Hned nám dal najevo, že nepřišel do neznáma, že Chorvatsko poměrně dobře zná. Nejen, že sem cestoval, ale důkladně se informoval o zdejší situaci, včetně menšinové komunity, kterou považuje za nejlépe organizovanou na světě. Nejdřív se seznámil se záhřebskými krajany, pak navštívil Daruvar a Svaz Čechů. Už delší dobu pozorně sleduje aktuální informace a může vztahy dvou zemí i kompetentně ohodnotit:
„Česko-chorvatské vztahy jsou samozřejmě dobré a zadané blízkostí našich zemí, ať už politickou nebo kulturní,“ říká. „Velmi úzké vztahy jsou i na úrovni jednotlivců. Počet turistů, kteří každý rok jezdí do Chorvatska, je opravdu velmi vysoký, hovoříme až o milionu, což znamená, že každý desátý Čech tráví dovolenou zde. Prostě úžasné číslo. To se nemůže neodrazit na vztazích dvou národů a dvou zemí. Takže vztahy jsou opravdu dobré, nejsou žádné problémy. Samozřejmě, vždycky by se dalo udělat více, ale jsou to prostě dobré vztahy dvou evropských zemí, které k sobě mají blízko.“
Podle sčítání lidu z roku 2001 žije v Chorvatsku 10 500 osob české národnosti. Je zde poměrně dobře organizovaná česká komunita, působí zde České besedy. Na jaké je podle Vás úrovni, co jste se o české krajanské komunitě dozvěděl?
Když jsem se připravoval na působení v Chorvatsku, snažil jsem se seznámit se všemi aspekty, které jsou v našich vztazích, samozřejmě i s faktem, že tady máme velkou a organizovanou menšinu. Jedna věc je teorie a to, co jsem mohl přečíst v Praze, a druhá věc praxe, takže se velmi těším na setkání s představiteli zdejší komunity. Jsem tu krátkou dobu, ale stihl jsem navštívit Český dům v Záhřebu a v Daruvaru jsem se krátce setkal s představiteli Svazu. V plánu mám cestu do Rijeky a doufám, že se mi podaří postupně navštívit další a další místa, kde Češi žijí a jsou velmi aktivní. Chci to dělat ale i obráceně, tak aby dveře velvyslanectví i v rezidenci byly pro českou menšinu vždycky otevřené a proto jsem také uspořádal setkání s představiteli české komunity.
Česká republika pomáhá krajanské komunitě, ať už se jedná o podporu ve vysílání učitelů, různých kursů i obnovu českých domů a škol, ale možná jde udělat i o něco více. Co si myslíte, pomůže vstup Chorvatska do Evropské unie v tomto směru české krajanské komunitě?
Vstup Chorvatska do Unie přinese určitě nový aspekt, který zatím ještě nebyl, i co se týká života národnostních menšin. Dosud se česká menšina opírala o skvělou pomoc chorvatského státu, čehož si my v Praze velmi vážíme. Včera (18. září – pozn. red.) jsem předal pověřovací listiny prezidentu Josipovićovi, poděkoval jsem mu při té příležitosti za péči, kterou chorvatská vláda věnuje menšinám včetně české. Druhý aspekt, který samozřejmě přetrvá, je pomoc ze strany českého státu, ale novým aspektem je, že Brusel počítá v jednotlivých státech s podporou národnostních menšin. To znamená, že bude možné si sáhnout i na unijní fondy. Krajané většinou žijí v oblastech, které jsou relativně daleko za průměrem ekonomického rozvoje v rámci Evropské unie. Budou tedy mít nárok i na peníze strukturálních fondů pro vyvážený rozvoj regionů, tak tomu je konec konců i v Čechách.

Takže krajané budou moci těžit, co se týká Bruselu, ze dvou zdrojů. Jednak z peněz, které jsou pro národnostní menšiny, a jednak z peněz, které budou schopny využít bez ohledu na to, jaké jsou národnosti, vzhledem k tomu, že žijí v oblastech, které jsou méně rozvité, než nejchudší části Evropské unie. V tomto smyslu Česká republika nabízí Chorvatsku pomoc, protože v tom má už velké zkušenosti. Vztahuje se to nejen na státní úřady, ale také na místní samosprávy a českou menšinu.
