Nikdo se ho neptá, má-li čím splácet půjčky a resortní ministerstvo, které by mělo pomoci, mlčí. Nezbývá než se orientovat na to, co se vyplácí nejvíc. Pro recept jsme si zajeli ke krajanovi Daliborovi Mikovi z Daruvaru, který se před čtyřmi lety rozhodl pro nejziskovější plodiny - lískové a vlašské ořechy, ale nejen pro ně. Je si vědom toho, že v případě, kdy jedna kultura neurodí a druhou nebude moci prodat, bude snad mít štěstí s třetí - těmi jsou tykve, které má poseté na čtyřech hektarech. Kromě toho pěstuje i běžné druhy, kukuřici a oves.
  Vraťme se ale k ořechům. Pro pěstování plodin, které se žádají kvůli vysoce hodnotným plodům, využívaným při výrobě čokolády, cukrovinek a pečiva, Dalibor koupil v Šibovci, Holubňáku a Miljanovci několik pozemků. Z nich nejdříve vysekal keře a vykácel stromy, a vysázel lískové a ořechové plantáže. Jako první na Daruvarsku se zabývá jejich ekologickým pěstováním. Důvodem byla vysoká státní podpora ve výši 6,5 tisíce kun/ha. „Ekologickým pěstováním se budu zabývat ještě asi dva roky, to už bude lísková plantáž v plné plodnosti, pak přejdu na běžné pěstování. U ořechové budu muset čekat déle. Dostanu sice nižší subvence, 2,5 tisíce kun/ha, ale budu moci využít konvenční prostředky a hnojiva, které mi umožní zvýšit výnos a velikost plodů,“ uvažuje Dalibor. Dodržování přísných předpisů (nesmí se použít běžná hnojiva a postřiky) kontroluje dvakrát ročně inspektor, který z plantáží odebírá vzorky (list, půdu, plod) k analýze. V případě, že se najdou stopy reziduí, přijde pěstitel nejen o subvence, ale zaplatí i vysokou pokutu, která přesahuje několik tisíc kun.
Biolísky pěstuje D. Mika na čtyřech a ořechy na pěti hektarech. K jejich pěstování se dostal díky největšímu daruvarskému pěstiteli Vladovi Moulisovi, který mu přenesl spoustu poznatků. Při zakládání a sázení parcely pomáhala celá rodina. Jeho rozhodnutí podpořili i další čtyři pěstitelé lísek z Holubňáku. Lískové sazenice Dalibor dovezl z hospodářství Moulis Daruvar a sazenice ořechů ze Záhřebu. Ani jedna z parcel nebyla zavlažovaná. „Ekologické pěstování není jednoduché – smí se používat jen ekologické ochranné prostředky a umělá hnojiva, ta jsou však o 40 % dražší než běžná.“ Mikovi proto k hnojení zatím využívají přírodní chlévský hnůj. Biopostřiky nepoužívají, přestože se jim letos na plantáži vyskytl nosatec (lískotoč). „Protože plantáž lísek je ještě mladá, získali jsme z ní letos jen 300 kg ekologicky pěstovaných plodů. Hůř se prodávají, protože jsou menší než běžně pěstované a jsou cenově podhodnocené. V Záhřebu stojí ve velkoprodeji jen 40 kn/kg. V maloprodeji cena dosahuje 90 kn/kg, za ořechy 80 kn/kg. Na přelomu srpna a září jsme z jedné lísky získali 4 kg plodů se skořápkou, v plné plodnosti by jich měl být dvojnásobek. Z ořešáků jsme letos sklidili jen několik desítek kilogramů, v plné plodnosti by jich mělo být až tunu a půl. Výnosy letos ovlivnilo extrémní sucho, ale i mrazy na jaře. Plody sbíráme ručně a na tmavém místě je necháváme dozrát. Pokud bychom je sklidili příliš brzy, znehodnotily by se seschnutím,“ řekl nám D. Mika. Na každé z plantáží má kvůli oprašování zastoupeny čtyři až pět odrůd.
Lískovou plantáž mají Mikovi osázenou nejvíce odrůdou Istrijský dlouhý, ořechovou odrůdou Novosadský raný, obě se vyznačují vysokým výnosem. Největší škody jim způsobuje lesní zvěř, která sazenice okusuje, ale i zloději. Napadení škůdců bylo podle jeho slov minimální a choroby se nevyskytly. Ořešák vlašský, jak se mu odborně říká, plodí od čtyř do sta let. Nemá rád vlhkou půdu a mrazové kotliny, zato miluje slunce. Kromě plodů je Mikovi budou za několik let moci využít i k produkci kvalitního dřeva, které je žádané ve dřevozpracujícím průmyslu. „Jestli si někdo myslí, že s pěstováním ořechů není práce, tak se mýlí. Nejvíc času věnujeme sekání trávy a ořezávání. U ořešáků odstraňujeme vedlejší výhony. Také sklizeň je náročná.“ Proto Mikovi nemají v plánu ořechové plantáže rozšiřovat. Na plantáži je dost práce i pro ostatní členy rodiny, manželku, syna a dceru. Ti přiloží ruku k dílu, zvlášť na jaře v době ořezávání a na podzim při sklizni. „Zatím nemáme žádný velký zisk, ale za pár let to snad bude lepší,“ ubezpečuje Dalibor. S Daliborem jsme si povídali česky, což je samozřejmé vzhledem k tomu, že pochází z Holubňáku.0
„Při práci na poli si psychicky odpočinu,“ odpovídá Dalibor, řidič sanitního vozu daruvarského Domu zdraví na otázku, proč se při zaměstnání v podniku zabývá zemědělstvím. „Když vidím, že vše roste a že z toho bude nějaký zisk, tak mám chuť k další práci.“ HISTORIE Lísky se pěstovaly už ve starověku. Staří Řekové a Římané věděli, že lísková jádra mají léčivé účinky, že jsou bohatým zdrojem vitamínů (E a B1) a minerálů (měď, hořčík, fosfor, železo). Využívají se při léčbě ledvin (odstranění kamenů). Lískové oříšky se používají v cukrářství a získává se z nich jemný olej, který se využívá při výrobě čokolád. Vlašské ořešáky se v 17. století začaly pěstovat v Americe. Listy mají fungicidní a baktericidní účinky a odpuzují hmyz, proto se doporučuje sázet je v blízkosti hnojišť. VÍTE, ŽE... - ve světové produkci skořápkatého ovoce vede vlašský ořech před mandlemi a lískovými oříšky. Mezi význačné pěstitele ořechů patří Francie, Řecko, Bulharsko a Rumunsko v Evropě, Kalifornie v Severní Americe a Chile v Jižní Americe. - ve spotřebě jader lískových oříšků je na prvním místě ve světě Švýcarsko (2,1 kg/osobu/rok) před Rakouskem a Belgií. Nejvíc se oříšky pěstují v Turecku, Itálii a USA. TIP Máte na vaší zahrádce problém se slimáky? Zkuste do půdy zarýt skořápky vlašského ořešáku, které prý kromě slimáků odpuzují i hlodavce. A. Raisová /ar