Privilegium mít trh bylo odjakživa důležitou charakteristikou ekonomických a politických středisek jak místního, tak i státního nebo regionálního významu. Vždy byly zvlášť upravovány a velice významné pro všechny zúčastněné, jak pro prodavače, tak pro kupce. Je to jedna ze zásadních ekonomických forem a jeden ze zásadních ekonomických mechanizmů.
Je možné, že sobota, kterou jsme využili k návštěvě daruvarské tržnice, byla výjimkou a že tam jinak prázdné stánky nejsou vidět a že se pro spočítání kupců u dlouhé řady stánků s oděvy a galanterií jako pomůcka musí použít víc než jedna ruka, ale pochybujeme o tom. Rapidně se měnící ekonomii se nikdo nemůže vyhnout a následky světové krize pociťuje každý z obchodujících.
„Slabo, gospođo, slabo,“ slyšíme naříkat, zatímco se snažíme vyfotografovat zajímavou koláž vystavených pravých bot. Na to přichází majitel jednoho ze sousedních stánků a podezíravě říká: „Nefotografujte. Kdo jste, na co to potřebujete?“ Ujišťujeme ho, že nejsme žádná inspekce a že se nás nemusí bát. Marně: „Tak nás i v Koprivnici jenom fotili a pak nám zakázali přijíždět.“ Znovu ho uklidňujeme, že jsme jen novináři, bezpečná kategorie. Pak už jsme raději na bundu připnuli novinářský průkaz Jednoty, ale moc to nepomohlo. Obranný postoj k fotoaparátu bylo cítit celou vnější částí placu. Že si podnikatelé stěžují, i když je finanční situace dobrá, víme dobře, ale nářek, který jsme slyšeli, je skutečný znak špatné ekonomické situace.
Ve vnitřní časti velikého architektonického objektu, kde se nachází tzv. zelená a bílá část komplexu, to už vyhlíží trošinku líp. Nálada je lepší a kupců je víc, dost, aby se zajímavým zastřešeným prostorem rozléhal tichý šum lidského hemžení. Rozdíl mezi prodejem ovoce, zeleniny a mléčných výrobků z jedné strany a oděvů a galanterie z druhé strany není jen v jejich umístění na daruvarské tržnici, ale jde o rozdíl zásadnější. Je to rozdíl mezi výrobci, pěstiteli a chovateli a překupníky na místní mikroekonomické úrovni.
Většina obchodníků, prodávajících potraviny na tržnici, jsou zároveň výrobci, pěstitelé a chovatelé a je to jejich jediný kontakt s trhem, na kterém konkurují hlavně kvalitou. Ti, kteří prodávají jiné zboží, jsou většinou překupníci a těžko konkurují jiným distributorům, nakupujícím ve velkém a prodávajícím zboží stejné kvality a za nižší ceny. Mechanizmy obchodovaní se v minulých letech zásadně změnily a s nimi i náš způsob života. Tržnice je v globálním ekonomickém procesu relikt, ale relikt, který má i dnes svůj význam, jen o trochu jinačí než dříve.
Kdo by si před deseti lety pomyslel, že Chorvatsko bude dnes země s dvěma sty šedesáti čtverečními metry nákupních center na tisíc obyvatel, čímž obsadilo sedmnácté místo na žebříčku všech evropských států. Stejně tak by nikdo z nás nevěřil, že se virtuální nakupování zboží, kdy nemusíte mít kontakt ani s prodavačem ani s penězi, a nemusíte opustit ani svůj obývák, stane běžným jevem.
Koncept nákupních center, který jsme vzali jako příklad měnících se nákupních zvyklostí, je svojí formou vlastně velice podobný tržnici. Je to komplex jednotlivých maloobchodů různého zboží, které jsou inkorporovány do jedné budovy, podobně jako stánky na tržnici. Existuje však několik důležitých rozdílů. Tržnice nemá stálou formu ani obsah, je periodická, vyžaduje více verbální komunikace a představuje zajímavý střet privátního a veřejného prostoru kupce a prodavače, které odděluje jen deska stánku.
Všichni si snadno představíme typického prodavače a nejspíš by se většina představ podobala postavě Del Boye z populárního televizního seriálu Only fools and horses (chorvatsky Mućke). Pravě ve verbálním přesvědčování (primitivním marketingu), že u něho dostanete nejlepší a nejlacinější zboží, stejně jako důvěra, kterou můžete nebo nemusíte mít k jednotlivému prodavači-výrobci (známý fenomén kumica na placu) je specifikum ekonomie tržnice. Je to výhoda, kterou dehumanizované supermarkety a obchodní centra nemají. Ty vás podvádějí způsobem mnohem subtilnějším.
Velcí výrobci technického zboží a oděvů vás o své kvalitě přesvědčují reklamními kampaněmi a lákají vás do svých obchodů ve velkých centrech. Překupníci na tržnici jim skutečně nemohou konkurovat ani reklamou, ani cenou, ani kvalitou, ale to platí jen o produktech velkovýroby. Když jde o potraviny, situace je úplně jiná: je jednodušší věřit malým výrobcům nežli velkým. Kvalita a kvantita jsou pojmy vždy nepřímo úměrné. Bohužel, stejně tak velký a související problém je distribuce. Velcí výrobci mají nízkou kvalitu a velkou distribuci, ale pravě proto zeleninové a ovocné tržnice ve světě prožívají skutečnou renesanci.
Popularizace ekologické výroby a chovu zvýšila požadavky na zdravé, kvalitní a domácí zboží. Tržnice je ideální a vlastně jediné místo, na kterém může kupec přijít ke zboží jednoduše a kde ho výrobce může jednoduše prodat. Je to tržní mechanizmus, který má své výhody ve formě distribuce kvalitního místního zboží, a to je něco, co velcí obchodníci nedokážou. Proto se ještě dlouho na daruvarské tržnici bude slyšet: „Kupte lacino! Nejlepší zboží v okolí! Kupte lacino!“ Marko Pejić/mrp