BUDU JEŠTĚ DLOUHO, DLOUHO VZPOMÍNAT
Sedím doma, dívám se na fotky a myšlenkami jsem ještě tam - v Dobrušce. Zdálo se mi, jako bych na semináři byla jen týden, přitom vlastně trval celý měsíc. Nikdy nezapomenu na našeho profesora Pavla Smoláka.
Naše třída se jmenovala oranžová a kromě mne do ní chodili také Silvana, Kristijan a Mišela. Velmi pokročilí studenti. Výuka obsahovala devadesát vyučovacích hodin češtiny a dalších třicet hodin doplňkových předmětů, zaměřených na české reálie. Všechno bylo výborně zorganizované jak ve třídě, tak všechny mimotřídní aktivity. Výuku jsme měli hned po snídani, a často jsme pokračovali i po obědě. Někdy jsme odpoledne místo výuky jeli na výlet. Večer byly další akce: kulturní večery, večery národů, anebo jsme se učili zpívat nové písně a tančit zajímavé tance.
Učili jsme se gramatiku a pravopis českého jazyka, také o historii a o současné politice České republiky… Nechyběly ani hodiny výtvarné a hudební kultury. Všichni jsme velice rádi zpívali, nejvíce se nám líbila písnička Tři čuníci.
Mimotřídní výuka obsahovala procházky po Dobrušce a okolí, prohlídky zámků, hradů, návštěvy kulturních akcí, pivovaru, továren…
Zajímavé byly i sportovní aktivity, jazyková olympiáda, noční jazyková hra, aerobik, tance, kopaná… Z jazykové olympiády jsme si do Chorvatska přinesli dvě medaile.
Všichni, kteří jsme se kursu zúčastnili, a byli jsme z celého světa, jsme měli společnou lásku k českému jazyku, kultuře, tradici a českým kořenům. Všichni jsme byli rádi, že máme příležitost učit se češtině. Velký dík patří profesorům, kteří se nám snažili přiblížit všechny krásy českého jazyka. Skutečně jsme se hodně naučili, a děkuji všem, kteří nám umožnili na tento seminář se dostat. Budu na něj ještě dlouho, dlouho vzpomínat. Daniela Gjurová

POZNALI JSME ŘADU ZAJÍMAVÝCH MÍST
Organizátoři se snažili náš pobyt zpříjemnit výlety do blízkého okolí, ale i do vzdálenějších koutů České republiky. Někdy to byly výlety celodenní, jindy jsme se za českou kulturou vydávali až po výuce. Navštívili jsme zámky, poutě, pivovary, rodné domy významných Čechů, rozhledny, významná česká městečka, muzea, skály, opevnění, kláštery, katedrály a kostely. Program byl bohatý a na únavu si nikdo nestěžoval.
Hned po ubytování jsme se vydali do Ratibořic – městečka proslulého z knihy Babička Boženy Němcové. Procházeli jsme se Babiččiným údolím přes Rýzmburský altán, který byl vystavěn roku 1798 vévodou Petrem Kuronským na místě bývalého gotického hradu. Došli jsme až na Žernov.
Při exkurzi do náchodského pivovaru a do závodu Škoda Auto v Kvasinách jsme poznali i tradiční česká průmyslová odvětví. Návštěva pivovaru Primátor v Náchodě byla spojená s ochutnávkou, ale ve Škodě jsme bohužel auty jezdit nemohli.
Do nedalekého Opočna jsme zavítali několikrát. Poprvé jsme tam byli na staročeské pouti, kde jsme se mohli pobavit na kolotoči nebo si dát nejlepší opočenskou zmrzlinu. Podruhé jsme navštívili opočenský renesanční zámek, který je jedním z nejkrásnějších a nejnavštěvovanějších zámků v České republice. Byl vybudován na místě středověkého strážního hradu z první poloviny 14. století.
V Dobrušce jsme se zúčastnili kulturních programů a navštívili dům národního obrozence F. L. Věka. Viděli jsme také kino, kostel, základní školu… Dobrušku každý poznával i ve volných chvílích podle svých zájmů.
Jeden z našich dalších cílů bylo Nové město nad Metují, zajímavé a jedinečné historické centrum s krásným zámkem se zámeckou zahradou, kulturními památkami, malebným okolím a nepřeberným množstvím turistických zajímavostí. Návštěva krajského města Hradce Králové byla užitečná proto, že jsme se seznámili s univerzitním městem a jeho bohatou kulturou. Je zde Univerzita Hradec Králové, některé fakulty Univerzity Karlovy a Univerzity obrany.
Byli jsme na rozhledně Andrův chlum v Ústí nad Orlicí. Věž je vysoká 49,4 m, vyhlídková ploština se nachází ve výšce 34,6 m. Byli jsme i ve Vamberku a na kouzelném návrší chaty Na Vyhlíce (475 m), odkud lze pozorovat celé pásmo Orlických hor. Za dobré viditelnosti lze spatřit i nejvyšší horu Sněžku.
Když jsme navštívili Litomyšl, připomněli jsme si nejznámějšího litomyšlského rodáka, hudebního skladatele Bedřicha Smetanu. Od roku 1924 stojí na náměstí jeho bronzový pomník. Jde o poslední monumentální dílo předního sochaře Jana Štursy. Navštívili jsme i muzeum Bedřicha Smetany a zámek zapsaný do seznamu UNESCO.
Při pobytu v Praze jsme zavítali na Pražský hrad a do historických prostorů Univerzity Karlovy v Karolinu, kde jsme dostali osvědčení z kurzu českého jazyka v Dobrušce. Silvana Zemanová

