V místní Besedě je už několik let knihovníkem. Kromě učitelského povolání se věnuje horolezectví, muzice, politice... Před časem posílal literární příspěvky do krajanského tisku. Jak na všechno stačí? „Těžko, ale když si umíte věci naplánovat, tak to jde jako po másle,“ tvrdí Zvonko.
„Narodil jsem se v Jazveniku, kde žiji s rodinou – matkou, manželkou a dvěma dětmi. Manželka Jasna pochází také z Jazveniku, pracuje jako zdravotní sestra v obci Žažina. Syn Leonardo studuje na strojní fakultě ve Slavonském Brodu. Dcera Karolína dojíždí do práce do Záhřebu, je zdravotní sestrou na koronární jednotce,“ zkrátka představuje svou rodinu. V této malé vesničce prožil Zvonko hezké dětství, právě proto je s ní tolik spjatý. Matka Marica je hospodyní, otec Josef pracoval jako strojní zámečník v podniku INA v Sisku. Rodiče se zabývali také zemědělstvím a Zvonko, jako jediný syn, jim pomáhal. „Měli jsme krávy, koně, prasata...“
  První až osmou třídu základní školy vychodil v sousední vsi Sela, protože v Jazveniku školu nemají. Pak studoval na střední turistické škole v Sisku, ale tehdy si uvědomil, že by chtěl být učitelem, přesto, že v rodině jím nikdo před tím nebyl. K tomuto rozhodnutí ho vedla láska k poznávání, učení, filozofii, možná i to, že si dobře rozuměl s dětmi. Vystudoval proto pedagogickou akademii v Petrinji a v roce 2011 na učitelské fakultě v Záhřebu získal titul magistra. „V diplomové práci na téma Postoje učitelů a žáků, týkající se výzkumu dědictví a zvyků rodného kraje ve výuce přírodopisu a společnosti, jsem kromě jiného analyzoval i činnost jazvenické Besedy. Zkoušející komise se samozřejmě zajímala i o aktivitu celé české menšiny v Chorvatsku.“ Zvonko je v současnosti učitelem třídní výuky a zeměpisu ve třetí třídě základní školy v Selech, a děti ho ctí a poslouchají. Před tím vystřídal mnoho základních škol, například v Sisku a Lekeniku, kde učil technickou kulturu a děti seznamoval s tajemstvím astronomie a šachu.
Zvonko byl vždycky všestranný, proto má mnoho zájmů a koníčků. Už jako malého ho začala zajímat hudba, kterou se zabývá i nyní, má-li čas. V osmdesátých letech zpíval v sisacké skupině Ichtijadar. Na toto období má hezké vzpomínky: „Hráli jsme naše vlastní kompozice v Sisku, Petrinji a Veliké Gorici.“ Lásku k hudbě zdědil pravděpodobně po dědovi Karlovi, tátově otci, který hrál na trubku. Zvonkův otec rád a hezky zpíval. Zvonko si i dnes rád zahraje na kytaru, kterou si oblíbil také jeho syn Leonardo.
  „K astronomii jsem se dostal náhodou. Na jedné sisacké škole mi sdělili, že mám málo hodin a že bych si k výuce musel ještě něco přidat. Navrhl jsem tedy astronomii, která mě odjakživa lákala, ale neměl jsem s ní zkušenosti. Proto jsem od roku 1993 absolvoval čtyřletý seminář pro učitele v záhřebské hvězdárně. A tak to vlastně začalo,“ zaníceně vypráví Zvonko. Důkazem toho, že astronomie ho opravdu vzala za srdce, je skutečnost, že před dvaceti lety založil v Sisku astronomický spolek, který od té doby také vede. Jeho zájem o hvězdy a poznávání vesmíru neustává. „Náš spolek je součástí Chorvatské meteorové sítě (Hrvatska meteorska mreža), kterou tvoří osmadvacet spolků včetně našeho,“ pochlubil se. Ve spolku a ve škole vštěpuje dětem lásku k astronomii. Ty však o ni v poslední době nemají takový zájem jako v devadesátých letech, když spolek vznikl.
A protože si jazvenický milovník hvězd a všeho, co může pozorovat nahoře na obloze přál vidět i co je dole na Zemi, rozhodl se roku 1996 stát se členem turistického spolku v Sisku. Od té doby procestoval pěkný kus Chorvatska a z vrcholků se kochá krásami přírody. Už jako dítě si přál zabývat se alpinismem. Zvlášť, když poprvé zdolal Biokovo, jehož krása mu vzala dech. Potom, co v roce 2003 složil horolezecký kurs včetně alpinistického výcviku, zdolal leckteré vrcholky Slovinska a Chorvatska. Jeho přáním je vyšplhat se na některou z českých nebo slovenských hor, kde doposud ještě nikdy nebyl. Zvonko je také aktivním šachistou, županským šachovým rozhodčím a členem správního výboru šachového spolku v Sisku. Dvacet let učí ve škole děti šachy a jezdí s nimi na soutěže. Jejich největším úspěchem bylo, když se v roce 2007 probojovali do kadetské skupiny v 1. A lize. Tímto nevšedním sportem se nakazily i Zvonkovy děti. Dnes jsou z nich šachisté první kategorie, držitelé třetího místa na státních juniorských soutěžích.
  Není divu, že se tak všestranný člověk jako je Zvonko, zabývá i politikou: od roku 2008 je v Jazveniku předsedou politické strany HDZ (Chorvatská demokratická pospolitost). Nedávná domovinská válka ho také neminula – účastnil se jí jako dobrovolník rezervní brigády policejního sboru. V roce 1995 se s 57. brigádou Marijana Celjaka zúčastnil osvobozenecké akce Oluja. „Bylo to těžké období, ale jsem hrdý na to, že jsem mohl pomoci při osvobozování naší země, a jsem taky rád, že jsem vyvázl bez zranění.“
VSTŘÍC 85. VÝROČÍ BESEDY V ROCE 2013
V Besedě, která v příštím roce oslaví 85. výročí založení, jsem vykonával všechny možné funkce – byl jsem tajemníkem, místopředsedou, knihovníkem, manželka je členkou besední pěvecké a divadelní skupiny. Jsem rád, že v našem týmu nyní máme hodně mladých. To je přece záruka budoucnosti,“ uvažuje Zvonko.
Nejdřív by chtěl zavést do úředních knih Český národní dům, který byl postaven roku 1935. Jako muzikant se chce přidat ke dvěma děvčatům, která od letošního roku na housle a klávesy doprovázejí pěveckou a taneční skupinu. Musí si jen pořídit kytaru. Jeho přáním je obnovit spolupráci s Frýdkem Místkem, případně navázat přátelství s některou českou osadou podobného typu. Po delší době by také měl pokračovat kurs češtiny, jehož iniciátorem byl Zvonko v letech 2005-6. Tehdy se ho účastnilo patnáct zájemců a vedla ho prof. češtiny Ljiljana Šorgićová z Národní knihovny a čítárny Vlado Gotovce v Sisku, kde byl Zvonko předsedou správního výboru. Jako besednímu knihovníkovi, kterým je od roku 2005, mu záleží také na tom, aby o tisícovku titulů v adaptované knihovně měli zájem i čtenáři.
„S aktivitou Besedy jsem zatím spokojen. Všichni vědí, co mají dělat, a já jsem moc rád, že je za námi vidět naše práce. Doufám, že v budoucnu bude aktivita ještě bohatší,“ uzavřel předseda.
A. Raisová/ar