Skoro všechny jsme měli možnost vidět v průvodu a hlavním dožínkovém programu, některé však diváci ještě neviděli. Těžko si někdo z nás dovede představit obětavost lidí, kteří vždy v pátek po práci nasedli do auta a přijeli rovnou na zkoušku některého souboru, do noci pracovali a příštího dne je čekaly další zkušky, někdy i stovku kilometrů dál. V pondělí pak nastoupili do práce či do školy, jako by se nic nedělo. Pokud si někdo myslí, že z toho něco měli, mýlí se. Zaplacená byla jenom cesta a pobyt, všechno ostatní, tedy jejich čas a dovednost, je jejich příspěvek dožínkám a tanečním souborům. Proto je považujeme za hrdiny dožínkového programu.
Choreograf Míla Brtník se krajanských dožínek zúčastnil letos už počtvrté. Poprvé jako divák sledoval zdenecké dožínky roku 2006. Na minulé tři dožínkové slavnosti už připravil několik desítek tanců pro krajanské taneční skupiny. Dožínkový folklorní program má ustálenou stavbu: od té doby, co v krajanském prostředí působil známý český choreograf Míla Brtník starší, začíná Dožínkovou scénou. „Ta je naprosto perfektní. Můj otec měl už tenkrát hodně zkušeností, a tato choreografie se mu opravdu povedla. Scénu, kterou vymyslel a ve spolupráci s Marií Bušovou nacvičil s Holubičkou pro dožínky roku 1995, určitě dlouho nikdo nepřekoná. Je vynikající, že se do jejího tance vždycky zapojuje domácí skupina Besedy, kde se dožínky pořádají,“ řekl nám Míla Brtník mladší, který roku 2008 dožínkový program obohatil společnými tanci Předtančení a Jarmark, ve kterých vystoupili tanečníci desítky Besed. Jarmark se osvědčil jako vhodný rámec, do kterého je možné zapojit libovolný počet tanečních skupin a tanců, proto ho zařadil i do letošního programu. Jednotlivé tance z Jarmarku mohou skupiny využít i jako samostatné.
„Vaše dožínky jsou akcí, na kterou můžete být velice hrdí,“ řekl nám Míla Brtník den po dožínkách. Na základě své dlouholeté zkušenosti a „kusu světa“, který procestoval, ještě dodal, že žádná menšina v Evropě a snad ani ve světě takovou akci nedokáže zorganizovat. Neskrýval ani svoji spokojenost jak s výkonem jednotlivých skupin, tak i s ukázněností.
Na dotaz, zda devět návštěv pro nácvik dožínkového programu stačí, konstatoval: „Jak komu. Některým skupinám stačí jedna zkouška, ale jsou i takové, s kterými bylo zapotřebí pracovat tři až čtyřikrát.“ Zvlášť pochválil taneční skupiny z Prekopakry, Dolan, Končenic a Daruvaru. Podle jeho názoru bychom přípravy na dožínky 2014 měli zahájit už teď. Zejména v případě, chceme-li podobný komponovaný program jako je Jarmark. Vymyslet ho a se skupinami nacvičit si vyžádá dost času.
Příprava tanců na dožínky však nebyl jediný účel jeho návštěv. V Kaptole a Bjeliševci probíral s tanečníky základní prvky a zároveň zhodnotil jejich schopnosti, na základě kterých pro ně připraví nové choreografie. Pracoval i s dětskými skupinami v Lipovci a Rijece. Právě práci s dětmi považuje Míla Brtník za jedinou správnou cestu k udržení dlouhodobé kontinuity. Doporučuje co nejvíc dětí a mladých lidí vysílat na taneční tábory a instruktorské kursy, které každoročně organizuje. Co větší počet dětí do takových kursů zapojíme, bude větší pravděpodobnost, že někdo z nich u tance zůstane, a možná si tak vychováme budoucí instruktory, zdůrazňuje. Abychom dosáhli ještě lepší kvalitu tanečního projevu, doporučuje kromě pravidelných zkoušek zavést také metodicky rozpracovaný přístup k práci včetně taneční průpravy. Míla Brtník se zkrátka nespokojil s pouhou přípravou dožínkového programu, ale promýšlí budoucnost krajanských folklorních skupin a vede je k soustavné práci.
Josef Souček, bývalý vedoucí daruvarské Holubičky, je vlastně jedním z iniciátorů této velice plodné spolupráce jihlavského souboru Pramínek a tanečních skupin v Chorvatsku. Je to obrovský folklorní nadšenec, který nevynechá jediný folklorní festival ve Strážnici či jinde, a k našim souborům přijíždí jako instruktor. Letos pracoval s tanečními skupinami z Bjelovaru, Záhřebu, Virovitice, Tréglavy a Končenic. Choreografie sice nestavěl, nacvičoval již připravené tance, ale jako řidič strávil za volantem vlastního auta mnoho hodin a přejel tisíce kilometrů, aby všichni instruktoři vždy byli na zkouškách včas. I to by si tanečníci měli uvědomit, když se jim na zkoušku nechce... Zvláštním potěšením byly pro Pepu, jak mu všichni říkají, skupiny, se kterými pracoval už před čtyřmi roky a mohl si všimnout, že od té doby udělaly značný pokrok. Tanečním skupinám doporučuje, aby si zajistily kvalitní hudební doprovod. Pepa si nenechá ujít možnost zatančit si, a tak jsme si i na letošních dožínkách mohli všimnout jeho perfektního tanečního výkonu v několika tancích jihlavského Pramínku, ve kterém tancují také obě jeho dcery.
Pro mladé instruktorky z Pramínku je práce s našimi soubory mimo jiné také vzácná zkušenost, kterou považují za velice dobrý základ, na kterém můžou v budoucnu pokračovat. Například Lenka Prägerová stavěla s tanečními skupinami v Brestově, Hrubečném Poli a ve Zdencích své první choreografie. Zkušenost, kterou získala v práci s krajanskými tanečními skupinami, považuje za velice dobrý základ, na kterém může stavět ve svých choreografických výkonech.
Vytváření tanečních choreografií si vyzkoušela i Marta Voršiláková, která během svých dvou návštěv pracovala ve Zdencích, Hrubečném Poli, Dolanech a Končenicích. S kolegyní Lenkou se shodly, že je daleko lehčí pouze tancovat, než tance vymýšlet. Tance se záhřebskými a lipovlanskými tanečníky nacvičovala instruktorka Markéta Kozlová. Na dožínky bohužel nemohla přijet.
Přestože byl plán dopodrobna rozpracován, devět návštěv nestačilo, aby se Míla Brtník nebo někdo z instruktorů zabýval všemi skupinami, které požádaly o pomoc, takže pro Jazvenické tanec připravila Miluše Brůžová a pro tanečníky v Sisku Dana Stakorová.
Všichni společně na závěr popřáli všem tanečníkům a tanečním skupinám, aby ve své práci a snaze vytrvali, a aby hlavně pravidelně zkoušeli. My můžeme konstatovat, že choreografky Lenka Homolová a Eva Zetová, které k našim souborům dojížděly po třicet let, dostali v Mílovi Brtníkovi a jeho spolupracovnících výborné pokračovatele. T. Doležal/žp, td
