Oba Jindřichovi rodiče pocházejí ze Zdenců, odkud se v šedesátých letech přestěhovali do Hercegovce, kde Jindřich prožil dětství. Rád na ně vzpomíná, stejně jako na českou školu a učitele - manžele Fialovy: „Prožil jsem tam nejkrásnější léta, snad proto na Hercegovec a své dětství v něm každodenně vzpomínám. To byly časy!“ „Snad každý ví, že děti musely kdysi mnohem víc pracovat než dnes. Všichni moji kamarádi pomáhali rodičům na poli i ve chlévě. Když byla chvilka času, hráli jsme si. Na nudu určitě čas nebyl. Mám pocit, že dnešní děti nedělají nic. Můj tatínek byl řezníkem a v Hercegovci si zařídil řeznictví. Samozřejmě, že jsem při každé práci pomáhal, a dělal jsem to velmi rád. Zatápěl jsem pod kotlem, měřil teplotu vody, krájel s tatínkem maso... Mohu říci, že mě to moc bavilo. Maminka byla hospodyně a starala se o celou domácnost. Navíc jsme chovali prasnice a krávy a obdělávali několik jiter pole. Mojí povinností bylo také odvést krávy na pastvu. Nikdo se mne neptal, jestli se mi chce nebo ne, a tak jsem musel vstávat už ve čtyři hodiny ráno. Když jsem se vrátil domů z pastvy, běžel jsem do nedalekého pekařství pro rohlíky, ze kterých pak tatínek připravoval sendviče pro děti, které si k nám do řeznictví chodily pro svačinu. Potom jsem teprve šel do školy. Takový způsob života si dnešní děti nedovedou ani představit,“ vysvětloval.
Od roku 1968 chodil Jindřich do bjelovarského gymnázia. I tehdy musel vstávat velmi brzy. Dodnes přesně ví, v kolik hodin odjížděl vlak a kdy přijížděl zpět do Hercegovce. „V základní škole jsem měl zájem o přírodní předměty, chemii a biologii. Už tehdy jsem měl jasno, že něco z toho budu studovat. Protože jsem hodně pomáhal tatínkovi v řeznictví, dobře jsem se seznámil s anatomií zvířat. Věděl jsem přesně, kde mají kterou kostičku a kde se nachází který orgán. Uvažoval jsem o studiu zvěrolékařství nebo medicíny,“ zavzpomínal.
Lékař patolog je velmi neobvyklé povolání a možná i proto o něm lidé mají předsudky. „Když se mě někdo zeptá, kde pracuju, hned odpovím, že na posledním oddělení nemocnice. Potom teprve vysvětluji, že jsem vlastně patologem. Vím, že to u mnohých vyvolává různé asociace, ale ujišťuji vás, že jde o namáhavou a zodpovědnou práci.“ Patolog je lékař, jehož specializace je zaměřená na rozpoznávání změn buněk a tkání v organizmu, způsobených onemocněním. Pomocí mikroskopu studuje tkáň, ale provádí také pitvu zemřelých, takzvanou autopsii, při které popisuje změny na orgánech a určuje příčinu smrti. Mezi jeho pracovní prostředky patří lékařské nástroje a pomůcky: skalpely, nůžky, pinzety, nádoby pro odběr vzorků a výpočetní technika. Jindřich je i soudním patologem a často si nad bezvládným tělem klade otázky: Mrtev? Odkdy? Jak zemřel? Nejprve musí určit, zda jde o skutečně mrtvou osobu. „Moje práce je velmi zajímavá, mimo jiné proto, že při mikroskopování, které se mi zvlášť zalíbilo už na fakultě, zjišťuju, o jakou nemoc jde,“ vysvětloval a na obrazovce nám ukázal, jak vypadá zhoubný nádor. Dozvěděli jsme se, že digitální patologie, jedna z nejmodernějších technologií, je velice přesná a spolehlivá.
Jindřich si při mikroskopování pouští české písničky, jejich poslech ho uvolňuje. Rád zpívá, a tak není divu, že nechyběl snad ani na jedné zkoušce besedního pěveckého sboru. Když v letech 1986 až 1998 pracoval v Koprivnici, před tím, než se přistěhoval do Virovitice, byl zapojen do pěveckého sboru Podravka a spolu s ním se zúčastnil mnohých regionálních soutěží. Jindřich byl výborným studentem. Jeho spolubydlícím a nejlepším kamarádem byl známý lékař a plastický chirurg Miroslav Kinčl. Kamarádili spolu ještě jako malé děti a jako studenti v Záhřebu spolu bydleli a jejich jedinou starostí bylo učit se. „My dva jsme si na záhonky posázeli zeleninu. Nepamatuji si, že by to ještě někdo ze studentů dělal,“ zavzpomínal a spokojeně ukazoval svou bohatě vybavenou laboratoř. A. M. Štrumlová Tučková/amšt
ZAJÍMAVÉ KONÍČKY
Jindřich Krčma má několik oblíbených koníčků. Největší zálibu našel ve vyšívání gobelínů. „Vyšívání pro mne znamená relaxaci,“ řekl. Vyšil už více než sto gobelínů, nejen pro sebe a svou domácnost, ale mnohé také daroval svým kamarádům do všech světadílů: nedávno některé odcestovaly až do daleké Austrálie. Dozvěděli jsme se, že není jediným lékařem s takovýmto koníčkem - také jeho dobrý kamarád, chirurg Omeragić, vyšívá a spolu si o gobelínech často povídají. Lékař Jindřich rád čte a mezi jeho oblíbené časopisy patří Jednota. Prozradil nám i to, že má velice rád enigmatiku, a tak se u něj ve skříni kromě Jednoty najde Kviskoteka, Skandi a další podobné tiskoviny… Zálibu našel i ve kvízech: už několikrát jsme ho mohli vidět v televizních soutěžních pořadech. Jeho velkou zálibou jsou i umělecké fotografie.
JMÉNO JINDŘICH V ŠESTÉ GENERACI
Do tradice rodiny Krčmovy patří jméno Jindřich. „Můj tatínek, dědeček, pradědeček a další předkové v pěti generacích dozadu měli jméno Jindřich. Když se nám narodil syn, rozhodli jsme, že se toho jména jen tak nezřekneme, a dali jsme mu jméno Andrija, což je chorvatská varianta tohoto jména,“ dozvěděli jsme se.
