Začala před čtyřmi roky v rámci vyučovacího programu základní školy Podmurvice, kterou o zorganizování fakultativní výuky požádala Česká beseda. Výuka modelem C se konala v prostoru České besedy dvakrát týdně. „Měli jsme malou místnost bez oken a bez topení, ale, nám to nevadilo,“ říká dnes první učitelka Erika Klepová. „Měli jsme malé obrázky na stěnách a dva elektrické ohřívače. Učili jsme se většinou přes všelijaké hry, říkanky, písničky a básně; dětem se to moc líbilo. Hráli jsme si třeba na lékaře, na prodavače…, a občas jsme si zaměnili role: jeden žák byl učitelem, a já jsem seděla s ostatními žáky.“

V prvním školním roce chodili na češtinu jen tři žáci, ale už v příštím roce se jejich počet zčtyřnásobil a přidalo se i několik dospělých zájemců. V dalších letech počet návštěvníků osciloval, klesal a stoupal, a měnil se i počet hodin. Na podzim roku 2010 na dvě hodiny výuky týdně chodilo deset žáků, potom jich bylo šest. Letos má česká doplňovací škola sedm žáků ze tří základních škol, výuku mají tři hodiny týdně ve dvou skupinách. Měnili se také učitelé. Eriku Klepovou vystřídala na podzim roku 2010 Ivona Dundovićová, ale už v listopadu stejného roku nastoupil Krešimir Špralja, který učí dodnes. Nakonec se změnilo i místo výuky. „Na návrh poradkyně pro české školy Jitky Staňové Brdarové se Beseda i škola domluvily, že výuka bude probíhat ve školním prostoru,“ říká K. Špralja.
Každý učitel se snažil zorganizovat výuku co nejlépe a učinit češtinu zajímavou a atraktivní. Proto se kromě klasických pomůcek používalo všechno, co mohlo učení prospět. „Prostřednictvím hry, písní, divadla a výuky mimo učebny jsme se snažili posilovat motivaci žáků a tak jsme děti zapojovali do různých oslav a výročí, do pořadů a slavností, navštěvovali jsme různá muzea, kino, loutkové divadlo, uvítali učitele z Daruvaru,“ vysvětluje náš spolubesedník.
Rijecká výuka se ještě stále potýká s různými potížemi. „Největším problémem byl a zůstal fakt, že děti jsou z různých škol, a proto je těžké udělat rozvrh hodin, který by vyhovoval všem. Sobota by byla nejlepším řešením, ale odpadla proto, že děti, které se zabývají sportem, mají toho dne tréninky. Proto výuka probíhá v pondělí a ve čtvrtek pozdě odpoledne.“
To ale ještě není všechno. Některé žačky měly po výuce taneční zkoušky a trávily tak v Besedě tři čtyři hodiny, což pro ně bylo velmi namáhavé. Rodiče mají dodatečnou povinnost děti rozvážet, a vzhledem k tomu, že je Rijeka město se šílenými dopravními zácpami, není to vždy jednoduché. „Ve škole jsou podmínky pro výuku sice lepší, ale nevyřešilo to problém rozvrhu,“ říká K. Špralja a dodává, že je dalším problémem to, že se do výuky nezapisují další děti českého původu, takže polovina z nynějších žáků nemá české kořeny. „Ve většině rodin se česky nemluví, to ale nemusí být překážkou pro kladný vztah k české kultuře a jazyku. Právě proto existují České besedy a školy! Je sice krize a lidé mají řadu existenčních starostí, takže nemají síly věnovat se besedním záležitostem. Děti by však měly být chráněné před starostmi dospělých, a ty by neměly ovlivňovat jejich vzdělání. Ba naopak, měli bychom si i v těchto těžkých časech vzpomenout na to, jak naši předkové zachovali svůj jazyk a identitu, i když k tomu také neměli příznivé podmínky,“ uvažuje učitel Krešimir Špralja.
Doufáme, že Riječtí překonají problémy, najdou řešení a že ani v budoucnu nebudou chybět hodiny češtiny, buďto v Podmurvicích nebo v Hostech, je jedno kde. Hlavně, aby děti nezůstaly bez možnosti učit se jazyku svých předků a pokračovat v tradicích rijeckých krajanů. A aby mohl učitel Krešo i nadále posílat zprávy o průběhu výuky českého ja-zyka a kultury do Jednoty, Koutku a Lidového kalendáře. M. Pejić/Beseda