Na to není jednoduchá odpověď, protože problémy se ve všech sférách zemědělství vyskytují stále častěji. Potvrdili nám to i Michalcovi, oba končeničtí rodáci: „Během svého života jsme už vyzkoušeli ledacos – zabývali jsme se chovem dojnic i výkrmem býků. Pro chov ovcí jsme se rozhodli, protože jsme si mysleli, že dají míň práce než ostatní zvířata, ale není to pravda. Ovce vyžadují každodenní péči – krmení, napájení, střihání, přikrmování,“ řekl nám hospodář Jindra, který do roku 2004 pracoval na poště v telekomunikacích. Od té doby je v evidenci nezaměstnaných v úřadu práce.
Míra, rozená Jurićová, nebyla nikdy zaměstnaná, hospodařila doma. „Když spočítáte všechno, co do toho vložíte, zůstane jen málo. Zemědělství se dřív přece jen víc vyplácelo, teď nic nejde, jak se patří. Dnes je situace jiná, horší – cena a výkup nejsou jisté, subvence se nevyplácejí včas, takže se musíme spoléhat jen na sebe a své zásoby.“ Ani víc jak stovka ovcí není garancí dobrého výdělku. „Děláme, ale nevíme za co,“ postěžovala si Míra a svěřila se, že když byla mladší, měla do práce daleko větší chuť: „Dřív jsem věděla, že si svou prací něco vydělám. A dnes? Tak třeba za loňský rok jsme dostali jen 70 kun subvencí po ovci a za letošní ještě nic.“ Až se dostaneme do Evropské unie, bude ještě hůř, předvídá Jindra. Co naplat, z té kůže nikam. A jak se zpívá v písničce, tu káru musí Michalcovi táhnout dál bez ohledu na vše.
Začali v roce 1975, kdy si koupili čtyři jehňata plemene Cigája a teď jich mají přes sto. „Počet ovcí neplánujeme zvyšovat ani založit rodinné hospodářství, to je totiž spojeno s daňovou politikou. Chov ovcí není rodinnou tradicí,“ řekla Míra. Její otec sice pochází z Bosny, kde se ovce hodně chovají, ale on se jejich chovem nikdy nezabýval. Z plemen mají Slovenku, Pramenku, Cigáju, Romanovskou, ale i další. „Každé z nich má své výhody: Romanovská dává velký počet jehňat, Pramenka není náchylná na nemoci, Suffolk je bohatý na maso,“ informovali.
Michalcovi si krmivo zajišťují sami na svých polích. Pěstují běžné plodiny – kukuřici, obiloviny, trávy. K obdělávání pozemků využívají tito pracovití končeničtí zemědělci své vlastní stroje. Ovcím přidávají i šrot a vitamíny, část stáda spásá pastviny, které jsou hned za domem. Dřevěná stáj je ve dvoře. „Ovcím nevadí zima, ale vlhko a průvan. Vlhko jim nedělá dobře na plíce, podporuje výskyt různých parazitů, zvířata nastydnou a chov se nedaří,“ varuje zkušený chovatel. V době střihání probíhá i očkování proti nemocím a parazitům, a střihání paznehtů. Houbová onemocnění paznehtů jsou velkým problémem, neléčí-li se, mohou přerůst až v deformaci končetin.
Michalcovi si stěžují na škody, které jim dělají divočáci. Vloni se situace řešila jejich intervenčním odstřelem. Letos se očekává reakce odpovídajících služeb a lovců, jinak zůstanou všichni bez úrody.
Největší odměnou pro chovatele je nový přírůstek. U Michalců nejsou výjimkou ovčí čtyřčata či trojčata. „Ovce říjí jednou ročně, na podzim, a březost trvá zhruba pět měsíců – 145 až 155 dní. Jehňata ve stáří sto dnů dosahují průměrné hmotnosti kolem 36 kg, berani v dospělosti 100 až 140 kg a bahnice 80 kg. Největší zájem je o jehňata. Dospělé kusy se prodají na čevapy,“ řekli nám. Michalcovi zvířata prodávají doma, na trzích v Patkovci a Pisanici a vykupuje je i nákupčí z Dalmácie. „Výkupní cena je stejná jako před pětadvaceti lety, ale vše ostatní - krmivo, nafta, léky jsou dražší,“ postěžoval si Jindra a dodal, že cena mladého berana a jehněte dosahuje 18-20 kn/kg a za ovci a staršího berana dostanou jen 8-9 kn/kg.
V ohradách pobíhají dvě stáda – jedno patří daruvarskému zeťovi, dozvídáme se. Když se díváte z povzdálí, vypadá to, jako by na stráni, kde se pasou, napadal sníh – ovce jsou čerstvě ostřihané.
Míra Michalcová, přestože prodělala operaci oka, je stále aktivní - řídí automobil, traktor, jezdí i na jediné kobylce na hospodářství. Obě dcery, Alenka Chalupová a Blanka Vrabcová s manžely a dětmi jim pomáhají. „Obě dcery i zeťové jsou zaměstnáni a mají své zájmy. Jen na nich a na vnoučatech Máji, Ivě, Anna Marii a Tonym záleží, zda se chov ovcí v naší rodině udrží. Jak jsem řekl, v zemědělství totiž nikdy není jistota,“ uzavírá Jindra. A. Raisová/ar
PO DLOUHÉ DOBĚ POPRVÉ ORGANIZOVANÝ VÝKUP VLNY
Vlnu od letošního roku vykupuje v Končenicích Dragan Tutić z firmy Monole z Donjích Dragičevců u Čazmy. Jedná se o jednu ze dvou výkupen v Chorvatsku, která se nachází blízko hřbitova. Tuto novinku uvítali nejen Michalcovi, ale i ostatní chovatelé ovcí z osady, Díťovi, Kasalovi, Bartošovi a další, jako i z okolí.
„Konečně si někdo vzpomněl něco s vlnou udělat, jinak se odhazovala do kanálů, kde se bude rozkládat sto let,“ uvažuje Jindra. Když víme, že se v Chorvatsku neorganizovaně chová 600 tisíc ovcí a z jedné se získá 5 kg vlny, znamená to, že se ročně vyprodukuje 3000 tun vlny, což je 300 vagónů. Chovatelé ji nejčastěji pálili. Letos z ní poprvé měli zisk. Za každý kilogram vykoupené vlny dostali 1,50 kn/kg. „Vykupuje se jen vlna bílá, černá ne,“ uvedli Michalcovi. Novina se brzy rozlétla po kraji a všichni chovatelé ovcí směřovali od půlky dubna do Končenic, aby vlnu prodali. Prý bude využita jako izolační materiál ve stavebnictví v zemích EU.
LÁSKA KE ZVÍŘATŮM
Manželé Michalcovi jsou velkými milovníky zvířat, takže na jejich statku najdete nejen ovce, ale i prasata, koně, drůbež, králíky, ochočeného papouška a několik psů a koček. V ohradě na pastvě mají část ovčího stáda, mezi nimi i dvě jehňata-mrzáčky. Jiní hospodáři by se jich jistě zbavili, ale Michalcovi je přikrmují jako by byla zdravá. Jsou to jejich mazlíčci. Ke svým zvířecím svěřencům, kteří jim dělají společnost, ale jsou i zdrojem obživy, se chovají jako k dětem. Povídají si s nimi, hýčkají je, a oni se jim za to odměňují přízní. Na desetileté kobylce jezdí nejen paní domu, ale i vnoučata, která se od babičky a dědy učí lásce k zvířatům.
