Dali jsme si s nimi schůzku a zeptali se jich na jejich vztah k češtině a příležitosti k pobavení pro mladé lidi v Hrubečném Poli. Zajímavé je, jak se jejich mínění liší, podle toho, jestli žijí na vesnici anebo ve městě. Snad je to v naší povaze, že nikdy nejsme spokojení s tím, co máme. Možná je to tak dobře. Kdo ví? Připravila Anna-Marie Štrumlová-Tučková

Jsem z Končenic. Většina mých kamarádů se rozhodla chodit do střední školy do Daruvaru, já jsem si vybral Hrubečné Pole. Chodím do školy za číšníka a všechno se mi tu moc líbí. Protože jsem chodil do české základní školy, bylo samozřejmé, že s češtinou budu pokračovat. V naší škole tu možnost mám, a tak jsem ji využil.
Myslím si, že je Hrubečné Pole velice pěkné městečko, kde si mladí můžou vybírat kam si vyjít, na rozdíl od Končenic, kde máme jenom Ribarskou kolibu a Song, kam v sobotu obyčejně chodíme. V Hrubečném Poli je hodně lokálů a nikdo nemusí, jako my z vesnice, hledat někoho, kdo by ho odvezl třeba do Daruvaru. Danijel Korošec

Nejsem Češka, ale čeština se mi líbí. Vůbec mi nevadí, že jsou hodiny češtiny v rozvrhu poslední, když jsme už unavení. Zbožňuji jazyky, ovládám jich dokonce šest a plánuji je studovat. Českému jazyku se učím ještě od základní školy. Není to moje mateřština, ale rozumím a hovořím jí, jako kdyby byla. Hrubečné Pole je malé městečko na svahu Bilogory. Žije v něm hodně mladých lidí, kteří se nemají kde pobavit a často se nudí. Máme tady jenom jednu hospodu, kam chodí mladí, a ta je o víkendu plná. Abychom se pobavili, musíme odjet do Virovitice, kde je velký výběr hospod a café barů. Tam se mi líbí, tam je život!
V Hrubečném Poli je málo mladých rodin, většina odešla za prací a lepším životem. Já také plánuji odejít, nejdříve studovat, a poté co život přinese. Sabrina Kalanjošová

Jsem z nejkrásnější vesnice na světě, Ivanova Sela. Říkám to proto, že má Etnografickou sbírku a Hrubečné Pole nemá. Cha, cha, cha.... Hrubečné Pole je také pěkné, tam chodím do školy. Myslím si, že v něm mladí lidé nemají příležitost ani pro zábavu ani pro zaměstnání. Chybí nám disco anebo něco takového. Potřebujeme tady něco, jako mají ve Virovitici. Vycházet jsem začala teprve v druhé třídě střední školy, dřív mě rodiče nepustili.
Na hodiny češtiny chodím proto, že chci pečovat o jazyk a kulturu svých předků. S češtinou jsem vyrostla, první slovíčko, které jsem řekla, bylo české. Vychodila jsem českou základní školu a s češtinou pokračuji i v gymnáziu. Adrijana Frantálová

Hrubečné Pole je malé městečko kde jsem vyrostla, a které bude pro mne vždy milé, ačkoliv mladí lidé o víkendu nemají kam jít. V osmé třídě jsem začala vycházet a od té doby se nic nezměnilo. Kdysi pro mne byla kavárnička Spirit velkým pojmem a teď je mi zle, když si na ni vzpomenu. Většina mladých lidi, kteří odejdou studovat, se už nikdy nevrátí. Je to škoda, ale je to vlastně kvůli tomu, že tady nemají co dělat. Plánuji se sem vrátit právě proto, že se tady cítím nejjistější.
I když nejsem Češka, na češtinu chodím od druhé třídy základní školy. Jednou mi děda řekl, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Dobře jsem si to zapamatovala a myslím si, že děda měl pravdu. Je to jeden z důvodů, proč se učím českému jazyku. Una Stamenićová

Městečko, ve kterém žiji, je pěkné, třebaže mladým lidem nedává velké možnosti. Dětství je tady pěkné, ale potom, když trochu dospěješ, musíš odejít dál za chlebem. Všichni o tom povídají, že je tady život těžký a možnosti zaměstnání žádné. Také uvažuji o odchodu. Určitě odejdu do většího města, které nabízí více příležitostí.
Navštěvuji hodiny češtiny právě proto, že se mi znalosti, které tady získám, třeba někdy v životě hodí. Původem jsem Čech. Ivan Kubišta

Moje rodina se do Hrubečného Pole přistěhovala z Ivanova Sela. Mám tady hodně kamarádů a chodím sem do školy. Mladí lidé v Hrubečném Poli nemají možnost výběru, ale jak si myslí i jiní, cítíme se tady moc dobře. Myslím si, že bychom se ve velkém městě ztratili.
Máme tady jednu kavárnu, kam chodí mládež, a to nám nestačí. Všichni odjedou do větších měst. Na konci osmiletky mne rodiče poprvé dovolili, abych šla na zábavu. Zábavy mám moc ráda, protože ráda tancuji. Valentina Pérová

Život v Hrubečném Poli bych neměnila za žádný jiný. Město se mi dostalo pod kůži. První kroky jsem udělala tady, kamarády jsem získala také tady. Třeba se tady mladým lidem nelíbí, ale je to moje město a nedám na něj dopustit.
Sobotní večery jsou spojené s naším oblíbeným Spiritem. Někdy odjedeme na zábavu do Pavlovce. Mnozí by řekli, že výběr není bůhví jaký, ale my se umíme pobavit a to je důležité. Už od osmé třídy mi rodiče dovolili, abych vycházela, kdy ještě většina mých spolužáků vycházet nesměla.
Nejsem Češka, ale moji kmotři jsou Češi a shodou okolností se stali mou rodinou. Čeština se mi moc líbí, právě proto se jí učím. Marija Bralićová