Svobodný svět, jak důstojně to zní. Ta věta v Ústavě není kuriozitou nebo kurtoazií zákonodárce, nýbrž nutnost pramenící ze zkušeností dlouhých a krvavých dějin etnických střetů, kterým je třeba zabránit na úrovni zákona. Hořejší úvod o Ústavě a našich menšinových právech není napsán proto, abychom si připomněli to, co každodenně užíváme, nýbrž abychom si byli vědomi toho, co se jiným menšinám každodenně upírá, a kde naše mezimenšinová solidarita úplně ztroskotala. Jde o jinou menšinu z jiné věty v Ústavě, která zní takto: “V RH má práva a svobodu každý, bez ohledu na rasu, barvu kůže, pohlaví, jazyk, víru, politické nebo jiné názory, národnost nebo sociální původ, majetek, narození, edukaci, společenský status nebo jiné vlastnosti.” Jedná se o menšinu, jak ji Ústava pojmenovává, „jiných vlastností” nebo LGBT (lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby) menšinu, a jejím střetu s velice aktuálním občanským sdružením „Jménem rodiny”, které se pokouší do Ústavy integrovat text, jímž by se sexuálním menšinám zabránilo v uskutečňování rovnoprávnosti tak, jak jim to Ústava naší Republiky zaručuje.
Kolem toho se vyvinula velká právnická, ale také morální debata, která ještě pořád nemá konce. Z právní stránky je celá záležitost problematická, protože sama otázka, pod kterou se lidi jménem a příjmením podepisovali, a která zní: „Jste-li pro to, aby do Ústavy RH byl vnesen článek, podle kterého by manželství bylo jen unie muže a ženy?”, je vlastně v přímém rozporu s nahoře citovaným článkem 14., který zaručuje rovnoprávnost všem občanům RH, a že o změně Ústavy smí rozhodovat jen parlament a ne referendum. Z morální stránky je to ještě horší, protože by zákon, nebo ústavní paragraf, který sdružení „Jménem rodiny“ navrhuje, byl zákon negativní v takové míře, že by nikomu rovnoprávnost nezajišťoval, naopak by svobodu popíral. Navrhovatelé by nezískali nic, ani by nic nepozbyli, ale by menšina, na kterou se útočí, ztratila hodně. Tomu se říká nenávist, a nenávist vede ke krvavým střetům, jak jsme to nejednou viděli v letních měsících když LGBT komunity organizují svoje průvody hrdosti.
A nikdo z naší české komunity se na pogrom, který postihl menšinu “jiných vlastností” neozval, i když jsme všichni ve stejném koši - v koši menšin. Nikdo nerozmýšlel o tom, že by jednou někdo či několik osob z nějakých svých důvodů házelo kamení na dožínkový průvod? Tento rok byla v záhřebském průvodu poprvé jedna neobvyklá rekvizita: vlajka ne v barvách duhy, nýbrž modře zelené pole s červeným kolem uprostřed. V průvodu šla skupina Romů, a na otázku proč, odpověděla: “Každý ví, že jsou homosexuálové vysoce vzdělaní, nás je zase veliký počet. Jestli se budeme vzájemně podporovat, můžeme docílit hodně.” Možná to zní banálně, ale je to výstižné: jestliže se budeme vzájemně podporovat, jsme silní, jestliže budeme nejednotní, lehko nás (naši oponenti pozn. r.) semelou a každý kousek svobody, který ukradnou „jim”, ukradnou i „nám”.
Připomíná mi to slova často citovaného a právem nezapomenutého německého protifašisty Martina Niemöllera, který sice přežil Sachsenhausen a Dachau, ale celý život měl výčitky svědomí, které se nejlépe dají poznat v jeho básních: „Když přišli nacisté/ Nejdřív přišli pro komunisty/ a já jsem se neozval, protože jsem nebyl komunista/ Pak přišli pro Židy/ a já jsem se neozval, protože jsem nebyl Žid/ Pak přišli pro odboráře/ a já jsem se neozval, protože jsem nebyl odborář/ Pak přišli pro katolíky/ a já jsem se neozval, protože jsem byl protestant/ Pak přišli pro mě/ a tehdy už nezbýval nikdo, kdo by se mohl ozvat.”
