„Před třiceti lety jsem zpívala v besedním pěveckém sboru Josefa Knytla, ale jen krátce, jeden, dva roky. Bylo to v době, kdy jsem ještě pracovala a na záliby jsem neměla čas. Pak jsem se ke sboru připojila znovu před osmi lety, už jako důchodkyně. Letos oslavíme desáté výročí existence. Teď, když mám čas, zpěvu se věnuji ráda, a to nejen proto, že se sejdu s kamarádkami, ale i proto, že pro menšinu i sebe udělám něco užitečného,“ řekla nám Zdenka, která ve sboru zpívá první hlas.
V české čtyřleté škole v Malých Zdencích, kam chodila, na ni měla vliv její nejmilejší učitelka Anastázie Jaseková, roz. Fendrichová. „Stázička byla mým vzorem. Říkala jsem si, že až budu velká, budu jako ona – hezky zpívat a budu tak hezká.“ Právě ona ve Zdence vyvolala lásku ke zpěvu. Později k tomu přibyl i tanec a divadlo ve školním a besedním malozdeneckém souboru, kde tančil také její bratr Karel Nykl, který dnes žije v Daruvaru. Zdenka se zúčastnila mnoha slavností, dožínek a májových zábav.
Po osmileté a střední chemické škole v Kutině vystřídala Zdenka mnoho zaměstnání – pracovala v mlékárně Zdenka, i v Lublani, kam se odstěhovala za manželem Ljubou. Po návratu do Daruvaru pracovala v Dalitě a nakonec osmadvacet let vykonávala funkci tajemnice v Daruvarském pivovaru. „Manžel není Čech, ale česky umí a ve zpěvu mne podporuje. Máme dvě dcery. Andrea žije v Rijece a jako magistra turistického managementu pracuje v kontrolingu. Renata je učitelkou chorvatštiny v Základní škole Vladimira Nazora v Daruvaru. Andrea absolvovala českou základní školu v Daruvaru, Renata chodila do chorvatské školy v Daruvaru. Naší největší radostí jsou tři vnoučata - Renatina Lucie (18) a Andrejini Monika (18) a Andrej (2). Také v nich dřímá hudební talent – Lucie skončila základní hudební školu - klavír a dvouletý Andrej už chodí na sborový zpěv. Všechny je učím nejen česky zpívat, ale i mluvit,“ představila nám své nejmilejší Zdenka. Svěřila se, že má ráda všechny druhy hudby, ale protože vyrostla s lidovkami, jsou jí nejmilejší. Na otázku, které vystoupení na ni udělalo největší dojem, odpověděla: „Nezapomenu na Krajanský festival v Praze, kde jsme zpívaly před několika lety. Bylo to pro nás přínosné – seznámily jsme se tam totiž s krajany ze všech koutů světa a hned získaly i cenu. Také na Zpěvánkách je nám pěkně. Jsem ráda, že díky zpěvu se v Daruvaru udržuje česká kultura.“
Dcera Renata zpívala od malička. Ráda si vzpomněla na první noty a tóny, které jí naučil matčin otec a Renatin děda Josef Nykl. Ráda k němu do Malých Zdenců jezdila na prázdniny. Právě on jí vštěpoval lásku k hudbě, učil ji hrát na housle. „Naučil mě hodně českých lidových písniček. Jednou, když nás navštívily dvě české zpěvačky, jen žasly, jaké množství písniček, které nikdy neslyšely, děda umí.“ První třídu skončila v Lublani. Už tam zpívala ve školním pěveckém sboru. „Potom, co jsme se přestěhovali zpět do Daruvaru, jsem pokračovala na chorvatské škole a to proto, že jsme doma mluvili chorvatsky. I tady jsem se zapojila do školního sboru, který vedla Nada Ocvirková. Ve zpívání se stala mým vzorem. Po škole jsem v letech 1980-87 tančila v besední folklorní skupině v Daruvaru pod vedením strýčka Štěpána Ambrože. Často jsme vystupovali – byli jsme na dožínkách a jeli jsme i do Čech.“ Na střední pedagogické škole v Daruvaru si Renata sborový zpěv zase nenechala ujít, opět pod taktovkou N. Ocvirkové, která tam učila. „Čtyři roky jsem chodila hrát na klavír k jeptiškám, protože v Daruvaru hudební škola nebyla. Během studií na Pedagogické akademii v Záhřebu jsem na zpěv neměla čas.“ Po studiích vystřídala Renata několik učitelských míst: v Brestově, Đulovci a Holubňáku. Zpívala v učitelském sboru Dora, který opět vedla N. Ocvirková. Byla v něm i Elenka Podsedníková a Lída Farkašová, které i teď zpívají – Elenka v daruvarském besedním sboru a Lída v klapě Stentoria.
A jak jsem se vlastně dostala do besedního sboru? „Mohou za to máma a Elenka. Zpívám třetí hlas, i když před tím jsem vždycky zpívala druhý. Proto mi trvalo, než jsem si zvykla. Ve sboru jsem už čtyři roky. Mám ráda modernější písničky. Najdu si je na youtube a poslechnu si, jak mají správně znít. Na zkoušky chodím ráda. Tam se pobavíme a přijdeme na jiné myšlenky.“ Zpívající matka s dcerou se domnívají, že by se do činnosti sboru mělo zapojit víc mladých lidí. „Máme problémy s obsazením hlasů. Momentálně se totiž musíme vypořádat se situací, kdy několik zpěvaček z rodinných důvodů nechodí na zkoušky. Když je potřeba, všechny pomáháme i jinak – napečeme cukrovinky, před dožínkami děláme květiny z krepového papíru... Zpíváme rády, což je snad na našich vystoupeních znát.“ A. Raisová
STO LET STARÝ KROJ
„Zdena Marteková, maminka mé nejlepší kamarádky Máji, jí ušila a vyšila pieštanský kroj, který se mi moc líbil. Nosila ho obě Martekova děvčata, a já jsem chtěla také takový. Když rodiče viděli, jak po něm toužím, koupili mi nakonec v Praze sto let starý kyjovský kroj. V něm se mi pěkně tančilo a mám ho dodnes,“ uvedla Renata, která nám v něm později i zapózovala.
DĚDA A OTEC MUZIKANTSKÁ ESA
„Mému otci Josefovi vštěpoval lásku k hudbě jeho otec Václav, tedy můj děda,“ řekla nám Zdenka. Děda Václav Nykl byl hudebně nadaný. Byl kapelníkem zdenecké hudby ve které hrál i jeho syn Josef. Hudebníkům ze Zdenců, Hrubečného Pole a Odkop rozepisoval noty, všude tam zájemce učil hrát. „Pamatuji si, že na jeho stole vždycky ležely noty,“ zavzpomínala Zdenka.
