Byli jsme nadšení jejich vystoupením, a stejně tak oni naším. Pozvali jsme je k nám na návštěvu, a jim se minulý rok podařilo přijet do Dolan na náš tradiční majáles. V Dolanech a Daruvaru se jim moc líbilo, a neodjeli od nás, dokud jsme neupřesnili datum našeho zájezdu k nim.
A tak se 3. května, v pátek ráno, vydala dvaceti pětičlenná skupina Dolanských na cestu autobusem, a kolem 18 hodin už jsme byli v osadě Lety. Zde nás uvítali starostka Letů Barbora Tesařová, starosta Všeradic Bohumil Stíbal a skupina Třehusk se svým vedoucím Miloslavem Frýdlem.
Hned po večeři a po slavnostní schůzi na počest místního sportovního klubu, na které byla i výprava z Německa, následoval kulturně umělecký program. Vystoupila v něm naše dechová hudba se skupinou Třehusk. Po programu jsme odjeli do Všeradic, kde jsme se ubytovali v hostinci U paní Magdaleny, jenž je součástí areálu zámeckého dvora. Donedávna to byly stáje, a nyní je tam nádherný hostinec s ubytovnou a malým soukromým pivovarem. Kromě toho je tam galerie, muzeum, koncertní a divadelní sál, tenisové, fotbalové a minigolfové hřiště. Připravují ještě stavbu wellnes centra a hotelu. Je to výborné ubytování pro skupiny, protože nocleh stojí pouhých 170 Kč, přestože je to pouhých dvacet kilometrů od Prahy.
Sobotu jsme měli vyplněnou programem. Hned po snídani jsme se vypravili na Karlštejn. Nádherné lesy, louky a kopce českého kraje, množství jelenů a srnců, stromořadí ovocných stromů, obalené květy podél klikaté silnice, to všechno vyrazí dech. Cesta nás vedla podél řeky Berounky až do osady pod Karlštejnem. Nad osadou se vypíná mohutný hrad, jakoby chránil toto údolí od nesvárů a útoků. Hrad nebyl určen jako správní sídlo Karla IV., ale jako místo pro uložení královských pokladů a korunovačních klenotů. Stavba byla zahájena v roce 1348 a dvě stě let zde byly uloženy korunovační klenoty a český archiv. Zdě jsou místy široké až osm metrů, proto zde Karel IV. pobýval jen v létě. Nás zvlášť zaujal Královský sál předků. Pozorně jsme si prohlédli obrazy praotce Čecha, Kroka, Libuše, Tety, Kazi, Přemysla Oráče a Křesomysla, poněvadž jsou to postavy, které máme v našem divadle Staré pověsti české. Ihned jsme je porovnávali s našimi herci Mírem, Željkem, Jaruškou, Otylkou, Sněžanou, Tomislavem a ještě jedním Željkem.
Po prohlídce hradu jsme měli fofr. Nasednout do autobusu, návrat do Všeradic, prohlídka galerie a muzea, odjezd do Letů, oběd, průvod, vystoupení, nasednout do autobusu, odjezd do Berouna, vystoupení v Berouně, půlhodinová prohlídka Hrnčířských trhů, nasednout do autobusu, odjezd do Všeradic, večeře a – konečně volno.
Jako hosté z Chorvatska jsme měli možnost uvést až čtyřiceti pětiminutový program, a to jak v Letech, tak v Berouně. Všech deset našich tanců diváci doprovázeli potleskem a tanečníci bolestivé puchýře na nohou zakrývali úsměvem. V srdci si nesli pocit triumfu.
Ve Všeradicích se po večeři bavili se starostou Stíbalem a členy skupiny Třehusk. Starosta, který se staral, aby nám nescházelo jídlo a pití, vyjádřil přání, abychom přijeli znovu, tentokrát divadelní skupina. Každému z nás dal upomínkový dárek, zámecké noviny a přívěsek na klíče.
V neděli ráno jsme se vydali na zpáteční cestu domů. Do Dolan jsme dorazili kolem dvaadvaceti hodin a cestou jsme si sdělovali zážitky a dojmy, kterých nescházelo. Byl to zase jeden z našich krásných a nezapomenutelných zájezdů do pravlasti.
Světluška Prokopićová/Beseda