Proč se my jako menšina neozýváme, když se jménem anonymní většiny, morálky a „zdraví” pokouší umlčet jiná menšina? Musíme si uvědomit, že je svoboda nepopiratelná potřeba každé osoby a ne exkluzivní klub rezervovaný jen pro „nás” nebo „naše”. Žádná slova nenávisti špatně maskovaná floskulemi o demokracii a ohroženosti většiny menšinou by to nesměla změnit. Demokracie, která ničí lidi, není demokracie, nýbrž tyranie a právo většiny přestává tam, kde se ohrožují práva osobní. Dobře je známá lekce z dějin, když ženy ve švýcarském kantonů Appenzell Innerrhoden byly posledními ženami v Evropě, které dostaly právo volit. Bylo tomu tak jen proto, ze zákonný akt, kterým by právo volit mohly získat, musel být schválen referendem, a o tom se vyjadřovali jen muži. Jak vidíme, koncept demokracie je docela relativní, nezajišťuje vždy spravedlnost. Demokracie toho famózního, v naši Ústavě zmíněného “Svobodného světa”, by měla znamenat, že jsme všichni jako lidi rovnoprávní. Každý útok na tento základ lidskosti, bez ohledu na použité demokratické mechanizmy, je nepřijatelný.
Myslím si, že my, jako česká menšina, nesmíme mlčet, když jsme svědky brutálního útoku na jinou menšinu, bez ohledu na to, do jaké míry je ta jiná menšina v očích širší veřejnosti nepopulární. Pseudoargumenty jako „to je jejich věc, mi se staráme o svoje práva a identitu, oni ať se starají o svoje” jednoduše neobstojí. Všichni jsme na tom stejně, jak nás dobře poučil Martin Niemöller. Jestli přijdou pro homosexuály, a neozveme se, jestli přijdou pro Romy, a neozveme se, kdo zůstane, aby se ozval, až přijdou pro nás?
Marko Pejić
PRŮVODY GAY HRDOSTI KOLEM NÁS
Gay Pride, nebo průvod gay hrdosti je roční festival, kterým se oslavuje hrdost LGBT osob a upozorňuje na jejich lidská práva. V USA a západní Evropě máji průvody gay hrdosti dlouhou tradici. První se konal v roce 1969 v americkém Greenwich Village. Začátkem sedmdesátých let se začaly organizovat všude po světě. V České republice se první průvod uskutečnil v roce 1998 v Karlových Varech, a od roku 2008 se běžně organizuje v Brně, od předloni také v Praze. V Záhřebu se průvod koná řádně od roku 2002 a díky velkému počtu policistů, probíhá bez incidentů. Ve Splitu ani policie nedokázala zaštítit účastníky průvodu a tak se úspěšně uskutečnil teprve letos, těsně po lokálních volbách, když se ho zúčastnil i nově zvolený starosta Ivo Baldasar. V Srbsku se první průvod konal v roce 2001, ale byl přerušen útokem skupin fotbalových fanoušků a ultra-nacionalistů, vedených představiteli pravoslavné církve. Pokusy o organizaci se opakovaly ještě dvakrát, ale se průvod nekonal. V Černé Hoře se první průvod gay hrdosti konal minulý týden a skončil házením kamení na účastníky.
POCHYBNÉ REFERENDUM
Občanské sdružení „Jménem rodiny“ zorganizovalo sbírání podpisů chorvatských občanů pro rozepisování referenda o změně Ústavy, kterou by se manželství definovalo výhradně jako „svazek muže a ženy“ a do začátku července sebralo necelých sedm set padesát tisíc podpisů. Podle zákona se iniciativa o provedení referenda musí podložit podpisy deseti procent všech voličů. Bez ohledu na to, že sdružení „Jménem rodiny“ sebralo dvojnásobek potřebných podpisů, je provedení referenda pochybné. Nyní ministerstvo vnitra kontroluje právoplatnost podpisů, na podzim o referendu rozhodne vláda. Během trvání kauzy referendum se vede veřejná debata, v které bylo slyšet třeba to, že podpisy nebudou platné, protože během jejich sbírání organizátor změnil otázku, jež bude položena na referendu. Zpochybněný je také fakt, že se referendum v případě dodání potřebných podpisů rozepisuje automaticky, ale vzhledem k tomu, že se jedná o ustavní změny, musí o tom jednat a rozhodovat parlament, - ústavní změny se schvalují výhradně ve Sněmu. Takže nyní víme jen to, že nic nevíme.
