Přednášet o českém jazyce přijeli významní lingvisté z České republiky, ale i krajané, kteří mají k českému jazyku blízko, buďto že s ním pracují, anebo ho učí na školách.
Zvláštní význam tohoto prvního sympozia o češtině v krajanském prostředí podtrhla přítomnost hostů z Ministerstva zahraničí ČR a českého velvyslanectví i z chorvatského sněmu, krajanských spolků a městské správy.
„Naším cílem je vrátit češtině ve škole i v běžném životě význam, který jí patří. Doufáme, že už z tohoto sympozia vyplyne odpověď na některé otázky, týkající se budoucnosti našeho jazyka, anebo nápady, jak postupovat dál,“ řekla úvodem předsedkyně Svazu Čechů Lenka Janotová. Poslanec za českou a slovenskou národnost v chorvatském sněmu Vladimír Bílek zdůraznil důležitost jazyka pro budoucnost menšiny a zástupce českého velvyslance Josef Zrzavecký pochválil iniciativu věnovat jazyku sympozium. Zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti Ministerstva zahraničních věcí ČR Stanislav Kázecký připomněl, jakým způsobem Česká republika podporuje Čechy, žijící v zahraničí. Sdělil, že v budoucnu bude výuka českého jazyka a péče o jazyk při rozdělování finanční pomoci prioritou.
Samotné sympozium zahájila prof. PhDr. Zdena Palková, CSc., významná česká odbornice na fonetiku a fonologii češtiny z Univerzity Karlovy v Praze. Mluvila o všeobecném úpadku kultury mluveného jazyka a zdůraznila důležitost vzorů čili učitelů a rodičů, ale i televizních hlasatelů a dalších veřejných činitelů, pro to, aby se dítě naučilo správně a kultivovaně vyjadřovat. Postoj, který hlásá: mluv, jak chceš, posluchač se přizpůsobí, je zcela chybný. Doc. PhDr. Ivana Bozděchová, CSc. z téže fakulty se zaměřila na nová slova čili neologismy v současné české slovní zásobě. Pojmenování pro nové skutečnosti jsou do češtiny přebírány z jiných jazyků, zejména z angličtiny, a mnohdy nejsou zcela funkční. Současného českého jazyka v České republice, konkrétně současné české mnohojazyčnosti, se týkala přednáška, kterou místo nepřítomné docentky PhDr. Karly Ondráškové, CSs. přečetl Ivo Martinec. Také ona upozornila na nebezpečí určité neformálnosti při vyjadřování.
Přednášející z řad krajanské komunity se zabývali především mluvou krajanů a výukou českého jazyka na menšinových školách. Alen Novosad, diplomovaný bohemista z katedry českého jazyka záhřebské Filozofické fakulty, se zamyslel nad mediální technologií jako motivujícím prvku pro používání češtiny jako běžné mluvy. Vycházel přitom z vlastní zkušenosti, kdy mu nové technologie pomohly v rodině dosáhnout bilingvismu. „Současná média, zejména televize, mohou být nápomocna pro zvýšení kvality češtiny, kterou krajané mluví,“ řekl závěrem. O stejném námětu uvažovala také diplomovaná bohemistka Jasna Filová, šéfredaktorka Mediaservisu. Kromě toho vyjmenovala celou řadu slov, jež se z krajanské mluvy vytrácejí, protože zanikly skutečnosti, které pojmenovávaly. Krajanskou mluvou se zabývaly také příspěvky dalších krajanských bohemistek. Mgr. Helena Stráníková z FF UK v Praze podala soustavný popis hláskosloví, tvarosloví a syntaxe současné krajanské mluvy a uvedla řadu příkladů vlivu chorvatštiny. Upozornila na to, že se funkce českého jazyka mezi krajany omezila většinou na soukromou komunikaci, čímž se výrazně ochuzuje slovní zásoba. Úplná integrace prvků z většinového jazyka do krajanské češtiny naopak svědčí o její přetrvávající živosti. Mgr. Libuše Stráníková, ředitelka a hlavní a zodpovědná redaktorka Jednoty, mluvila o výzkumech krajanské mluvy v minulosti, které dokázaly, že se v ní promísily prvky všech českých nářečí, přičemž převládá severovýchodočeské, protože z té oblasti je nejvíc českých přistěhovalců. Na některé jevy v současném mluveném i psaném projevu uživatelů českého jazyka upozornila Mgr. Věra Vystydová.
