Plaveme, jak se dá. Když máme peníze, účty zaplatíme. Těm, kteří nám pomáhají, dáme místo peněz kozu. Na investice není doba – musíme počkat na lepší časy. Hladoví nejsme, ale toužebně očekáváme, že jednou bude líp. Subvencí dostáváme málo. Nikdy nevíme, kdy a kolik dostaneme a za co jsou. Za roky 2009 a 2010 jsme například ještě neobdrželi subvence za louky! Nikdo o nás, malé zemědělce, nedbá. Nevěříme, že v EU bude agráru líp,“ konstatoval J. Trupl, v čemž s ním souhlasil i otec, který synovi a snaše na farmě se svou ženou pomáhá.
„Ve stádě máme dvacet pět koz plemene sánského, burského, francouzského a starého autochtonního. Pět z nich je mých a dvacet otcových,“ řekl nám Josef, který se chovem koz zabývá dvacet let. „Tahle se jmenuje Hrdlička,“ představovala nám své miláčky, kterým vybírala jména jeho manželka Luca. Do Chorvatska se přistěhovala v domovinské válce z Pougarja v Bosně. Přestože česky nemluví, rozumí a mezi Čechy je spokojená: „Lidé v Brestově mě dobře přijali. Se všemi si rozumím.“
Kozy mohou i za jejich známost „Poprvé jsme se setkali, když jsem byl v Kipu kupovat kozy, s jejichž chovem se Luca s otcem zabývala.“ Chovu koz se Truplovi věnují proto, že dávají víc mléka než ovce a že je chov jednodušší. První kozu sánského plemene koupili v Bedeniku, tehdy za 400 marek. Kůzlata mají pravidelně, ve vrhu jsou často tři až čtyři. Porovnávali: „Situace je velmi těžká. Cena kravského mléka je nízká. Když jsme ho dávali do zdenecké mlékárny, dostali jsme za litr jen 2,16 kuny, a to máme první jakostní třídu, a za kozí 4,40 kn/l! Zdenka, se kterou jsme vloni kvůli nepravidelným splátkám za obě kategorie mléka přerušili dodávku, nám ještě dluží prémie na kravské mléko za loňský rok. Jsme rádi, že jsme vloni přestoupili do dolnodaruvarské minimlékarny Biogal, která platí víc a řádně. Od loňského srpna jsme tam předali skoro 2000 litrů kozího mléka. Teď jsme ho nějakou dobu nedávali, protože jsme měli kůzlata a některé kozy byly březí. Mléko jsme začali předávat nedávno.“ Některé kozy dávají 1-3 litry mléka, sánská 5 l. Luca denně od všech koz nadojí 36 l kozího mléka, filtruje ho přes dvě gázy a chladí v jejich vlastním laktofrizu, který mají zvlášť pro kozí a zvlášť pro kravské mléko.
Přestože by Truplovi chtěli využívat strojní dojení jako u krav, nemají na to prostředky, stejně jako na stavbu nových stájí. „Čekáme a trpíme. Vidíte, že lidé každodenně rozprodávají dobytek, farmy, stroje.... Možná, že jednoho dne přijde řada i na nás. Znám hodně lidí, kteří měli kvalitní dobytek, byli pracovití, ale situace v zemědělství je donutila skoro vše prodat. Nebylo to pro ně rentabilní.“ Josef se zmínil i o problémech při prodeji koz: „Vloni jsme nemohli prodat žádnou a letos jsme mohli prodat všechny.“ A jak to vypadá s cenami?: „Dobrá koza se dá pořídit za 1000 kun, špatná i za 300 kun, kůzlata za 20 kun/kg živé váhy. Dřív jsme za kůzle dostali 600 kun, teď stěží 400-450 kun.“ Truplovi jezdí s kozami na trhy do Uljaniku, kdysi jezdili do Velkých Zdenců. Doby se mění, kdysi se kozy lépe prodávaly. Krmení mají na farmě dost - letos očekávají dostatek trávy a sena. Vloni ho kvůli suchu museli kupovat. Velkou výhodou jsou vlastní pastviny.
