Zdenka Vujnovićová
„Dobře si pamatuji na naše začátky. Předsedkyní České obce tehdy byla Věra Bednaićová. Přišla s tím, že by nebylo špatné, kdybychom na valné hromadě zazpívaly nějakou českou písničku. Nápad se mi líbil, sešly jsme se a tak jsme vlastně začaly zpívat. Taky si přesně pamatuju, jak naše první vystoupení dopadlo - bylo nás jenom sedm a zpívaly jsme vsedě za stolem, jako bychom se bály. A pak nám předsedkyně Svazu Lenka Janotová řekla, ať se postavíme, že se nemáme za co stydět… Při tom prvním vystoupení nás doprovázeli muzikanti Marie Beloševićová, Venuška Horáková a Tony Vujnović. A pak nám Věra řekla, abychom zavolaly do Obce všechny krajanky, které známe, nebo ty, které by měly zájem přidat se k nám. Už tehdy jsme plánovaly, že si jednoho dne založíme sbor a tak tomu i bylo,“ zavzpomínala krajanka Zdenka, rozená Hynková z Dolního Daruvaru.
Miruška Lončarová
Na podzim roku 1994 se zpěvačkou stala i Miruška Lončarová, dnešní předsedkyně spolku. „Obec je místo, kde se cítím velice dobře a moc se mi tady líbí. My, zpěvačky, si mezi sebou říkáme, že si na zkouškách pustíme mozek na pastvu,“ řekla nám Miruška, známá krajanská tvář, která je předsedkyní spolku už třetí mandát. Miruška hraje divadlo, zpívá, tancuje… Nechybí snad na žádné krajanské slavnosti a programu. Byla také hlavní iniciá-torkou Dnů národnostních menšin, které se konají v Bjelovaru už řadu let. Z původně malé akce přerostla na docela respektuhodnou a jednu z největších menšinových akcí v Chorvatsku.
Ještě z dětství je její oblíbenou písničkou Byla noc krásná, májová.... „Tatínek ji hrával na foukací harmoniku a my jsme doma zpívali,“ zavzpomínala a zauvažovala: „Naše sbory na krajanských přehlídkách mezi sebou nesoutěží, ale myslím si, že by bylo dobré, aby nezůstalo jenom na tom, poslechnout se navzájem. Jedna z možností je, řekněme, aby si po přehlídce s každou skupinou promluvil některý hudební odborník a zhodnotil její vystoupení. Mohlo by se to týkat těch sborů, které o to budou mít zájem. Podobně to kdysi s divadelníky dělali divadelní rada a režiséři z České republiky. Myslím si, že naše krajanské skupiny a sbory potřebují odbornou radu, aby věděly, jak jsou na tom.“
Libuše Horáková
„Do besední činnosti jsem se zapojila ještě v Horním Daruvaru. Když jsme se přestěhovali do Bjelovaru, hned jsem do Obce nešla, protože děti byly malé. Když povyrostly a já měla na to čas, zapojila jsem se do pěvecké skupiny, protože zpívám moc ráda,“ pověděla nám další veteránka Kateřin, Libuše Horáková, rozená Hlušičková. „Na začátku jsme zpívaly staré české lidové písně, které jsme všechny znaly z dětství. Tehdy jsme se scházely hlavně proto, abychom se pobavily. Po deseti letech se náš sbor natolik vypracoval, že si teď troufneme i na autorské a jiné písně. Proto se dnes můžeme pochlubit opravdu bohatým reper-toárem.“
Vyjmenovala nám všechny vedoucí. „Za těch skoro dvacet let, kolik vlastně bjelovarský sbor působí, se jich vystřídalo docela dost: Věra Bernaićová, Stanko Nejedlý, Dubravka Đerđová, Ana Ivercová, Slavica Dvoráčková a nynější vedoucí Vesna Šošová.“
Vesna Šošová
Už deset let je sbormistryní pěveckého sboru Kateřina Vesna Šošová. Nemá české kořeny a do Obce se dostala náhodou: „Poprosili mě, abych vedla sbor jenom dočasně jako zástupce, ale zůstala jsem a zastupuji dodnes,“ řekla s úsměvem Vesna, která už třicet pět let pracuje jako učitelka hudby v bjelovarské hudební škole. „V Obci se mi velice líbí, snad také proto, že jsme si i věkově blízké. Složení sboru mi doopravdy vyhovuje, snad více, než kdyby to byly mladší osoby. Rozumíme si a kamarádíme, mezi námi je domácí, rodinná atmosféra. Zpíváme české, lidové, autorské české, chorvatské lidové a autorské písně.“ Vesna vede evidenci, kolikrát a kde skupina vystoupila a zapisuje si všechno, co se týká sboru. Letos už měl více než dvacet vystoupení, a je tomu tak rok co rok. Vesna je také vedoucí malé vokální skupiny Rozmarýnky, která byla založena před dvěma lety, aby mohla když je toho zapotřebí, zpěvem doprovázet vystoupení folklorní skupiny. Rozmarýnky se také mohou pochlubit řadou vystoupení: letos více než dvaceti.
