Dubrava má kolem pěti tisíců obyvatel a je třicet kilometrů vzdálená od Bjelovaru. Víc než čtyřicet procent obyvatel jsou původem Moravané, dozvěděli jsme se od Darka, kteří se sem v první polovině devatenáctého století přistěhovali z Kyjova, Vyškova a jiných moravských osad. Je velká škoda, že se v Dubravě už česky nemluví, přesto tu v roce 2009 založili Českou besedu. Vlastně ji znovuzaložili. Besedu v Dubravě měli i dříve, zakládali ji mnohokrát, ale nikdy netrvala víc než dva či tři roky. Poprvé byla založena v roce 1911, pak zase v letech 1920, 1924 a 1934.
Ačkoliv v Dubravě už na ulici není slyšet českou řeč, jsou rodiny, ve kterých se česky ještě donedávna mluvilo, dokud žili babičky a dědečkové. Tak to bylo i u Dragijů a je zajímavé, jak se v této rodině čeština zachovala. Příjmení Dragija totiž není české - Darkův tatínek pocházel z Chorvatského Záhoří, „ale když se do Dubravy přiženil, jednoduše se musel česky naučit,“ říká Darko krásnou češtinou, přestože do české školy nechodil. Neměl příležitost, česká škola v Dubravě nikdy nebyla. Je to škoda, protože tak střední a mladá generace už jazykem svých předků nemluví a Darko je přesvědčen, že by se čeština udržela, kdyby tu škola byla.
Dubravu opravdu dobře zná, žije tu celý svůj život. Ačkoliv nebyl na zakládající schůzí a do Besedy se zapojil o něco později, dnes je velice aktivním členem a vykonává funkci místopředsedy. Pracuje v Gramipu, podniku, který vyrábí zemědělské stroje a hodně vyváží i do České republiky. Řekl nám také, že nejvíce členů zdejší Besedy pracuje právě v této firmě.

Svěřil se nám také, že se jeho čeština zlepšila, odkdy chodí do Besedy: naučil se hodně nových slov a písní. Aktivně je zapojen do pěvecké skupiny zdejšího spolku, která je v krajanském světě jedinečná tím, že je to mužský pěvecký sbor, který zpívá převážně moravské písně. Ve svém repertoáru má samozřejmě i několik chorvatských písní, a také duchovních, pro které si noty přivezl z Čech, z návštěvy Svatého kopečka, a pak je použil při pořádání vánočních koncertů.
Sbor má za sebou velký počet vystoupení, některá také za doprovodu cimbálu, jímž je také jedinečný. Kromě toho, že vystupoval po celém Chorvatsku, nejčastěji na pozvání Českých besed, má za sebou i hostování v České republice, a také v úřadě prezidenta Josipoviće, který je členem jejich Besedy. Členy pěvecké skupiny jsme mohli vidět i v televizních pořadech, oblečené do krásných moravských krojů, které nedávno doplnili klobouky a vestami. O aktivitu zdejší Besedy kromě Jednoty projevuje velký zájem také místní tisk a rádio, a tak se do krajanské činnosti zapojují další členové.
Česká beseda Záhřebského županství má v plánu pořádat Svatováclavskou zábavu, na kterou se všichni těší. Několik let za sebou hodně členů Besedy navštěvuje kurs českého jazyka, který vede předseda spolku Fráňa Vondráček. I při takových příležitostech mají možnost lépe se poznat, povídat si o místech, ze kterých se přistěhovali jejich předkové a seznamovat se se současnou českou kulturou a jazykem. Jejich předseda každoročně organizuje i vlastivědné poznávací zájezdy do České republiky, o které je velký zájem. „Fráňa je turistický průvodce a všechno ví, v České republice studoval a tak pro nás připraví výlety, které by nám každý mohl závidět,“ řekla nám Elvíra, odnedávna členka správního výboru dubravské Besedy, a vylíčila zajímavou příhodou z výletu: „Jednou jsem mezi starými fotografiemi z rodinného alba viděla naše dědečky, vyfocené když sloužili v Čechách vojnu. Vzpomněla jsem si na to na zájezdu a pak jsme na tom stejném místě jako naši předkové pili pivo. Byl to pro nás zajímavý výlet do minulosti.“
Elvíra pracuje jako tajemnice v notářském úřadě a je jednou z mála členek tohoto krajanského spolku, která nevynechá ani jedno vystoupení pěvecké skupiny. Je to pro ni určitá relaxace po namáhavé téměř celodenní práci v úřadě. Prozatím skupinu jen fotografuje, ale chtěla by se k pěveckému sboru jednoho dne přidat. Zatím je to jen jeden z nápadů. „Zatím jsem jenom jejich morální podporou, ale cítím se mezi nimi velmi dobře. Kdyby nebylo Besedy, tak bych si určitě s těmi krásnými lidmi nepovídala. Tolik pozitivních věcí jsme spolu prožili, společné zájezdy jsou fantastické.“
Elvíra je emotivně vázaná k Besedě a celá besední činnost se jí moc líbí. Od začátku navštěvuje kurs českého jazyka a, jak nám řekla, hodně se v něm naučila. Zatím ale česky nemluví, avšak rozumí všemu. Její více než osmdesátiletá babička mluví na dubravské poměry krásnou češtinou, ale bohužel už nemá s kým. Umění vaření houskových, bramborových a jiných knedlíků však přenesla na své potomky a česká kuchyň vůbec se v Dubravě stala každodenností. „Ani jsem nemohla uvěřit, jak se tady v Dubravě hodně vaří česká jídla. Teprve nedávno jsem to zjistila a byla jsem příjemně překvapená a spokojená,“ řekla nám Elvíra. A. M. Štrumlová Tučková, foto amšt a archiv