Vyplácí se chov koz, dá se z něho žít, ptáme se chovatelů. „Letos můžeme být spokojeni, že jsme na nule. Zemědělství stagnuje. Já jsem ale optimista a stále doufám, že to bude lepší. Ceny kozího mléka v cizině jsou daleko vyšší než u nás. V posledních dvou měsících dosáhla cena 4,40 kn/l a v obchodě za pár decilitrů zaplatíte 15 i víc kun. Kravského mléka měsíčně nadojíme čtyři až šest tisíc litrů a kozího vloni dva tisíce litrů, letos více než dvojnásobek. V Biogalu z něj dělají kvalitní sýry, několik jich nedávno získalo i cenu. I my jsme na nich měli podíl, protože to bylo mléko z naší farmy.“ Josef si je vědom toho, že bez edukace se v dnešní době neobejde, proto v roce 2007 absolvoval v Hrubečném Poli kurs pro chovatele dojného skotu, na což získal certifikát.
S nemocemi svých rohatých miláčků, kteří jsou jim pořád za patami, nemají Truplovi problémy, jen se musí dát pozor na motolice (metilj), které parazitují v játrech, kde jich může žít až sto. Působí závažné patologické změny. Jejich výskyt podporují zamokřené pastviny. Josef se zmínil i o bezproblémových porodech koz, což je další výhoda chovu: „Jediným problémem je, když jsou čtyři kůzlata v jedné placentě (plodovém lůžku), pak zůstane živé jen některé. V případě, že každé z nich má svou - přežijí všechny,“ vysvětloval. „Při porodech si vystačíme sami, k tomu veterináře nepotřebujeme,“ důkazem toho je malý úhyn na jejich farmě: „Vloni nám uhynula jen jedna koza a z pětačtyřiceti kůzlat čtyři.“
Ani jedna koza na Truplově farmě však neumřela na rakovinu. Jsou proti této nemoci odolné. Také jejich mléko je pro svou léčivost a lehkou stravitelnost vyhledávané a stále ještě nedoceněné, dozvěděli jsme se od pilných farmářů, kteří očekávají, že situace se brzy změní k lepšímu. Doufejme, že v čekání na lepší zítra neztratí vůli k práci. A. Raisová/ar
PROČ JE KOZÍ MLÉKO TAK PROSPĚŠNÉ
- je stravitelnější než kravské díky jinému složení a struktuře tuku, které se přibližuje mléku mateřskému
- ve střevech působí jako probiotikum, podporující růst mikroflóry, především té, která podporuje trávení, vstřebává minerální látky potřebných k růstu a působí pozitivně na celkovou odolnost organismu
- vykazuje protizánětlivé účinky a posiluje imunitní systém.
DĚDA RUDOLF, ODBORNÍK NA ROUBOVÁNÍ
Josefův otec, šestasedmdesátiletý Rudolf Trupl je v okolí známý jako úspěšný odborník na roubování ovocných stromů. Jeho žena Irenka se stará o domácnost. Bez ohledu na věk oba na farmě pomáhají. Ujaté rouby zdobí nejen mnoho ovocných stromů v jejich, ale i v sousedních zahradách. „Naučil jsem se to od prof. Matuška, přestože roubováním jsem se začal zabývat už v mládí,“ sdělil nám stařík a dodal, že Matušek mu říkával, „...to co ty, Rudolfe, zasadíš nebo naroubuješ, se vždycky ujme.“ Přesvědčili jsme se o tom na vlastní oči. Na jednom ze stromů se zelenaly rouby dokonce několika odrůd. Pan Rudolf, nejstarší člen rodiny, nám dal k dobru i spoustu rad, jak správně roub nasadit.
Ještě o něčem pan Rudolf rád vypráví: O tom, jak se jeho rodina do Brestova dostala. Jako důkaz předložil cestovní pas z roku 1923. Patřil jeho dědovi Františkovi Truplovi, který se narodil v roce 1882 v Kounicích u Nymburka ve Středočeském kraji. Odtud se přestěhoval do Brestova. Všimli jsme si i jedné zajímavosti - pas měl platnost jen jeden rok.
