Liduška pochází z rodiny Bubli-ćovy, ve které se mluvilo pouze česky, takže vychodila českou školu. Učily ji Ivanka Farkašová a Zdenka Stráníková, na vyšším stupni byla její třídní učitelkou Míra Borošová. Na učitele a nejkrásnější bezstarostná školní léta často vzpomíná. Už v nižších třídách základní školy tančila na různých školních besídkách, potom hrála v divadelních scénkách jako členka dramatické skupiny, kterou vedla učitelka Věra Klíglová. Pokud jde o divadlo a tance, v jejím životě následovala dlouhá pauza, potom přišla domovinská válka, kdy musela s rodinou z Dolan utéci. Polenusovi tak jednu dobu žili a pracovali v Německu. Po návratu se roku 1996 spolu s manželem Marijanem a dětmi zapojili do besední činnosti. Když se Lidušky zeptáte, co si o Besedě myslí, hned vám řekne: „V Besedě se máme dobře a zapomínáme na každodenní práci a starosti. Tam se cítíme skoro lépe než doma.“ Co všechno Liduška v Besedě dělá? „Snad všechno, co je zapotřebí - vařím, napovídám, hraju divadlo, šiju…“ usmála se. Stejně jako manžel a děti. Pokud jde o děti, Lidušce je líto, že si nezvykly mluvit česky: „Jsou ve společnosti, ve které se všichni baví v chorvatštině, snad je to tím,“ vysvětluje.
Liduška a Marijan Polenusovi mají dvě už dospělé děti: dvacetiletého syna Vedrana a sedmnáctiletou dceru Tamaru, která chodí do střední obchodní školy. Tamara tančila v besední taneční skupině a nejvíc hezkých zážitků má ze zájezdů. Třeba z loňského hostování v Rumunsku. Byla to pro ni nová životní zkušenost: „Bylo velmi zajímavé setkat se s krajany, kteří mluví krásnou, ale trochu jinou češtinou, než my Češi v Chorvatsku. Byly to nezapomenutelné chvíle. Mohli jsme si tam všimnout velkých kulturních rozdílů ve srovnání s životem u nás. Někteří z nás si po téhle zkušenosti začali víc vážit vlastních životních podmínek,“ řekla Tamara.
  Oba mužští členové rodiny pracují v daruvarské firmě Darkom a jsou s prací spokojeni. Zdá se, že syn je spokojenější než otec:„Dnes musíme být rádi, že vůbec máme práci, a nerozmýšlet o tom, co všechno se nám nelíbí. Je recese. Naše práce není lehká, ale pracovat se musí,“ říká moudře Vedran, a dodává, že se všech akcí dolanské Besedy účastní řada mladých lilí, kteří zde žijí.
Otce a syna nejvíc zajímá kopaná, takže jsou o víkendech obyčejně někde na nějakém utkání v okolí – v Sirači, Končenicích, Brestově, Střežanech… Liduška pracuje od svých patnácti let jako švadlena v jednom daruvarském podniku. Začala pracovat hned po ukončení základní školy a patnácté narozeniny oslavila ve firmě jako nejmladší pracovnice. Šije i pro potřeby spolku. Spolu se Světluškou Prokopićovou našily kroje pro taneční skupiny, také divadelní kostýmy jsou dílo jejich rukou.
Když přijde řeč na Besedu, zdůrazňují Polenusovi, že jejím vedoucím tandemem jsou právě Světluška spolu s předsedkyní Slávinkou Bublićovou. Obě jsou výborné organizátorky a hezky se s nimi spolupracuje. Byla to právě Světluška, kdo Lidušku přilákal do divadla. Nejdřív jako nápovědu v představení Cesta životem, a po nějaké době ji angažovala také jako herečku. Divadelní zkoušky mají dvakrát nebo třikrát týdně, zazpívají si spolu, něco si společně uvaří a pochutnají si na tom... V Besedě se nikdy nenudí, protože jsou v partě všichni plní nápadů. A o to vlastně jde – aby se spolu pobavili. „Každý z nás potřebuje odpočinek, relaxaci. V Besedě máme výbornou partu, se kterou se máme super, se kterou vždy něco zajímavého a příjemného zažijeme,“ tvrdí u Polenusů.
Pomáhat v kuchyni při oslavě něčích narozenin nebo i na svatbě není pro Lidušku žádný problém. Volné chvíle ráda tráví v kuchyni. Dozvěděli jsme se, že oblíbeným jídlem v její rodině jsou knedlíky. Není důležité jaké, hlavně, aby to byly knedlíky: bramborové, houskové, kynuté, s náplní anebo bez ní… „Protože ráda vařím, nemůžu chybět ani při besední akci jako jsou Dny české kultury. Jednou jsem dokonce byla v televizním pořadu U istom loncu, kde jsem spolu s kamarádkami vařila české knedlíky. Představovaly jsme tam českou kuchyň,“ vzpomněla si Liduška. A protože k jejím koníčkům patří také televize, nikdo ne nemusí divit, že kromě dokumentárních filmů, například o zvířatech, k jejím oblíbeným patří pořady, v nichž se vaří: „Moc ráda se na ně dívám. Existují specializované televizní pořady, dokonce i televizní kanály, kde se vaří celý den. To doopravdy zbožňuju.“
Polenusovi raději mluví o Besedě než o sobě. A tak si povídáme o majálesech, divadelních představeních, pohostinných vystoupeních souborů z jiných Besed i z České republiky. Do akcí jsou v Dolanech zapojeni téměř všichni vesničané. Největší akcí ve vsi je Naše jaro – dětská divadelní přehlídka. „Práce je přitom hodně, ale když všechno dobře dopadne, jsme všichni spokojení. V naší Besedě se pracuje jedna radost,“ říkají manželé Polenusovi, kteří nechybí opravdu nikde.
Mohli bychom říci, že rodina Polenusova je typickou krajanskou rodinou. O své roli v Besedě říkají: „Naším cílem je pobavit sebe i ostatní. Jsme parta lidí různého věku, rozličných zálib, koníčků… Rádi se scházíme, posedíme, popovídáme si, zazpíváme si. Bez divadla a besední činnosti by náš život byl chudší.“
A. M. Štrumlová Tučková/Jednota