„Právě zde, na tomto místě sídlila více než jedno století hraběcí rodina Jankovićů, která tento neosídlený prostor zalidňovala řemeslníky, učiteli, inženýry, lékaři a zemědělci z českých zemí,“ řekl na začátku slavnosti předseda České besedy Jaroslav Vozáb. „Fiala, Šnedorf, Štantejský, Roztočil, Pácal, Řehák, Hejtmánek, Skála, Kačera, Mráz, Holý, Doležal, Posýpal, Bervida, Bergman, Knol, to jsou typická a častá zdejší příjmení, která svědčí o početné české komunitě.“
Poté, co málem století a půl žili na tomto prostoru, rozhodli se prekopakerští Češi založit kulturní spolek, a v roce 1907 vznikla Česká beseda, která byla hned na začátku zvláštní. Tehdy se totiž Besedy zakládaly výhradně v městech, takže tento spolek byl vůbec první na venkově. V roce 1931, když vystavěla národní dům, Beseda měla tři folklorní skupiny, dvě hudby, divadlo, knihovnu, v domě byl první vesnický rádio přijímač, a působila také česká škola.
„Dobře víme, co Češi přinesli do nové vlasti, do našich krajů a za to bych všem členům České besedy chtěl srdečně poděkovat a poblahopřát k tak významnému výročí,“ řekl starosta Pakrace Davor Huška. „Svým působením Češi zušlechtili chorvatskou kulturu, chorvatský národ. Dodnes nezapomněli na svůj původ a hrdě pečují o tradice, kulturu a zvyky svých předků. Příslušníkům české menšiny patří náš velký dík za všechno, co pro nás udělali, a zvlášť velký dík jim patří za obrovský nesobecký přínos obraně Chorvatska během domovinské války.“
Srdečná slova blahopřání vyslovila jménem Svazu Čechů místopředsedkyně Libuše Stráníková. Poblahopřát přišli také poslanec za českou a slovenskou menšinu v Chorvatském sněmu Vladimír Bílek, předsedové Českých besed z okolí, předsedové rad české a jiných národnostních menšin, a představitelé sdružení vzešlých z domovinské války.
Během sto pěti let působení Beseda navázala mnohé styky a přátelství, ale jedno mezi nimi má zvláštní místo a význam. Jde o přátelství s Národopisným souborem Postřekov ze stejnojmenné vesnice na Domažlicku v západočeské oblasti Chodska. „Naše přátelství trvá už čtyřicet let. Poprvé náš soubor přijel do Prekopakry ještě dřív než jsem se narodil, bylo to v roce 1968,“ řekl vedoucí spolku Petr Buršík. „To přátelství přetrvalo léta, nezlomila ho ani válka, která vás tady postihla, a jsme moc rádi, že po válce jsme mohli dál v našem přátelství pokračovat.“
Do pakracké kurie Jankovićů přišli krajané z Prekopakry a jejich hosté v pestrém průvodu, který byl formován u Domečku a kolem dvě stě účastníků zpěvem a hudbou cestou zvalo občany na slavnostní program. Nejdříve se představili nejmladší tanečníci Besedy hostitelky, která měla v programu ještě dvě skupiny – taneční skupinu dospělých a smíšený pěvecký sbor. Ze sousedního Gaje přijela národopisná skupina Zeleni Gaj s původními lidovými písněmi a tanci, mužský pěvecký sbor z Bedekovčiny z Chorvatského záhoří zazpíval řadu tradičních a populárních písní, zatímco krajanské spolky představovala folklorní skupina a dechová hudba České besedy Dolany. Hojné obecenstvo odměnilo všechna vystoupení dlouhým srdečným potleskem, a nejbouřlivější reakce vyvolala směs chodských lidových nápěvů a tanců hostů z Postřekova, zpěváků a tanečníků doprovázených malou selskou muzikou.
„Protože vím, že spousta z vás jste Češi, a že znáte písničky, které budeme zpívat, tak zpívejte s námi,“ vyzval P. Buršík přítomné diváky. Mnoho návštěvníků toto pozvání přijalo. Vytvořila se velice příjemná atmosféra, která potom pokračovala i v prekopakerském Domečku, kam se oslava po programu přesunula.
V Domečku však hlavní roli přebrali kuchaři a servírky, kteří byli na začátku představeni malou duchaplnou ceremonií. Během příjemného večera se tančilo při dolanské dechové hudbě a hosté ze západních Čech v zábavě pokračovali i v turistickém domě Omanovac, kde byli ubytovaní.
Už příštího dne bohatý program jejich pobytu v Chorvatsku pokračoval vystoupením na končenických dožínkách, a v neděli zorganizovala Česká beseda Prekopakra rozloučení. Podle tradice se vzájemné návštěvy dvou přátelských spolků střídají, takže by příští setkaní mělo být na Domažlicku, a příležitostí k tomu bude oslava osmdesáti let působení souboru Postřekov, která se bude konat příštího roku. M. Pejić/mp
Z DĚJIN SPOLKU
O založení Besedy se zasloužili krajané Lujko Šnedorf, Josef Roztočil, Vojtěch Štantejský a Karel Pácal, který byl zvolen prvním předsedou spolku. Vojta Štantejský byl jednatelem, pokladníkem byl Karel Bárta, knihovníkem Jaroslav Vacátko, a členy správního výboru Julius Chudý, František Pejša, Josef Skála, František Stárek a Lujko Šnedorf. Měl to být podle představ zakladatelů „přátelský kroužek Českochorvatská beseda“. Nakonec byl spolek registrován jako „vzdělávací zábavný spolek Česká beseda“. Beseda byla založena 13. února 1907, a už měsíc potom uvedla první divadelní hru.
Během první světové války spolek nepracoval, ale již 8. prosince 1919 činnost obnovil. Zase vyniká divadelní sekce, která koná zájezdy do širšího okolí. Velice úspěšně působí pěvecká skupina, hudba a folklor. Od roku 1928 se spolek jmenuje Československá beseda, a v roce 1930 se začalo jednat o stavbě národního domu. Rodina Řehákova darovala pozemek a už 15. srpna roku 1931 byl „Domeček“ otevřen. Od školního roku 1926/27 působí v Prekopakře česká paralelní základní škola, kterou do druhé světové války velice úspěšně vedl Karel Řehák. Do školy chodilo šedesát až pětaosmdesát žáků.
Druhá světová válka nejenže přerušila činnost spolku, ale zničila i jeho majetek. Dům byl zdevastován a knihy a nábytek spáleny. Po válce byl dům obnoven, ale v šedesátých letech ho kvůli poklesu činnosti Besedy spravuje místní pospolitost. Začátkem devadesátých let se Domeček důkladně obnovuje, a 15. srpna 1991 znovu otevírá. Tehdy měla Beseda zpěváky, taneční skupinu, hudbu, výtvarnou a literární skupinu. Krajané si však nemohli užívat v novém domě, protože už několik dnů potom začala srbská agrese, během které byl Domeček zničen. Obnova byla zahájena koncem roku 1992, a trvala celých dvanáct let. Domeček byl znovu otevřen 15. května 2004 a dodnes je místem bohaté činnosti tří set členů Besedy a jejich folklorních skupin dětí a dospělých, hudby a smíšeného pěveckého sboru.
