Za dva roky, jak Beseda v Šibovci znovu působí, se toho hodně udělalo, aktivní je pěvecká a divadelní skupina. Mohlo toho být i víc, kdyby měli lepší podmínky k práci: „Naším největším problémem jsou místní kulturní domy. Ten v Šibovci můžeme jakžtakž používat. Vlastními silami jsme upravili a opravili jeviště, uklidili a vymalovali ho. Okna přede dvěma lety místní hasiči zasklili folií. V Domě není voda, nemá sanitární uzly, ale jsme šťastni, že máme střechu nad hlavou a hlavně prostor pro svou činnost,“ řekla nám Senka. Proto je prioritou Besedy adaptace obou Domů, na kterou byly zaměřeny veškeré síly. „Pak si budeme moci založit další sekce – folklorní a to nejen dětskou, a zapojíme do ní všechny děti ze šibovecké školy,“ plánuje předsedkyně. Siračský starosta Branimir Miler slíbil, že renovace šiboveckého Domu bude zahrnuta už do letošních akcí.
Horší je situace s Domem v Královci, kde propadá strop. Tam se nejdřív musí opravit střecha a pak vyřešit majetkové otázky. Potom se teprve může přistoupit k vypracování projektu. Při povídání o Domech jsme se dozvěděli, že ten v Šibovci byl vystavěn v roce 1954, a ten v Královci o rok později. Starou lípu před ním zasadil Senčin praděda Ludvík Kolouch.
Kromě o neutěšeném stavu obou domů předsedkyně uvažuje také o tom, jak do Besedy přilákat další členy. „Nemusí ani zpívat ani hrát divadlo, stačí, když nám pomůžou při organizaci programu, v přípravě večeře, při obsluze... Když musíme vystupovat a obsluhovat, je to pro nás náročné a nemůžeme se soustředit na kvalitu vystoupení,“ postěžovala si. Dalším problémem je nedostatek odborníků: „Potřebovali bychom pomoc při nácviku a výběru písní pro pěveckou skupinu, ale i při přípravě divadel. V tom se zatím můžeme spolehnout na Dolanské.“ Prozatím se obrátili na Miroslava Klígla a Jaroslava Klubíčka a doufají, že z té spolupráce něco vznikne.
Čas na besední činnost má Senka díky tomu, že je nezaměstnaná. Po ukončené škole, obor prodavač, se jí nikdy nepodařilo najít trvalé zaměstnání. Krátce pracovala v obchodě v šiboveckém Domě, který dnes už neexistuje, nějakou dobu dokonce ve výrobně dětských hraček (tzv. kinder jaja). Dnes je doma se skoro pětiletou dceruškou a společně s manželem se zabývá zemědělstvím.
Narodila se před čtyřiceti lety v Královci, v rodině Vlasty a Miroslava Svatošových. V čtyřleté malotřídce, ve které se tehdy už česky nevyučovalo, ji učila její oblíbená učitelka Melita Částková. „Ačkoliv se u nás doma mluvilo jenom česky, rodiče mě do páté třídy zapsali do chorvatské školy. Báli se, že budu mít ve střední škole problémy, jako někteří z nás z vesnice.“ S jazykem je spojena zajímavá příhoda z nejranějšího Senčina života: „Do sedmi let jsem jinak než česky mluvit neuměla a tak se mi stalo, když jsem ležela se spálou (šarlach) v pakracké nemocnici, že jsem vůbec nerozuměla, co po mně sestřičky a doktoři chtějí. Nebýt jedné Češky, nedozvěděla bych se to.“
Senčin otec byl zedníkem, rodina přitom obdělávala hospodářství, měli krávy, prasata, husy... Oba rodiče byli aktivní v královeckém spolku, matka hrála v letech 1965 až 1975 divadla, nechyběla ani v tom posledním, Pražský student. Jejich předkové se do Chorvatska přistěhovali kolem roku 1900 z Čech, dokumenty o tom, z které části, se však nedochovaly.
„Česky nemluvím, ale rozumím,“ sdělil nám její manžel Siniša, rodem ze Sirače, který pracuje ve stavebnické firmě Eco-ing z Karlovce. Je dílovedoucí na stavbě, momentálně v Německu. Třináctiletý syn Valentin je žákem sedmé třídy v Daruvaru, před tím chodil na hodiny češtiny do šibovecké malotřídky. Má nadání pro informatiku a matematiku, často jezdí na soutěže. Ani jazyky mu nejsou cizí. Mluví česky, učí se německy a anglicky, trénuje karate,“ chválila ho matka. Jeho mladší sestra Helena by se podle toho, co nám předvedla, mohla stát herečkou. „Je jí plný barák,“ komentovala její chování maminka Senka.
Baronovi mají doma solidní počet zvířat, od ovcí, králíků, drůbeže a prasat až k domácím miláčkům, kočkám a psům. Obdělávají pět hektarů polí, takže i řízení traktoru a jiných zemědělských strojů je pro Senku samozřejmostí. Ráda vaří a peče cukrovinky, při všem tom si najde čas i na své nejoblíbenější záliby–květiny, zahrádku a ruční práce. Z vyšitých gobelínů má doma celou sbírku. Vystřídaly obrazy ze suchých květin, kterými se zabývala před tím. A. Raisová /ar
POLOVINA OBYVATEL JSOU ČEŠI
Šibovec najdete hned za Dolany, patří však do obce Sirač. V asi sto čtyřiceti domech žije kolem dvou set obyvatel, polovina jsou Češi. Ve vesnici nenajdete ani obchod a hospodu, ale zato školu a zchátralý kulturní dům ano.
DĚTI UČÍ ČESKÉ PÍSNIČKY
Senka má ke zpěvu blízko, ráda si zazpívá při práci, mezi ženami, ale třeba i v lese. Proto se hned od založení stala členkou besední pěvecké skupiny, do které je zapojena i její maminka. Obě si chválí, jak jim je na zkouškách pěkně. Senka nejraději poslouchá české lidovky, českým písním učí i děti, manžel se k nim připojuje s harmonikou.
