Ani tentokrát jsem si nenechala ujít možnost dvoutýdenního pobytu v České republice, navíc v Praze. Musím se přiznat, že to byl hlavní důvod, proč jsem se na kurs metodiky českého jazyka vůbec přihlásila: znovu se kochat v kráse milovaného města a zlepšit si znalost českého jazyka...
Od samotného kursu jsem moc neočekávala, protože jsem doposud absolvovala některé kursy pro krajany, kde jsme se většinou s účastníky bavili anglicky. Tentokrát jsem však byla příjemně překvapena. Účastnice byly většinou Češky (jeden Čech), žijící a působící v cizině. Shodou okolností ve školách, a protož většinou nemají pedagogické vzdělání, chtěli se naučit, jak u svých dětí a dětí svých kamarádů zachovat mateřskou řeč.
Bylo nás jedenadvacet, většinu času jsme trávili společně, na přednáškách, u oběda nebo na ubytovně, takže jsme se moc dobře seznámili a brzy i skamarádili. Kurs byl velice dobře zorganizován. Vedoucí kursu, docentka Věra Hoffmannová a doktorka Dana Hůlková-Nývltová, byly velice vstřícné, mohli jsme se na ně obrátit s jakýmkoliv dotazem. Nejvíce se nám věnovala koordinátorka, magistra Iva Řehulková.
Učili nás zkušení odborníci na výuku českého jazyka pro cizince. Některé přednášky byly více zaměřené na teorii, jiné nám poskytly cenné informace, jak se zachovat v konkrétních situacích. Výuka probíhala denně od devíti do osmnácti třiceti s hodinovou přestávkou na oběd. Velice se mi líbily přednášky Mgr. Martina Proška, Ph. D. z Ústavu pro jazyk český, který hovořil o vývoji v současné češtině, a protože pracuje v jazykové poradně, uvedl řadu příkladů z praxe. Přednášky Mgr. Petry Honzákové a PhDr. Jitky Cvejnarové byly také vynikající. Nejvíce mě však oslovila Mgr. Jiřina Rákosníková, která mluvila o významu hudby a tance pro rozvoj dětí. Po její přednášce následovaly dvě dílny, kde nám nabídla několik písní, her a tanců.
Kromě výuky jsme se dvakrát společně s průvodkyní prošli Prahou. Nešli jsme klasickou turistickou trasou, seznámila nás s méně známou částí moderní Prahy a svůj výklad doplnila řadou zajímavých, ne tolik známých historických událostí. Navštívili jsme Senát, kde se nám po prohlídce s odborným výkladem o Valdštejnském paláci věnoval senátor Tomáš Grulich. Byl velice příjemný, srdečně nás přivítal, hovořil o spolupráci s krajanskými spolky ve světě, o plánech do budoucna a rád odpověděl na všechny naše dotazy.
V sobotu jsme měli celodenní výlet, navštívili jsme horu Říp, Lány a Lidice. Většina účastníků odjela na víkend za rodinou, zbytek z nás si cestou zpíval a dobře se bavil. I když jsem do České republiky jezdila často, na horu, kam praotec Čech přivedl český národ, jsem se dostala poprvé, a protože jsme si cestou legendu připomněli, mělo to zvláštní význam. V Lánech jsme navštívili muzeum T. G. Masaryka, kde jsme znovu obdivovali život a dílo prvního československého prezidenta. V Lidicích jsem už byla a měla jsem z nich vždy hrozný pocit, tentokrát na mě toto místo zapůsobilo ještě víc. Je tam totiž upraveno nové muzeum, které velice reálně znázorňuje ten hrozný čin – vyhlazení vsi ve 2. světové válce. Většina nás zmlkla a se smutkem a v zamyšlení jsme se prošli parkem, který se dnes rozkládá na místě někdejší vesnice. V neděli jsme měli volno, tak jsem se konečně mohla věnovat svým zájmům. Vydala jsem se na jízdu na kole pražskými parky. Byl to jeden z nejkrásnějších dnů v mém životě! Poznala jsem Prahu úplně jiným způsobem. Praha je totiž krásná ze všech stran. Projela jsem se Petřínem, Ladronkou, Hvězdou, Divokou Šárkou, Stromovkou a Letnou. Jel se mnou průvodce, který mi říkal, kde jsme a zajímavosti o té části Prahy. Jezdili jsme šest hodin a vůbec mě to neunavilo, naopak, pořád jsem se jen smála a byla jsem šťastná ještě následující dva dny. Všem bych to srdečně doporučila – já si to příště určitě zopakuju.
Druhý týden uběhl velice rychle. Před ukončením kursu jsme navštívili Státní operu a shlédli jsme operu La Bohéme, byl to vynikající zážitek. Posledního dne připravili přednášky sami účastníci. Představili svůj spolek nebo něco, čím se zabývají. Každý chtěl říct něco o sobě, bohužel čas rychle plynul a po slavnostním závěru, kdy jsme dostali osvědčení, byl čas rozloučit se. Domů jsem jela unavená, šťastná a s mnoho nových zkušeností. Ina Turková/it
