RODINA BESPRSKOVA
Šestičlenná rodina Besprskova chová dvacet krav, které denně spotřebují kolem šestnáct set litrů vody. Vodu přivážejí z potoka a od jedné rodiny z Ivanova Sela, která dobytek nechová. Alojz Besprska nám řekl, že by byl nejšťastnější, kdyby byl jeho syn Mario, vyučený číšník, nezůstal doma. „Měl si vzít kravatu, do ruky podnos a vydělávat peníze někde u moře, a ne tady v tom nepořádku a nejistotě. Mohl být pán a ne obyčejný sedlák, kterému dnes ani shůry není přáno.“
Nejenže nemají vodu, ale ani na poli skoro nic neroste. Kukuřice je malá a tenká, klasy s nenalitými zrny. Sena bylo málo a otavy se ani nesekají. Lidé mají starost, čím budou krmit dobytek. Besprskovi posekali louku, ze které domů přivezli jen pět balíků otavy, zatímco jich loni bylo dvacet. I dobytek je v šoku, krávy méně dojí a jsou velice nervózní. Zemědělci si neví rady, co a jak dále. „Už loni bylo sucho, ale letos je to opravdová katastrofa. Představte si, že jsme vloni dostali od státu jako úhradu za škody pouhých třináct kun. Letos nám už dali vědět, že sedláci nemusí nic žádat,“ řekl Alojz.
VENUŠKA A MARIN VOKÁLOVI
Místo jako v pohádce, řekl by každý, kdo přijede na konec vesnice k malému domečku u lesa, aniž by tušil, s jakými problémy se mladá rodina Vokálova setkává. Mají snad největší nedostatek vody v celé Tréglavě - musí si ji kupovat, a to nejen pro sebe, ale i pro dobytek. Každý týden jim hasiči z Hrubečného Pole přivezou jednu velkou cisternu vody. Je to pro ně i nový neplánovaný finanční výdej - vodu platí dvanáct set kun měsíčně. „Nevíme, jak to s vodou dopadne a jak dlouho ji nebudeme mít.
Musíme si dávat pozor i na to, kolik prádla zašpiníme. Jsme si vědomi i toho, že bude muset dlouho pršet, aby se do naší studny voda dostala,“ sdělili nám.
Vloni měli dostatek krmiva, ale letos budou muset dobytek prodávat, protože louky jsou vyschlé a žádná tráva na nich neroste. Vokálovi z nich získali jen deset velkých balíků sena, kdežto loni jich bylo čtyřicet. Venuška dodala: „V letním období je i mléko nižší kvality. Teď je voda dražší než mléko, a my vodu kupujeme. Přitom nám mléko neproplácejí pravidelně, a státní podpory jsme nedostali. Říkají, že bude hůře - to snad ani nemůže být.“ Také manžel se na tuhle situaci nedívá optimisticky a dodává: „Dnes je snad nejlíp těm, kteří nedělají nic a dostávají sociální pomoc. Mám pocit, že nikdo nechce nic dělat. Kdybych mohl někde najít zaměstnání, nikdy bych tohle nedělal, a ani svým synům Renatovi a Danielovi nepřeju, aby zůstali na venkově. Je to dřina za málo peněz.“
Rodina Havelkova a Pospíšilova vozí vodu z nedaleké malé říčky Peratovice. S touto vodou každodenně napájejí dobytek, a vodu, kterou mají ve studni (je jí asi půl metru), šetří na pití a vaření v domácnosti. A. M. Štrumlová Tučková/amšt
SOUČASNÁ TRÉGLAVA
Tréglavu všichni známe podle aktivní České besedy. Je to osada na Hrubečnopolsku nedaleko Ivanova Sela. V třiceti čtyřech domech žije kolem stovky obyvatel, mezi nimiž je jen několik dětí. Jako i jinde na venkově je hodně domů, ve kterých žijí jen staří - babička nebo dědeček, protože jejich děti a vnuci odešli za prací do města. Napočítali jsme tam samozřejmě i hodně neosídlených domů. Ti, kteří se tady rozhodli zůstat, mají doma hodně pole a dobytka. Letos se poprvé potýkají s nedostatkem vody.
ZA VŠECHNO MŮŽE PASCAL
Nedostatek pitné vody často vyvolává sváry a hádky mezi sousedy, protože jsou jejich studny vyhloubené na stejných pramenech jedna nedaleko druhé. V takových případech se projevuje zákon spojených nádob aneb Pascalův zákon, který říká, že voda ve spojených nádobách stoupá do stejné výšky a ustálí se v jedné rovině. V Tréglavě o takové případy není nouze.
