Narodil se roku 1986 v Pakraci a s rodiči Drahuškou a Ivou De Bona se jako dvouletý přestěhoval z Pakrackých Batinjan do Lipovce, kde žije dodnes. V obvodní škole v Lipovci vychodil první čtyři roky základní školy a pokračoval v ústřední škole Komenského v Daruvaru. Ukončil daruvarské gymnázium a potom na učitelské fakultě v Záhřebu vystudoval třídní výuku a anglický jazyk. „Vždycky jsem věděl, že budu učitelem,“ řekl nám. Snad kvůli tomu, že žil blízko školy, že maminka je učitelkou, sledoval její práci a s učitelským povoláním se seznamoval od mala lépe než s kterýmkoliv jiným. Také v dospívání, během střední školy, viděl v učitelském povolání určitou jistotu do budoucna. Jedinou otázkou bylo, co bude učit. Nejvíce ho bavil zeměpis a k tomu ho zvlášť motivoval jeho profesor geografie na gymnáziu. Těsně před jeho ukončením, během profesionální orientace, si však zvolil třídní výuku a anglický jazyk. Vůbec nelituje, že nevyučuje zeměpis, poněvadž ve výuce angličtiny kombinuje mnoho témat, také zeměpis, a tím vlastně spojil své dvě velké záliby.
„Má to určité výhody i nevýhody, když tě učí maminka,“ uvažuje. Myslel si, proč právě on má to (ne)štěstí, že ho učí vlastní máma. Maminka vždy věděla, co dělá - jestli napsal úkol, že se ve škole chystá prověrka… Aby se nemyslelo, že má privilegia, pokaždé, když se ve škole provedla nějaká klukovina, musel za dveře také. Dnes vlastně chápe, že to ani pro jeho matku nebylo jednoduché. Je rád, že tomu bylo právě tak. Školu měl blízko, žáků bylo více, než je v dnešní době, získal hodně kamarádů a dobré základy pro vyšší třídy.
Když vzpomíná na své učitelské začátky, mluví o divném pocitu, který měl pokaždé, když vstoupil do sborovny. Sborovna pro něj byla místnost, kam jako žák vešel s velkýma očima, popadl deník a honem ven. Teď se ve sborovně baví se staršími kolegy, kteří ho mají v povědomí jako školáka. Často slyšíme, že jsou dnešní děti horší než kdysi. Pro Matiju prostě každá doba nese něco jiného. Během jeho dětství nebylo ani zdaleka tolik možností k učení jak dnes. Je mu jen líto, že někteří žáci nevyužívají možnosti, které jim nabízí dnešní technologie. Život v Záhřebu ho nikdy nelákal, i když nabízí daleko více možností než Daruvar. Klid a spokojenost, které zná z Lipovce, kamarádské a vztahy s rodinou jsou pro Matiju nenahraditelné.
De Bona je nepochybně italské jméno. Avšak asimilace v tátově rodině značně zapůsobila, takže už ani jeho tatínek ani Matija italsky nemluví. Život v českém prostředí Lipovce v daleko větší míře ovlivnil jeho národnostní příslušnost. „Škoda…“ řekl nám, „bylo by opravdu výborné mluvit také italsky.“ Jeho činnost v menšinovém životě sahá do jeho dětství, kdy jako žák nižších tříd hrál v divadlech a různých kulturně uměleckých programech v Lipovci. Byl také tanečníkem ve folklorní skupině lipovecké Besedy. V poslední době ho nejčastěji vídáme jako moderátora různých kulturních a folklorních programů. Za zvláštní čest považuje možnost uvádět program k devadesátému výročí Svazu pro prezidenta Josipoviće.
„Matija stále na internetu vyhledává něco pro výuku,“ řekla nám jeho snoubenka Darka Bediová, která pracuje jako zdravotní sestra v pakracké nemocnici. Je to sympatie ze základní školy. Nejvíce ji k němu přilákala jeho veselá povaha, zodpovědnost k práci a důslednost. Na závěr nám řekla: „Vždy vymýšlí něco, abychom se pobavili.“ Právě se chystají vydat na společnou životní cestu, a my jim můžeme popřát, aby jí vykročili ke štěstí. T. Doležal/td
SBÍRKA MOTOCYKLŮ Miluje sport a zvlášť kopanou. Zbytek volného času věnuje modelům motocyklů. Vášeň k nim má odmala, kdy jezdil na motocyklu jeho otec. Dnes má Matija přes stovku různých modelů motocyklů a říká, že by mu vůbec nevadilo, kdyby z nich jednoho dne „vyrostl“ jeden opravdový velký motocykl.
