U DOLEŽALŮ
Sedmdesátníci Nevenka a Zdenko Doležalovi, kteří už mají tři pravnučky, velice rádi zavzpomínali na časy, když za mlada skoro každou neděli chodili na muziky. „Televize všechno pokazila,“ řekl Zdenko a dodal, jak kdysi pokaždé, když vyšel na ulici, bylo s kým si popovídat. Na Odkopech měl klub Ribar kuželnu, a protože Zdenko byl jeho členem, skoro každou neděli se chodilo na kuželky. Zavzpomínali i na svá školní léta. Po ukončení prvních čtyř tříd základní školy na Odkopech u učitele Otokara Koloucha, chodil Zdenko celý zbytek osmiletky do školy v Končenicích. Pěšky. Cesta trvala skoro hodinu, ale nikdy se nenudil. Vždy se sešla parta aspoň deseti kamarádů a cesta do školy rychle uběhla. Také Nevenka, která pochází z Končenic, si zavzpomínala, jak brzo ráno nejdříve chodila s kravami na pastvu a teprve potom do školy. „V sobotu, nebo v neděli jsme šli jedni druhým pomoci rychle nakrmit dobytek, abychom co nejdříve mohli na muziku,“ řekla Nevenka a líčila, jak ze všech stran přijížděli hoši na kolech, a besedovalo se.
Celý svůj pracovní věk strávil Zdenko na rybníkách, kde pracoval jako řidič. Na končenských rybníkách pracoval někdo snad z každého domu na Odkopech. Dříve se nestávalo, že by dělníci nedostávali plat, a kdo pracoval, ten si také vydělal, poznamenal Zdenko. V roce 1970 si koupil traktor, první na Odkopech.
Dnešní tempo života Nevenky a Zdenka je o něco pomalejší. Krmí pár prasat a ovce, starají se o zahradu a asi o dva hektary pole. Než si večer sednou k televizi, Zdenko obejde kukuřičné pole. Postěžoval si, jak divoká prasata nadělají na poli škodu, nejen u nich, ale všem na Odkopech. „Stále je co dělat,“ řekli nám Doležalovi na závěr, a dodali, že se těší na oslavy narozenin a podobné příležitosti, kdy se znova uvidí se známými, rodinou, vnučkami a pravnučkami.

U ŠNOBLŮ

U rodiny Slávka Šnobla, kterému bude příštího roku čtyřicet, je také vždy co dělat. Jedenáct jiter pole, krávy, prasata, zahrádka… bohatě to stačí, aby každý, jak manželka Sněžana a maminka Vesna, tak synové Roberto a Antonio, měli dost práce. To ale neznamená, že se pořád jen pracuje. „Kdo chce, ten si volno najde,“ vysvětlil Slávek a připomněl, jak často, ještě pokud byl hochem, s kamarády sedávali na příkopech a zpívali, a prý je ani komáři neštípali. Dnes si se sousedy a známými chodí navzájem pomáhat při různých pracích, a kdykoliv je to možné, pobaví se u někoho při grilování, pečené kukuřici a podobně.
Ze školních let Slávek rád vzpomíná na taneční skupinu, do které byl zapojen, ale ještě raději na prázdniny u moře v letovisku končenické školy. Spolu s manželkou litují, že se letovisko neudržovalo. I v dnešní době si Šnoblovi dovolí jednou do roka odjet k moři. Slávek pracuje jako řidič na končenických rybníkách a Sněžana před několika měsíci začala pracovat v končenickém provozu podniku Vesna, takže je v Končenicích každodenně a může si odejít nakoupit do obchodu. Kdyby tu možnost neměla, třikrát týdně je na Odkopech pojízdný mobilní obchod. „Není problém kupovat, jen mít dost peněz,“ zažertovali Šnoblovi.

Všichni v rodině jsou členy končenické Besedy. Vesna je členkou končenického sdružení důchodců a nenechá si ujít snad ani jeden besední program. Slávek a Sněžana by se rádi zapojili do končenické taneční skupiny manželských párů, ale kvůli zaměstnání nemohou pravidelně chodit na zkoušky. Nechtěli by začít s něčím, co nemohou splnit. Činnost Besedy však podle možnosti podporují. Skoro celá rodina se aktivně zapojila do příprav letošních dožínek. Slávek pekl maso, Vesna byla na stánku s bramboráky a Sněžana obsluhovala hosty při večeři.

Třebaže se Odkopy na první pohled zdají být izolovanou vesnicí, naši spolubesedníci tvrdí, že život na venkově nemusí znamenat izolovanost a odcizenost. Jasně, že život s sebou nese spoustu starostí, ale s troškou optimizmu může být každý den naplněný radostí. T. Doležal/td, amšt, arhiv