Obchodní a hospodářská spolupráce mezi Chorvatskem a Českou republikou možná není na nejlepší úrovni. Jak to zlepšit vzhledem k tomu, že je krize? Náš obchod se z největší krize snad dostává. Už jsme na tom zase daleko lépe, než jsme byli v roce 2009, když byl propad skutečně velký. Obchod se tedy postupně zvyšuje, a pro nás je relativně pozitivní, že náš vývoz převažuje nad dovozem. To by samozřejmě víc mělo trápit chorvatskou stranu, ale ani nám to nedělá radost, protože by obchod měl být postaven na zdravém základu. Jednal jsem s chorvatskými partnery a shodli jsme se, že je potřeba dělat semináře pro chorvatské firmy, které mají pocit, že jsou málo konkurenční. Spolupráce je možná, ne prodej a koupě, ale výrobní kooperace chorvatských a českých firem. Celkově obchod ve výši čtyři sta, pět set milionů eur ročně není tak špatný, ale struktura není dobrá. Když se podíváme kousek na sever, tak se Slovinskem máme dvojnásobný obchod než s Chorvatskem, a to už o něčem hovoří, takže je potřeba hledat možnosti spolupráce. Jinak, na české stráně je poměrně velký zájem o vstup Chorvatska do Evropské unie. Naše firmy tuší, že Chorvatsko by mělo mít více peněz, mají zájem zapojit se do infrastrukturních projektů, do projektů, které se týkají obnovitelných zdrojů energie, do ekologických projektů čistíren odpadních vod a tak dál. Chorvatsko má zatím problémy s podmínkami pro zahraniční investory, ale Evropská unie tlačí na chorvatskou vládu, aby zahraničním investorům usnadnila příchod. To není zájem jen investorů, aby vydělali, to je zájem také Chorvatska.
Otázka českého centra se vyskytuje už patnáct let. Vždycky se ale řeklo, že krajanská komunita je dobře organizovaná, a že to stačí. Jak to vypadá dnes, je zapotřebí založit české centrum?
Samozřejmě, jak se říká, české centrum by se tady uživilo. Já vím, že je zájem o českou kulturu skutečně obrovský, bez ohledu na to, zda tu je nebo není česká menšina. Praha si je toho vědomá. Před odjezdem jsem o tom s příslušnými lidmi hovořil. Nově nastupující ředitel českých center má v plánu něco tady udělat, ale nebude to opravdu plnokrevné české centrum. Situace v období finančních omeze-ní není nakloněná tomu, abychom otvírali nová centra. Mohli bychom ale najít spolupracovníka, nejlépe z české menšiny, který by organizoval kulturní akce.
Jaderské pobřeží je oblíbenou destinací českých turistů, každoročně sem přijíždí skoro milion Čechů, kteří byli i průkopníky cestovního ruchu v Chorvatsku. S jakými problémy se potýkají a co je pro ně výhodné?
Kdyby se zde setkávali naši tu-risté s nějakými specifickými problémy, tak by sem nejezdili v tak velkém počtu. To, že je Chorvatsko nejblíže, a že Jaderské moře tak trochu považujeme za naše moře, to by prostě nestačilo. Takže, lidé jsou tu spokojení, jezdí sem rádi, vracejí se sem, a jsem přesvědčený, že tomu tak bude i nadále, že počet českých turistů bude pořád velmi vysoký. Samozřejmě, že občas dochází k nehodám, to jsou prostě běžné věci, které řeší konzulát a ambasáda. Letos jsme bohužel měli velkou tragédii, nehodu autobusu, to bylo něco, co nás všechny zaskočilo. V Čechách to bylo velmi medializováno. Myslím, že to také přispěje k tomu, aby se ještě více dbalo na bezpečí cestujících, co se týká kvality autobusů a odpočinku řidičů. Je určitě dobře, že každé velké neštěstí ještě dodatečně zesílí snahu zabránit, aby k něčemu podobnému nedošlo znovu. Velvyslanectví před sezonou upozorňuje prostřednictvím ministerstva v Praze na všechna specifika, která se týkají trávení dovolené v zahraničí. Varujeme nejen před riziky na silnicích, ale před různými přírodními úkazy, které se prostě nesmí podceňovat.
Na jaké úrovní je výměna studentů a jaké jsou možnosti pro studenty z Chorvatska studovat v České republice?
Vstup Chorvatska do Evropské unie přinese v této oblasti úplně novou situaci. Státní stipendia omezujeme na mimoevropské a rozvojové země. Evropa je prostě otevřená, studenti mohou studovat, kde chtějí, kde usoudí, že jsou pro ně nejlepší podmínky, kde pro ně bude to či ono vzdělání nejužitečnější. Když se rozhodnou, kde si přejí studovat, zapojují se do různých programů výměn. Všechny evropské země to velmi podporují a uznávají. Nic tedy nebrání tomu, aby se studenti z Chorvatska přihlásili ke studiu v České republice. M. Pejić/mrp