Navštívili jsme jedny z nich – Tadijalovy, kteří mají dvě stě padesát kusů dobytka. Na hospodářství se ročně nadojí pět set padesát tisíc litrů mléka a obdělává se více než sto padesát hektarů půdy. Jak jsme se dozvěděli, aflatoxiny v mléce se v této oblasti nevyskytly, problémy ale způsobuje legalizace objektů a pomalá byrokracie. Místní zemědělci se s politikou resortního ministerstva potýkají svým způsobem - v nedalekém Kutjevu si založili družstvo chovatelů skotu Simentalac - je jich víc a problémy řeší společně.
Nositeli rodinného hospodářství jsou manželé Slavica a Vladimír Tadijalovi. Slavica pochází z nedalekého Grabarje z krajanské rodiny Nemecovy (Němcovy), její manžel má kořeny v rodině Hruškově v sousedním Bjeliševci. Na hospodářství žijí kromě nich a jejich tří dětí i Vladimírovi rodiče. Bez ohledu na to, že Slavica i Vladimír vystudovali něco úplně jiného než zemědělství - Slavica je chemickou techničkou a Vladimír elektrikářem - zaměřili se na chov skotu a jsou rozhodnuti v něm pokračovat, i když je v zemědělství těžká situace. Vladimír pracoval nejdřív v poště v Požeze, ale kvůli nízkému platu nakonec zůstal na gruntu u rodičů, kteří se zabývali chovem krav, obdělávali hodně půdy a na dvanácti jitrech pěstovali brambory. Zemědělství si oba manželé vybrali nejen proto, že mají kladný vztah k tomuto oboru, ale i kvůli vyššímu zisku než nabízel státní sektor. Dosažené úspěchy na dobytčích trzích v poslední době jim dávají další impuls k práci. Zemědělství jim od dětství přirostlo k srdci a se svou volbou jsou spokojeni.
  Vladimír a Slavica začali hospodařit v roce 1999: „Zpočátku, asi čtyři roky, jsme měli šestadvacet krav a všechno dělali ručně – dojení, napájení, krmení a kydání hnoje. V ruce kolečko a vidle. Nebylo to lehké,“ připomněla si Slavica začátky. Před dvanácti lety se jejich hospodářství rozrostlo o několik stájí, mechanizaci, laktofriz, zařízení na dojení a o mnoho dalších strojů, které jim ulehčují práci. „Momentálně máme dvě stě padesát kusů dobytka, z toho sto deset dojnic, zbytek jsou mladí býčci na výkrm a chovná telata obou pohlaví, z nichž si vybíráme nejkvalitnější kusy pro svůj chov.“ Doménou žen je většinou péče o dojnice, mléko, telata a o oplodnění krav... ani u Tadialových tomu není jinak. Vladimír se točí kolem polí a krmiva, ale dozor má nad vším. Pomáhají jim nejen děti, ale i rodiče. Od roku 2007 jsou na jejich rodinném hospodářství zaměstnáni i čtyři dělníci.
„Ročně předáme pět set padesát tisíc litrů mléka první jakostní třídy do malé soukromé mlékárny BIZ rodiny Boš-njakovy v Buku u Pleternice. Tato mlékárna vykupuje mléko ze dvou set farem požežské kotliny. „S cenou mléka ne- jsme spokojeni. Dostáváme 2,50 kuny plus státní prémii 0,50 kuny, na tu však čekáme přinejmenším rok. Cena by měla být minimálně tři kuny plus státní prémie.“ V jejich kraji nebyl problém s obsahem aflatoxinů v mléce. „Člověk ale žije ve stresu, když se někde v blízkosti vyskytne nějaký problém. Nikdy nevíte, co vám v laboratoři mohou v mléce najít,“ svěřili se nám tominovečtí chovatelé.
„Na polích pěstujeme nejvíce kukuřici, pšenici, sladovnický ječmen, sóju, hrách na zrno, oves, trávu, vojtěšku a jetelotravní směsi. V krmivu jsme neměli toxiny - problém byl jedině s nižším obsahem zrna v siláži. Krávy se s ní dostatečně nenasytí a spotřebují jí o 30 % víc. Snažíme se získat větší množství pevného hnoje, protože to je nejekologičtější hnojivo, které zlepšuje strukturu půdy. K tomu je nutné mnoho mechanizace – lis, rozhazovače, hodně slámy, každodenní vyvážení hnoje,“ zauvažovali. Všechnu mechanizaci na obdělávání půdy si Tadijalovi obstarali sami. Mají jeden menší a dva velké traktory, kombajny, přívěsy a příslušenství k traktorům, zkrátka vše potřebné pro práci na farmě. Plánují si koupit ještě jeden traktor, rozmetadlo hnoje a cisternu na močůvku. Letos se budou kandidovat na IPARD program, s jehož pomocí by chtěli vystavět velký zásobník na chlévský hnůj a sila.
