na které bude Slávek Rusín rád vzpomínat, je hudební vystoupení s dětmi v rámci oslav 90. výročí založení Svazu Čechů před prezidentem Chorvatska Ivo Josipovićem. Zhudebněnou báseň Jaroslava Seiferta děti zpívaly a hrály s velkým nadšením a zaujetím. „Při každém vystoupení s ní jsem měl krásný pocit, že se něco podařilo,“ říká Slávek a dodává, že rád vzpomíná na to pěkné, kdežto na špatné rychle zapomíná. A tak si z celého pobytu v Chorvatsku odnáší jen to nejlepší a bude na to vzpomínat celý život. Vzpomínat bude i na odbíjenkářský klub: „Byly to pro mne pěkné chvilky, když si člověk mohl trochu protáhnout tělo a pobavit se s příjemnými lidmi. Pro mne to byla taky vlastně jediná příležitost, kde jsem se mohl i trochu naučit chorvatsky. Když už ne mluvit, aspoň rozumět. Oni se naopak přiučili češtinu. Ale taky jsem mohl nahlédnout do stylu života Chorvatů, to je také obohacení. Vito, Senka, Buki, Vesna, Aco, Boris, Alenka a další spoluhráči mi budou chybět.“
Daruvarsko nebylo jediným Slávkovým působištěm u krajanů. Už před tím byl jako český učitel u krajanů v Rusku. O tom, jak se s jeho nepřítomností vyrovnala rodina, říká v žertu: „Byli rádi, že ten ,,tyran“ není doma. Ale vážně: odloučení od domova je občas stresující pro obě strany, ale v dnešní době mejlů, Skype, SMSek a podobných technických vymožeností se dá samota překonat snáze. A navíc to mám domů jen 630 km a 8 hodin jízdy. Takže je to všechno za rohem.“
Ve chvíli, kdy tyto řádky čtete, Slávek už zase pracuje na základní škole ve Veřovicích, odkud před necelými třemi roky odešel. Na závěr našeho rozhovoru ještě dodal: „Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat za krásnou a inspirující spolupráci s L. Janotovou, J. Kulhavou, J. Staňovou-Brdarovou, L. Stráníkovou, L. Lalićovou, s kolegy učiteli na školách a s Jednotou. Nechci být příliš sentimentální, ale vím, že mi v srdci bude něco chybět. Ale taková už je práce učitelů, kteří sem na pár let přijedou s pocitem, že to po určitém čase skončí. Pro mne ten čas právě nadešel a jsem velmi rád, že jsem poznal vás všechny, kteří se snažíte udržet a rozvíjet české tradice a český jazyk. Děkuji všem. Bylo to krásné.“ A. Raisová/ar a archiv