POZNÁVALI JSME ZEMI SVÝCH PŘEDKŮ
Při příjezdu do Prahy jsme byli plní nadšení, ale i trochu nervózní, protože, i když jsme dostali program kursu, nevěděli jsme, co od tohoto dobrodružství očekávat. Naši hostitelé nás však přesvědčili, že jsou před námi tři velmi zajímavé týdny v zemi našich předků.
Každý den byl zaplněn přednáškami a exkurzemi. Pro mne jako historika to byla skvělá příležitost na vlastní oči vidět některé významné kulturní památky a slyšet mnoho zajímavých věcí o nich. Nepochybně to zvýší kvalitu mé práce.
Na severozápadu země jsme navštívili městečko Cheb, kde se narodil jeden z nejmocnějších Čechů v historii, Albrecht z Valdštejna. Byl velitelem habsburské armády v 17. století, ale kvůli svému způsobu života a intrikám byl zavražděn.
Do Karlových Varů jsme se dostali v době konání filmového festivalu, který má světový význam. Navštívili jsme četné termální prameny, které mají zvláštní železitou chuť a výjimečné léčivé vlastnosti. Lázně byly založeny za Karla IV. Jeho pes prý byl během lovu zraněn, a aby mu zmírnili bolest, nechali ho ležet v horké vodě. Když se pes jako zázrakem uzdravil, dal moudrý král postavit lázně. Dnes velkou část budov ve městě vlastní Rusové, takže po celém městě najdete dvojjazyčné nápisy v latince a cyrilici.

Naši hostitelé nám zajistili podrobnou prohlídku Prahy a jejích památek. V Praze je jich tolik, že je dnes po Paříži a Římě nejnavštěvovanějším turistickým městem v Evropě, a pracovití Češi určitě vědí, jak z toho získat peníze. Praze Češi říkají „Matka měst“ a vzhledem k její tisícileté historii oprávněně. Habsburský císař Rudolf II. sem přesunul své sídlo a během jeho vlády vznikla velká část staré Prahy.
Jedním z těch vzácných míst, kde se nepřetržitě pohybují proudy lidí, je Karlův most, ale sotva zde někoho uslyšíte mluvit česky. Říká se, že kdo nebyl na mostě, nebyl ani v Praze. Asi to opravdu platí.
Radnice s Orlojem je atrakcí číslo dvě. Astronomické hodiny ukazují čas už 601 rok bez zastavení, a každou plnou hodinu se ukážou apoštolové. Mistra Hanuše za toto dílo odměnili oslepením, aby už nikdy nic tak krásného nevytvořil. V chrámu sv. Víta jsme si prohlédli jeho základy, hroby českých králů, také trezor, kde jsou uschovány korunovační klenoty včetně koruny sv. Václava.
Během pobytu v České republice jsme navštívili četné hrady, jako Pernštejn, Sychrov a Lednici, kde jsme byli fascinováni krásou a luxusním interiérem. Při cestě na Moravu jsme se ve vinném sklepě přesvědčili, že Česká republika není jen pivní země. Vladimir Ivić