Tadijalovi vidí v chovu skotu budoucnost: „Nesmíme se zemědělskou politikou ve státě nechat vyvést z míry, jinak bychom hned museli z oboru odejít. Svou nespokojenost jsme společně s ostatními vyjádřili nedávno stávkou ve Ferovci. Ani s výplatou subvencí nemůžeme být spokojeni,“ uvedl Vladimír a zmínil se i o půjčkách, bez kterých by jejich existence nebyla myslitelná. Dalším velkým problémem pro zdejší zemědělce je nedostatek zemědělské půdy pro rodinné farmy: „Zemědělský kombinát PPK Kutjevo získal nejkvalitnější půdu a nám obyčejným farmářům zůstala ta horší. Není jí dostatek pro všechny. My jsme naštěstí koupili státní půdu včas, takže jí máme dost. Subvence dostáváme jen na 150 hektarů státní půdy, které obděláváme, na desítku hektarů luk ne. Abyste přežili, musíte mít hodně půdy, asi 200-300 hektarů, a tady u nás tolik nemá nikdo.“ Souvisí to se zajištěním vlastního krmiva. Čím víc půdy, tím větší množství vlastního krmiva. Kdyby ho Tadijalovi museli kupovat, měli by finanční problémy a pravděpodobně by se i u nich objevily aflatoxiny. Velkou překážkou a nevýhodou pro zemědělce je silná byrokracie - musí se vyplňovat hory pa-pírů. Potýkají se s ní i Tadijalovi, v poslední době také kvůli tzv. legalizaci nelegálních objektů, které by sedláci měli přihlásit do konce června 2013. „První farmu jsme postavili bez dokumentace. Než jsme na druhou stáj dostali stavební a jiná povolení, trvalo to dva roky. Stálo nás to hodně peněz a nervů. Sami jsme ji zprovoznili za necelých deset měsíců a umístili do ní jalovice dovezené z Rakouska. Potřebovali bychom legalizovat, tedy uzákonit, hodně hospodářských budov na naší farmě. Počítáme, že nás to vyjde na více než deset tisíc eur, s poplatky asi sto tisíc kun.“
Cílevědomou prací se Tadijalovi vypracovali na jedny z nejlepších farmářů v okolí. O jejich úspěších svědčí množství uznání a cen z županských výstav dobytka – krávy z jejich farmy získaly na županské výstavě skotu v Alilovcích během posledních tří let čtyři tituly šampionek. „Než se otevřela výstava v Alilovcích, jezdili jsme do Slavonského Brodu. Dvakrát jsme tam dostali ocenění. Nejvyšší bylo první místo za prvničku (kráva po prvním otelení). Byl to velký úspěch s ohledem na velkou konkurenci chovatelů z několika županství.“
Bez ohledu na výsledky v mlékařství a úspěchy na trzích Tadijalovi v budoucnu neplánují počet skotu na farmě zvyšovat. Počkají prý na lepší časy v zemědělství, kde nyní nikomu růže nekvetou. Doufejme, že se jich jednou dočkají. DRUŽSTVO CHOVATELŮ SKOTU SIMENTALAC V KUTJEVU
Patnáct větších farmářů, mezi nimi také Tadijalovi, jsou členy zemědělského družstva Simentalac se sídlem v Kutjevu, jehož ředitelem je daruvarský rodák Miroslav Kovač.
Družstvo je vybaveno strojovým prstenem - válci, zařízením na čištění paznehtů a dalšími stroji a zařízeními. Vzniklo ze spolku chovatelů simentálského plemene požežského kraje. V budově, kterou si vlastními prostředky za milión a půl kun vystavělo, je i veterinářská ambulance, kde jsou pro členy denně k dispozici dva zvěrolékaři. Díky družstvu je cyklus výroby uzavřen a náklady jsou nižší. Družstevníci se starají celkem o 1500 kusů skotu. Letos v zimě byli členové na edukačním zájezdu v Rakousku, kde se v Greinbachu zúčastnili aukce telat. „V jednom dni se jich prodalo 550! Vše bylo perfektně zorganizované. U nás je nemyslitelné prodat tolik telat v jednom dni. I my bychom z prostředků, které se v našem družstvu naakumulují, chtěli jednou otevřít takovou aukční halu.
Přáli bychom si mít organizovaný výkup telat a skotu, stejně jako v Rakousku,“ plánuje Vladimír. Sdělil nám, že Rakušané organizují aukci každých čtrnáct dní, počáteční cena je 3 eura/kg živé váhy telete. Kupec vybrané tele dostane hned druhý den po zaplacení. Velkou zajímavostí bylo i to, že o všechny papíry se starají organizátoři aukce – to je v Chorvatsku zatím science fiction. Podobně jako stroje, které se ve stájích používají na přísun krmiva.
A. Raisová/ar