Literární večer, věnovaný loni zesnulému krajanskému spisovateli, lipoveckému rodákovi Rudovi Turkovi, se konal k únorovému výročí jeho narození. Cílem večera bylo představit nedávno vydaný román Jako potoky hledají řeku a celé bohaté literární dílo krajanského spisovatele, který sice po druhé světové válce reemigroval do vlasti svých předků a splnil si tím svůj velký sen, ale v myšlenkách stále žil v rodném Lipovci.
Doložily to úryvky z jeho próz i verše, které přednášeli členové lipovecké divadelní skupiny. „Z veršů Rudy Turka vane tichá melancholie, stesk za rodnou vesničkou, odkud se vydal do světa. V jiných touží po radosti života, sní o štěstí. Jeho milostné verše jsou upřímná zpověď něžného člověka,“ řekla režisérka večera D. De Bonová ve svém výkladu o jeho životě a díle. Procítěné verše se střídaly s dramatickými texty, které svědčily o nelehkém autorově údělu. Přítomní naslouchali užasle, soustředěně, a ještě chvíli po posledních slovech bylo ticho. Několika povětšině dobře zvolenými písněmi večer zpestřila pěvecká skupina Lipovecká děvčata se svými muzikanty.

A vzpomínalo se. Bohumil Benák řekl o svém vzdáleném příbuzném, že byl prvním lipoveckým chlapcem, který šel studovat. Tím spíše by si ho Lipovec měl vážit a připomínat, řekla Lenka Janotová, předsedkyně Svazu Čechů a lipovecká rodačka, a přečetla několik úryvků z dopisů Rudy Turka, ze kterých byl zřejmý jeho vřelý vztah a živý zájem o všechno ve spojení s Lipovcem a českou menšinou. O své bohaté korespondenci s R. Turkem se ve své vzpomínce zmínil Blahouš Čuchnil a ředitelka Jednoty L. Stráníková řekla, že by se k pěti dosavadním knihám Rudy Turka, které vydala NVI Jednota, vbrzku mohla přidat ještě jedna – jeho nedokončené paměti. Už na tomto večeru se sešlo několik fotografií, které by paměti mohly doplnit.
O knihy, které bylo možné si koupit, byl opravdu velký zájem. V Lipovci a v okolních osadách žije spousta blízkých i vzdálenějších příbuzných Rudy Turka a mnozí si tento večer nenechali ujít. Téměř každý si odnášel některou z jeho knih. Mladá učitelka, která odcházela s plnou náručí, pronesla: „Teprve teď, když jsme pro dnešní večer Rudy Turka připravovali recitace, jsem si uvědomila, jak jsou ty básně nádherné.“ Další z přítomných si povzdechl, že až teď poznal, jak významného příbuzného měl v rodině a dodal, že si nyní všechny jeho knihy pečlivě přečte.
Lipovečtí tak znovu objevili svého rodáka a jeho dílo. Zatoužili zopakovat si tento zážitek i příštího roku, na začátku února, kdy je výročí jeho narození, a také ho nabídnout jiným Besedám. L. Stráníková/J. Horká