VIDĚT TO VŠECHNO NA VLASTNÍ OČI JE ÚŽASNÉ
Celý rok jsem se na kurs těšila, a teď mohu říci, že právem. Do Prahy jsme přiletěli letadlem, a tam nás srdečně uvítala paní Helena Briardová, ředitelka kursu. Přijeli jsme dříve, takže jsme první den měli volno. Druhý den se dostavili ostatní účastníci kursu. Byli to mladí lidé z Ruska (Moskva, St. Petěrburg), Ukrajiny (Lvov, Kyjev), Běloruska (Minsk), Vídně a my z Chorvatska. Byl tu ještě manželský pár a dva bratři z USA, ale oni se učili češtinu pro začátečníky. Večer jsme se při zahajovací večeři na koleji, kde jsme byli ubytovaní, všichni seznámili. Příští den jsme jeli do Československého ústavu zahraničního, kde nás uvítal i předseda Jaromír Šlápota. Potom jsme se prošli Vrtbovskou zahradou, která je hned vedle. Odpoledne jsme byli seznámeni s programem a výuka mohla začít. Každý den jsme od devíti do půl jedné měli výuku českého jazyka. Naši profesoři, Jan Dvořák a Ivana Bozděchová, se snažili vysvětlit nám všechno, co by nám pomohlo lépe se mu naučit. Po obědě jsme měli konverzace, přednášky, besedy anebo procházky po Praze. Získali jsme hodně nových informací, zvlášť o součastné situaci v České republice. Bavili jsme se o literatuře, o dějinách.
Pro mě byl největší zážitek návštěva Národního a Stavovského divadla, protože jsme se letos o nich ve škole učili. Vidět je na vlastní oči je úžasné. Národní divadlo je mnohem větší než Stavovské, ale obě budovy jsou krásně a bohatě zdobené. V Národním divadle jsme zhlédli nádherný balet Doteky folkloru. Bylo to spojení klasického tance s folklorním, a hrály k tomu soubory Hradišťan, Vyšívanka-Lada, a můj nejoblíbenější - Čechomor. Další večer jsme se ve Stavovském divadle dívali na operu Don Giovanni, což bylo také velmi zajímavé.
Dny nám rychle ubíhaly, všechno bylo naplánované na minutu, abychom toho viděli co nejvíc. Když jsme měli volný čas, sami jsme šli navštívit místa, která nebyla v programu (Petřín, žižkovský vysílač, kyvadlo, Svatý kopeček v Mikulově...). Volné večery jsme trávili všichni dohromady, anebo jenom ti, kteří nebyli unaveni.
Navštívili jsme i jiná města v České republice: Karlovy Vary, Mikulov, Jihlavu, Liberec a Turnov. Mikulov je městečko na Moravě, kde jsme ve sklípku „U hroznu“ ochutnávali moravská vína. Při hře na harmoniku jsme si dokonce mohli zazpívat a zatančit. V Turnově jsme navštívili družstvo Granát, kde se vyrábějí šperky, a mohli jsme si to i vyzkoušet. Cestou jsme navštívili krásné zámky a hrady. Některé mi na první pohled připadaly známé. Důvod je jednoduchý: natáčely se v nich pohádky, na které jsem se v dětství dívala, například Princezna Fantagiro, Zlatovláska, Nesmrtelná teta, Princezna na hrášku...

V Suchdole, kde se nacházela naše kolej, nás navštívila skupina Motovidlo. Byl to náš taneční večírek, kde jsme se všichni dohromady bavili, a dokonce jsme zvládli i mazurku. Následující den jsme si prohlédli Pražský hrad, který nám všem učaroval, nejvíce Španělský sál. Je opravdu nádherný. Měli jsme možnost prohlédnout si expozici Muchovy Slovanské epopeje v Národní galerii. Je to cyklus dvaceti obrazů z dějin slovanských národů, mezi kterými najdete i Obranu Sigetu, nejdramatičtější ze všech obrazů.
Poslední sobotu našeho pobytu v Praze jsme se šli podívat na muzikál Notre dame de Paris u Křižíkovy fontány. Bylo velmi příjemné dívat se, jak se vodotrysk mění v souladu s hudbou. Poslední den kursu jsme psali závěrečné testy a všem samozřejmě dopadly na výbornou. Večer jsme měli slavnostní večeři na lodi, která plula po Vltavě. Pan Šlápota nám předal diplomy, společně jsme se vyfotografovali a bavili se. Ani tady nechyběla harmonika.
Tři týdny našeho pobytu v Praze uběhly, ani nevíme jak, a my jsme se vraceli domů plni zážitků, nových znalostí a o nějaký ten kilogram těžší. Monika Veltruská