DOBRUŠKA NAVŽDY V SRDCI
Je za námi celý měsíc pobytu v Dobrušce – neopakovatelný zážitek. Je těžké popsat všechno věrohodně – nemohou to vystihnout ani všechny fotografie, ani líčení příběhů. Když se člověk octne na cestě do Dobrušky, začíná nový život a nová dobrodružství. Lidé z celého světa tam jezdí s cílem naučit se česky nebo zdokonalit si své znalosti českého jazyka, seznámit se s českou kulturou a českými zvyky.
Bylo velice zajímavé dozvědět se, že i lidé, kteří nemají české kořeny, jsou zapojeni do spolků, kde se učí český jazyk, tancují české tance a zpívají písně. Například v Mexiku a Venezuele. Jedna učitelka z Mexika byla na kursu v Dobrušce už potřetí, aby po návratu domů mohla své znalosti předávat ostatním zájemcům o český jazyk. Je ale pravda, že účastníci kursu většinou český původ mají. Někteří mluví pěkně česky, jiní ne. Mnozí byli překvapeni, když jsme řekli, že se u nás v Chorvatsku mluví česky, že máme české školy, vydavatelství a hodně krajanských spolků, také folklorní a divadelní soubory, dechovky…
Pobyt na kursu češtiny v Dobrušce byl pro mne příležitostí seznámit se s mnohými lidmi, a na konci bylo těžké se rozloučit. Seznámili jsme se nejen s češtinou, ale i bulharštinou, španělštinou a francouzštinou. Snažili jsme se využít každou chvilku.
Dobruška, noví přátelé a naší profesoři zůstanou navždy v našich srdcích. Mišela Rajzlová

PROŽÍVÁM NADŠENÍ A NOSTALGII
Bez ohledu na to, jak čas běží, mé dojmy z Dobrušky jsou ještě pořád čerstvé a silné. Když mí přátelé, kteří na tomto kursu už dříve byli, vyprávěli o báječných zážitcích a nezapomenutelných chvílích, nemohl jsem si představit, že by tomu tak mohlo být. Ani teď nemůžu věřit, že cítím tak emotivní vzrušení, nadšení a nostalgii, kdykoliv si na Dobrušku vzpomenu.
Bylo to poprvé, že jsem se ocitl mezi cizími lidmi tak daleko od domova. Různé jazyky, zvyky a také temperamenty účastníků kursu nebyly žádnou bariérou. Hned prvního dne jsme se seznámili a zjistili, jak hodně máme společného. S Dobruškou jsme se rozloučili plní vzpomínek na milé učitele a na kamarády z Kanady, Izraele, Velké Británie, Tunisu, Dánska, Jižní Ameriky... Doufám, že to nebylo naše jediné setkání, že se uvidíme znovu. Kristian Rajfek