Ještě několik let před příchodem do Chorvatska jsem o české menšině věděl velmi málo. Informace jsem začal sbírat, teprve když byla vyhlídka, že budu jmenován velvyslancem. Je to zajímavé, protože si my Češi všichni myslíme, že Chorvatsko známe, protože všichni jezdí do Chorvatska, a pravidelně. Skutečnost je taková, že známe cestu k moři a kousek pobřeží kam jezdíme. Velice málo Čechů se cestou zastaví třeba jen v Záhřebu, a o Slavonii, a o české menšině, zejména kolem Daruvaru, toho většinou moc nevědí. Musím se přiznat, ani já jsem před deseti lety moc nevěděl. Věděl jsem, že tady česká menšina je, ale nic víc. Měli bychom udělat víc pro to, aby se o opravdu velmi aktivní a dobře zorganizované české menšině v Chorvatsku víc v České republice vědělo…
Mnohokrát jste navštívil Daruvar, a dobře se seznámil s menšinovou komunitou. co si o ní myslíte?
Přesvědčil jsem se, že je naprostá pravda to, co jsem přečetl: že jde o nejlépe zorganizovanou českou menšinu. V osmdesátých letech jsem žil v zahraničí, dalo by se říci jako krajan v Rakousku a v Německu, pak jsem jako velvyslanec žil v Británii, takže několik českých menšin poměrně dobře znám. Česká menšina v Chorvatsku mne příjemně překvapila tím, že není zpolitizovaná. V západních zemích a v Americe a Kanadě je česká menšina složena z jednotlivých vln politické emigrace - za první Republiky, druhá světová válka, komunistický převrat, rok šedesát osm - a nemají se mezi sebou rády. Takový problém tady vůbec neexistuje. V Chorvatsku česká menšina není exilová, ale pravá autochtonní menšina, která má sto padesát - dvě stě let, pochází z doby, kdy tyto problémy neexistovaly, a dnešní potomci přistěhovalců nejsou politickým vřením vůbec zasažení, takže je spolupráce v rámci české menšiny zde daleko lepší, než v ostatních zemích, i když vím, že jsou mezi vámi také problémy. Ty jsou ale spíše osobního, než politického rázu.

Kdybyste měl svoji pětiletou diplomatickou stáž stručně vylíčit, co byste řekl, co bylo to nejdůležitější, co se za tu dobu stalo?
Za těch pět let se Chorvatsko jako země stalo, z pohledu světových médií, nudnou zemí, nezajímavou, a to je kompliment. To je dobrá zpráva, protože každá země, která je „zajímavá“ pro světová média, může být zajímavá jen z nějakého negativního důvodu. Takže Chorvatsko se stalo mnohem šťastnější zemí. Já vím, že ten, kdo v Chorvatsku žije, to možná tak nevidí, protože je spousta problémů, jako všude na světě, ale z pohledu z venku pozitivní posun vidět je. Když jde o formální projevy, Chorvatsko se stalo členem NATO, za rok se stane členem Evropské unie. Za těmito pozitivními kroky je spousta práce a vývoje. Já samozřejmě vidím i jak se proměnil pohled lidí na svět, vidím otevřenější přístup, chápání toho, že Chorvatsko jako evropská země má i odpovědnost za situaci v regionu. Jsou věci, které se nevyvíjejí dobře, především ekonomická situace, ale to platí i pro Českou republiku i pro všechny země v Evropě. Je ale dobře, že se to neodráží na rozvoj turismu, jako nejdůležitější hospodářské odvětví. Například, kdybychom mluvili o českých turistech, v posledních letech opět roste jejich počet. Podle chorvatských statistik v prvním letošním pololetí čili do konce června přijelo o osmnáct procent víc českých turistů, než ve stejném období roku 2011, a to je opravdu dobrá zpráva, protože Češi většinou jezdí v červenci a srpnu. To, že konečně objevili, že v Chorvatsku je krásně i v květnu a červnu, to je novinka, a doufám, že tento trend bude pokračovat.
Všiml jste si eventuálních změn ve vztahu vůči českým turistům?
Já myslím, že se tento vztah kontinuálně zlepšuje. Mám hodně přátel, kteří se zabývají turistickým byznysem, a oni mi říkají, že pohled na české turisty se posunuje k lepšímu. Důvod je zajímavý: zejména v posledních letech turisté, kteří dřív utráceli v Chorvatsku hodně peněz, změnili svoje návyky. Přijíždějí, ale utrácejí mnohem méně peněz, nechodí každý den do restaurace, nebo zkracují pobyt, zatímco Češi svoje zvyky nezměnili. Oni nikdy neutráceli nevím kolik peněz, ale nezmenšili útraty, nesnížili svoje nároky, je to asi tím, že když už jedou na dovolenou, tak si ji chtějí opravdu užít. Možná i proto je pohled na české turisty lepší, než býval před mnoha lety.
Bohužel čeští turisté mají ještě pověst neopatrných turistů, kteří se přivádějí do neštěstí na moři nebo v horách. Statistiky ukazují, že se to v posledních letech výrazně změnilo. Bohužel jsme letos měli tragický případ havarovaného autobusu, takže jsme zaregistrovali daleko větší počet zraněných a mrtvých, než v minulých letech. Jinak ale v posledních letech počet vážných případů na silnicích a počet vážných nebo smrtelných případů na moři neustále klesal. To, co se zvyšuje, je počet takzvaných přirozených příčin, vážných, dokonce i smrtelných případů kvůli chronickým nemocím, infarktu srdce, mozkové mrtvici… Je to asi tím, že si zvykli, že Evropa je celá otevřená a jedou do Chorvatska k moři se stejným pocitem, jakoby jeli z Prahy do Brna.