O problematice výuky českého jazyka v menšinových školách mluvil PaedDr. Ivo Martinec, CSc. z Masarykovy univerzity v Brně. Zdůraznil, že základem výuky má i v krajanských školách být spisovný jazyk, a že je třeba pozornost věnovat odlišným jevům oproti chorvatštině (výslovnost hlásek h a ch). Řekl, že jsou zdejší české školy velmi dobře vybavené a příprava učitelů na výuku je perfektní, a že hlavním úkolem české školy by mělo být rozvíjení schopnosti žáků komunikovat v češtině. Mgr. Luděk Korbel, učitel z ČR, který v Chorvatsku působí rok, se zamyslel nad možnostmi rozvoje češtiny v krajanské komunitě. Upozornil na upadající úroveň češtiny mladých lidí ve srovnání se starší generací.
Pravděpodobně nezvratným je-vem je, že mladí nejsou zvyklí česky komunikovat. Nevyužívají skvělé možnosti ke zdokonalování se, které se jim nabízejí, protože zřejmě nechápou, k čemu je jim znalost češtiny užitečná. Apeloval na děti, rodiče a učitele, aby si uvědomili svou jedinečnost, a aby o ni aktivněji pečovali.
Tento apel, který vyzněl v závěru sympozia, vlastně navodil potřebu jeho pokračování. Řekla to závěrem i předsedkyně Svazu Lenka Janotová: „Otázkou českého jazyka se budeme zabývat i v budoucnu. Rozejdeme se se slibem, že budeme českému jazyku ve školách i ve svém životě věnovat víc pozornosti.“ Tentokrát nezbyl čas na diskuse o jednotlivých výstupech, diskutovalo se však živě po programu, kterým česká škola Komenského doložila, jak pečuje o český jazyk a české tradice.
Všichni účastníci se shodli na tom, že na prvním kroku není třeba skončit. Pro další sympozium bude vymezeno konkrétnější téma, a všechny referáty, pokud si to referující budou přát, budou uveřejněny v časopise Přehled. MUSÍME USILOVAT O ČISTOTU JAZYKA
Sympozium o českém jazyce jsme zorganizovali poprvé. Stále nás pronásledují otázky, zda českému jazyku v našich institucích, rodinách, v běžné mluvě věnujeme dostatečnou pozornost… Zda usilovat jen o spisovný jazyk anebo podporovat hovorový a být spokojeni, že se vůbec česky mluví… Sympozia se zúčastnili přední odborníci z ČR a z našich řad, což svědčí o tom, že bylo zapotřebí ho uspořádat a poukázat na problémy, které nás tíží. Problematika postavení jazyka u nás a v ČR se samozřejmě liší. Vztah k jazyku je jinačí, cíl je ale stejný. Jak u nás, tak v ČR se musíme snažit o čistotu jazyka, správné vyjadřování.
Naši jazykoví odborníci musí krajanům pomáhat, aby se správně vyjadřovali, poučovat je. Kritizováním a posměchem nedocílíme mnoho. Uzavíráním se do ghetta sice zachováme čistotu jazyka, ale omezíme budoucnost české menšiny. To si nepřejeme. Musíme proto respektovat prostředí, ve kterém žijeme, podporovat výuku českého jazyka, dbát o jeho čistotu a vychovávat správný vztah k českému jazyku.
V každé rodině, jak české, tak smíšené, by oba jazyky měly být stejně respektovány, mělo by se usilovat o čistotu a správnost jednoho i druhého, bez prolínání, což je dnes každodenním způsobem vyjadřování. Největší chybou je, když rodič ve smíšené rodině děti nenaučí českému jazyku. Ponechá to mateřské nebo základní škole. Takové děti už od útlého dětství mají dojem, že je český jazyk v našem prostředí druhořadý. Jak je vidět, a na sympoziu těch problémů vztahu k českému jazyku bylo připomenuto dost, je sympozium o českém jazyce zapotřebí organizovat každoročně, vždy na jedno téma, a problematiku jazyka postupně řešit. Zásadním úkolem všech nás je mluvit českým jazykem, nebát se mluvit a pomáhat všem těm, kteří se jazyku učí. Vychovávat správný vztah a úctu k jazyku.
Jsem velice ráda, že se sympozia zúčastnili čeští odborníci. Jsem jim vděčná za to, že vážili tak dalekou cestu. Nesmírně mne těší, že se i naši „jazykáři“ zúčastnili sympozia v úloze referujících. Svědčí to o tom, že máme vlastní síly, kterým na budoucnosti českého jazyka záleží. Děkuji také všem jednotlivcům a institucím, které konání sympozia umožnily. Je potěšující, že se ho zúčastnilo tolik mladých lidí. Máme na čem stavět. L. Janotová L. Stráníková/amšt