Ankica Sedláčková
„V našem spolku se hodně pracuje. Nejsem zapojená jenom do pěvecké skupiny, ale pomáhám, kdekoliv je zapotřebí,“ řekla nám Ankica Sedláčková, pocházející z Hrubečného Pole. Nemá sice žádné krajanské kořeny, ale protože jistou dobu s manželem žila v Tréglavě u Ivanova Sela, naučila se velmi dobře česky a dnes hraje i v divadle. „Mým koníčkem je také aranžování interiérů, zvlášť při některých akcích. Dělám také kytičky na šaty a různé jiné dekorace. Nejvíc mě těší, když pomáhám při Dnech české kultury, které jsou velkou a atraktivní akcí v našem městě.“
Vjekoslava Kerekešová
„Pocházím z maďarské rodiny. Jediným spojením s češstvím je můj zeť, který je Čech,“ vysvětlila nám se smíchem Vjekoslava Kerekešová a dodala: „Na zkoušky chodím moc ráda, snad ani na jedné jsem nechyběla. Zbožňuju náladu, která tady vládne. Všichni jsou dobrosrdeční a milí, a to se mi na nich nejvíc líbí.“
Zdenka Testijanová
Od raného mládí je zapojená do činnosti České obce Bjelovar: „Moji rodiče také chodili do Obce. Doma jsme mluvili jenom česky a tak jsem vyrostla s českou písničkou a tatínkovou harmonikou. Život bez toho by určitě byl chudší, ani si to nedovedu představit.“ Zdenka je členkou pěvecké skupiny, ale hraje také divadlo, které ji velice baví. S nostalgií vzpomíná na dny, kdy tančila v bjelovarské folklorní skupině a první dožínkové slavnosti, kterých se zúčastnila. Bylo to v roce 1961 v Hercegovci.
„Ve sboru jsem od samých začátků. Do odchodu do důchodu jsem spolu s Věrou Bednaićovou pracovala v nemocnici, a tak jsme se kamarádily jak v práci, tak v Obci. Hodně jsme spolu mluvily o spolkové činnosti, a jakmile jsme se dozvěděly o někom, kdo by se k nám mohl přidat, zavolaly jsme ho mezi nás. Velké zásluhy o náš sbor má tehdejší učitel z České republiky Petr Trunec. Hodně tenkrát jezdil do Bjelovaru a pomáhal nám při nacvičování. Naučil nás písně, které dodnes zpíváme. I naše dnešní sbormistryně Vesna nás vede moc dobře. Přesně ví, co naše staré hlasy zmůžou a vybírá písničky, které se nám nejenom líbí, ale je i zvládneme. Nepatří mezi ty, co svou práci udělají odborně a profesionálně a odejdou. Ona je vlastně jednou z nás, cestuje s námi, baví se, kamarádí, a také to se nám líbí....“
Zlata Lovrinová
Zlata Lovrinová pochází z krajanské rodiny z Pavlovce: „Dědeček, babička i tatínek uměli česky, já bohužel ne tak dobře, ale snažím se. Texty písniček jsem se naučila,“ zasmála se Zlata.
Do pěvecké skupiny Kateřina České obce Bjelovar se zapojilo hodně žen, které nejsou českého původu, nalezly ale zálibu ve zpěvu a v české písničce. Do sboru chodí například Makedonka Plana Posavcová. Přichází mezi ně, protože má ráda společnost a českým písním se naučila velice snadno. Říká, že se o jazykové bariéře nemůže mluvit, neexistuje.
Po rozhovoru se zpěvačkami zůstal pocit, že sbor Kateřina je především dobrá parta, která drží pohromadě a chce dělat sobě i ostatním radost. Většinou jsou to důchodkyně, a tak se nám vnutila i otázka, kde jsou mladší. „Pokud jsme se musely zároveň starat o malé děti a chodit do práce, na koníčky nám čas nezbýval… Proto si teď, když jsme v důchodu, zpěvu užijeme. A ty mladší přijdou také, až budou mít čas....“ řekly nám s úsměvem zkušených žen, matek, pracovnic… Na závěr dodaly: „Samozřejmě, že se k nám může přidat každý, kdo rád zpívá, má veselou povahu, rád vystupuje a má rád společnost. Jak je všem známo, písnička obohacuje...“
A. M. Štrumlová Tučková/Jednota, arhiv