V Chorvatsku žije jen tisíc kusů těchto prasat, která jsou po celý svůj život, od narození až po porážku, chována celoročně venku. Bez ohledu na aktivitu sdružení chovatelů černých slavonských sviní ve Slavonii Pfeiferica, hrozí těmto zvířatům vyhubení. V posledních letech byl však přece jen, díky těmto entuziastům, zaznamenán vzrůst počtu těchto ohrožených zvířat. V Dolanech jsme navštívili Damira Šepla, jediného chovatele černých prasat plemene Pfeiferica. V Bjelovarsko-bilogorském županství bychom takových chovatelů našli několik. Damir nám potvrdil, že se jedná o stoprocentě se vyplácející druh. Dozvěděli jsme se, že chov nevyžaduje vysoké náklady, že prasata se vyznačují velkou odolností vůči nízkým i vysokým teplotám, vůči chorobám, parazitům a stresu a bezproblémovým prasením. Nevybírají si v krmivu, chov se obejde bez veterinářské péče a tím pádem i bez dodatečných nákladů. Prasata se pro svou mírnou a přátelskou povahu mohou chovat ekologicky, extenzivně ve výbězích. Někteří farmáři raději využívají intenzivní chov ve stájích, kde ale prasata přibírají hodně na váze, takže i poměr sádla k vysoce kvalitnímu mramorovanému masu je vyšší než u extenzivního chovu ve výbězích, kde má Pfeiferica větší možnost pohybu.
Chovný cyklus černých prasat je delší než u domácích, která jsou víc náchylná na choroby a parazity. U černých prasat trvá cyklus rok a půl, zatímco u domácích necelý rok, dozvídáme se od dolanského chovatele. Přestože maso a masné výrobky z plemene Pfeiferica jsou velmi vyhledávané, cena je zatím stejná jako u domácích - 14 až 15 kun za kilogram (kanec). Podle mínění Damira Šepla by měla být alespoň o dvě kuny vyšší.
„Pfeiferici chovala před více než padesáti lety moje babička. A protože na tato zvířata mám dobré vzpomínky - hrával jsem si s nimi - přál jsem si, že si je pořídím, až jednou budu v důchodu,“ vyprávěl Damir Šepl o tom, jak se vlastně k chovu černých prasat dostal. Bylo to v roce 2006, kdy se po službě v policejní stanici Daruvar stal mladým, ani ne padesátiletým důchodcem. „Začínal jsem s deseti prasnicemi a jedním kancem. Dovezl jsem si je z Petrovců u Vukovaru. Byly doby, kdy jsem jich měl i dvacet. O chovu jsem se radil s chovatelem Jandabakem z Otoka u Vinkovců. Momentálně mám deset kusů.  Chovám je venku v ohrazených lesních výbězích a prasnice se selaty v chlívku. Prasnice se prasí samy, nehrozí umačkání selat. Nepovažuji za důležité množství prasat, ale kvalitu masa. Počet prasat jsem byl v poslední době nucen snížit, protože nemám dostatek svého krmiva. Obdělávám totiž jen 4-5 jiter půdy a cena krmiv a paliva vzrostla do nebes. Přestože černá prasata nejsou na krmivo náročná a žerou, co jim dáte - od kukuřičných palic, šrotu, ovsa, ječmene, nedozrálé kukuřice až po trávu, to všechno přece jen něco stojí. V létě s krmivem nemám problém - žerou trávu. Jediné co kupuji, je krmná sůl.“
Při chovu ve výběhu, který se rozprostírá za domem v lese, je důležité postavit kvalitní ohradu. Jestli ji prasata podryjí, z výběhu utečou. „V zimě snesou mráz až -20 °C, vykopají si jámu a zahrabou se do sněhu, tak spí. Kdo to neviděl, neuvěří. V průměru mají pět až sedm selat. Zima selatům ani prasatům nevadí, přežijí i extrémy. Největší problém jsou divoká zvířata, např. vrány, které čerstvě oprasená selata odnášejí a žerou.“ Selekci si Damir provádí sám.
„Maso Pfeiferice je kvalitnější, než u domácích plemen Landras a Pietren. Prasata chovám hlavně kvůli své rodině. Prodávám většinou selata, a to kvůli nedostatku vlastního krmiva. V Chorvatsku je chov domácích prasat v kolapsu, trh je slabý a autochtonní plemena jako je Pfeiferica nejsou dostatečně ceněna. Přijde doba, kdy si jich budeme víc vážit?“ zamyslel se. Na své farmě má nejen čisté plemeno Pfeiferice, ale i křížence s Landrasem, kromě toho i kozy a ovce.
Pro tohoto Dolaňana, který prošel hrůzy války, je chov prasat léčebnou terapií: „Víte, mě osobně chov drží na životě, stejně jako víra v Pána Boha,“ svěřil se častý návštěvník daruvarského kostela. Prožil ledacos, takže se dá říci, že se zvířaty si rozumí víc než s lidmi. Na rozdíl od člověka totiž zvířata člověku ublíží jen, když jsou v nebezpečí. Také záliba ve sběru léčivých bylin a příprava čajů a různých přípravků je pro něj nejen zálibou, ale i odpočinkem.
A. Raisová/ar