Během svého mandátu jste zažil naprostou změnu politické elity. Projevují se rozdíly, když jde o vztah vůči České republice, vůči turistům, nebo menšině?
Moje zkušenost se všemi byla velice dobrá, všichni s plným nasazením stáli za předpisy, které jsou v naprostém zájmu národnostních menšin, samozřejmě ve prospěch turismu, ve prospěch, z tohoto hlediska není rozdíl. Současný prezident Ivo Josipović je dokonce členem jedné České besedy, Besedy Záhřebského županství, a byl jím dávno předtím, než se stal prezidentem, a všem svým partnerům to zdůrazňuje. Když byl na návštěvě v Praze, řekl to i prezidentovi Klausovi i všem, se kterými se setkal.
S kýmkoliv jsem kontaktoval a spolupracoval, každý měl v sobě vědomí, že Chorvatsko a Česká republika jsou velice přátelské země s ohromnými vazbami, země, které nemají žádné dvoustranné problémy mezi sebou… možná dokonce i proto, že nejsme sousedé.
Navštěvovala vás během velvyslaneckého mandátu rodina? Manželka Daniela je samozřejmě tady, doprovází vás také na dožínkách v Končenicích, a co děti?
Byly tady několikrát a byly tady s námi už dávno, dřív než jsem sem přišel jako velvyslanec. Teď už znají nejen cestu k moři a kousek moře, už znají trochu Záhřeb a okolí. Byli jsme na mnohých místech, takže vědí o něco víc o Chorvatsku než průměrný Čech.
Už jsem mnohokrát slyšel: ten náš velvyslanec tak dobře mluví chorvatsky, že kdybychom nevěděli kdo je, myslili bychom si, že je Chorvat. Tento kompliment svědčí o tom, že svůj úkol nepovažujete jen za všední práci.
Já myslím, že každý kdo má šanci naučit se nějaký další jazyk, ji musí využít. Naše jazyky jsou blízké, pro nás je snadnější se naučit chorvatsky, než třeba pro Maďary nebo pro Albánce či pro Francouze. Byla by to ostuda, kdyby po pěti letech český velvyslanec v Chorvatsku neuměl slušně chorvatsky. Intenzivně jsem se jazyk učil několik měsíců, než jsem sem přijel, takže jsem něco trošku uměl, ale pravda je, že teprve život v Chorvatsku přinesl opravdovou znalost. A to, že velvyslanec umí místní jazyk, to samozřejmě ohromně rozšiřuje obzor a prostor, kde může působit, otvírá možnosti informování, protože není závislý na tom, co mu někdo přeloží, nebo co si přečte z anglicky psaných serverů nebo novin. Pro mě byla motivace o to větší, že přesto, že sice odcházím z Chorvatska, nemám pocit, že Chorvatsko opouštím.
Za chvíli tu budu zas. Na začátku září jako obvykle se skupinou přátel pojedeme na Dugi otok u Zadru a v budoucnu do Chorvatska určitě pojedu častěji, protože se mi dokonce podařilo na Dugém otoku koupit kousek pozemku. Trvalo to sice sedm let, ale to je spíš otázka katastrů a knih. Zde v Slavonii je to daleko lehčí, ale v Dalmácii je vlastnictví roztříštěné, takže na příklad, když jsem začal ten pozemek kupovat, ukázalo se, že vlastník pozemku je vlastně spoluvlastníkem mnohem většího pozemku nějakým podílem, a ten podíl by měl být tento malý pozemeček. Trvalo to sedm let, než jsme dostali podpisy všech šestatřiceti ostatních spoluvlastníků. Teď je to vyřešené a doufám, že se mi podaří časem tam postavit domeček.
Nedávno jste v Daruvaru řekl, že jste dosud byl českým velvyslancem v Chorvatsku, a že v budoucnu budete chorvatským velvyslancem v České republice.
To jsem nejen tak řekl, to jsem opravdu tak i myslil. Chorvatsko jsem tak znal, že jsem byl trošku vyslancem i dřív. Teď jím budu ještě víc, protože dnes Chorvatsko znám velice dobře. Znám ho celé, a to celé zdůrazňuji, protože je škoda, že nejen Češi, ale také všichni ostatní málo znají slavonskou část Chorvatska, kde je spousta nádherné nedotčené přírody. Slavonie není tak hustě osídlená, je v ní spousta ohromných krásných lesů a jsou tu velké možnosti pro přírodní turismus, které dosud nebyly využité. Já si myslím, že je potřeba, aby se tohle střední a západní Evropě říkalo, protože je to možnost rozvoje chorvatského hospodářství.
Co dál? Máte už plány do budoucna, pokračujete v diplomacii, nebo se vracíte k svému právnickému oboru?
Pokračuji v diplomatické službě. Nevím ještě definitivně kam pojedu, ale měl bych pokračovat v diplomacii.
Přeji vám úspěch jménem všech krajanů, kteří vás opravdu mají rádi a budou na vás dlouho vzpomínat.
Děkuji pěkně, a všem přeji nejen krásné dožínky a pěkné léto, ale i hodně štěstí do budoucna.
M. Pejić/mp,žp