Na kursu českého jazyka v Dobrušce byli letos tři mladí krajané z Chorvatska

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Wednesday, 25 September 2013

NA DOBRUŠKU BUDEME MÍT NEJKRÁSNĚJŠÍ VZPOMÍNKY
V organizaci Univerzity Karlovy (Praha) proběhl od 26. července do 23. srpna v Dobrušce kurs českého jazyka pro krajany. Byl to v pořadí už dvacátý třetí kurs a znovu se ho zúčastnili zájemci o češtinu z celého světa. Šedesát čtyři stipendisté z třiceti zemí byli rozděleni do šesti skupin pod vedením zkušených profesorů. Z Chorvatska se kursu zúčastnili Anita Březinová, učitelka matematiky v České základní škole J. A. Komenského, student Tomislav Rorbach a Vladimír Ivić, profesor dějepisu na českém oddělení daruvarského gymnázia.

 

ZAŽIL JSEM POCIT SOUNÁLEŽITOSTI A PŘÁTELSTVÍ
Seminář v Dobrušce se může popsat jedním slovem: SUPER. Vedoucí Vlatka by řekla: „Tento měsíc utekl, jako voda skrz prsty.“ Důvod je jednoduchý, v dobré společnosti čas jednoduše letí. Teprve teď, když seminář skončil a já se vrátil do každodenního kolotoče života, chápu, kolik hezkých chvil jsem zažil, kolik mimořádných věcí viděl, kolik nových přátel získal. I když jsme byli z různých zemí, ze všech kontinentů, různých vír a názorů, nerozdělovalo nás to, ale poskytovalo témata k rozhovorům a k lepšímu poznávání jiných kultur a cizích zvyků. Profesorům dávám ryzí pětku za vykonanou práci v učebnách a desítku za vykonanou práci mimo učeben. Přístup nebyl profesorský, ale přátelský, v takové atmosféře se všechny úkoly vykonávaly snadno. Hodinami herectví, hudby a výtvarného umění rozptylovali monotonii klasických přednášek, dokonce se maskovali jako slavné české osobnosti, aby kurs byl zajímavější. Každý víkend jsme jezdili na výlety. V okolí jsme si prohlédli několik zámků: Opočno, Nové Město nad Metují, Náchod. V Náchodě jsme navštívili také pivovar, kde nás seznámili s vařením piva a ochutnali jsme několik druhů piv. Pro mne byl nejzajímavější výlet, při němž jsme si prohlédli bunkr Dobrušov. Sestoupili jsme 32 metry pod zem, do komplexu, dlouhého asi dva kilometry, a vystoupili na povrch na druhé straně kopce. Dobrušov byl jedním v řadě bunkrů, které byly vystavěny před druhou světovou válkou jako obrana před Německem. Ve městě Deštné jsme navštívili muzeum skla a seznámili se s výrobou skleněných předmětů. Rychnov nad Kněžkou byl výletem překvapení – byla to noční prohlídka zámku. Několikrát jsme byli v Opočně, prohlédli jsme si zámek, procházeli se velkým parkem, byli jsme na koncertě a společné večeři. Každý týden se organizovaly večery písně a tance, večery národa, na kterých jsme představovali každý svůj stát, a večery filmu. Dojal nás zejména film Lidice, který hovoří o strádání české osady Lidice za druhé světové války. Po dvaceti pěti nezapomenutelných dnech pobytu v Dobrušce jsme se přestěhovali do Prahy. Naším hostitelem při návštěvě Senátu byl senátor PhDr. Tomáš Grulich. Byli jsme na Pražském hradě, u Křižíkovy fontány na baletním představení, které nám vyrazilo dech. Den za dnem ubíhal a přišel konec našeho pobytu v Česku. Byla to neuvěřitelná zkušenost, nejen pokud jde o učení jazyka, ale i o poznávání způsobu života lidí v Česku a v zemích ostatních účastníků semináře. Jsem nadšen tím, že jsem měl štěstí být účastníkem kursu, že jsem měl pocit sounáležitosti a že jsem uzavřel nová přátelství. Tomislav Rorbach

JEŠTĚ STÁLE JSEM PLNÝ DOJMŮ
Anita, Tomislav a já jsme strávili nádherný měsíc na semináři českého jazyka v malém městě na severu České republiky, které je známé podle toho, že bylo inspirací pro romány spisovatele Aloise Jiráska. Naši hostitelé kromě vyčerpávajícího programu, týkajícího se učení mateřského jazyka, pro nás měli připravený bohatý kulturní program, který nás měl seznámit s krajem a jeho historickými a kulturními památkami. Na začátku druhého týdne jsme navštívili nedaleký zámek Ratibořice a Babiččino údolí, kde se odehrává děj slavného románu Babička Boženy Němcové. Místo vypadá přesně tak, jako v některých starších verzích filmu. Každé úterý večer se konal večer národů, kde jsme prezentovali svou zemi. Výklad byl často doprovázen video prezentací, zpěvem, a nechyběly ani pochoutky z exotických zemí z Jižní Ameriky a Afriky, které nikoho nenechaly lhostejným. Účastnili jsme se večerů českých tanců a písní, kde jsme své znalosti doplňovali praktickým nacvičováním. Navštívili jsme téměř všechny hrady a kláštery v této oblasti: Opočno, Rychnov, Náchod, Nové Město... Byli jsme překvapeni, jak Češi pečují o své kulturní dědictví. Zvláštní zážitek byla noční návštěva jednoho zámku, upraveného ve strašidelném stylu, kde byly našimi průvodci postavy z hororových příběhů. Národní park Adršpašské skály byl pro nás jedinečným zážitkem. Je to specifická oblast, plná žulových sloupů. Návštěvník si připadá, jako by byl na procházce zkamenělým lesem z pohádky. Jeden výlet zahrnoval i návštěvu betonových bunkrů v sudetských horách, které měly sloužit jako obrana proti Němcům během druhé světové války. Jedná se o monumentální betonové konstrukce, které je z povrchu vidět jen částečně, ale ve skutečnosti jsou hluboké – dvacet pater v zemi. Poslední tři dny našeho kursu jsme strávili v Praze. Samozřejmě jsme byli okouzleni její krásou. Kromě obvyklé procházky Prahou jsme společně navštívili známou Křižíkovu fontánu, kde jsme sledovali balet Malá mořská víla podle Hanse Christiana Andersena. Byl to zvláštní zážitek, protože tanečníky na jevišti doprovází barevná hra světel ve fontáně, kvůli které je toto představení jedinečné. Z České republiky jsme se vrátili vyčerpaní a šťastní, protože jsme měli příležitost zlepšit se ve své mateřštině, ale vidět také spoustu nových věcí. Na tento pobyt v České republice budeme mít nejkrásnější vzpomínky. Vladimír Ivić

JEDNOU SE TAM VRÁTÍM
Byli jsme rozděleni do šesti skupin podle znalosti českého jazyka, se kterou jsme do Dobrušky přijeli. My tři z Chorvatska jsme byli každý v jiné skupině. Moje skupina hned začala s gramatikou, cítila jsem se jako bych se znovu dostala do školy. Už dávno jsem v půl deváté ráno neposlouchala například o akuzativu mužského rodu, životném a neživotném rodu... Seznamovali jsme se s moderní češtinou. Pochopila jsem, že se některá slova, která u nás používáme, už dlouho v běžné mluvě nepoužívají. Část výuky byla věnována, i soudobé české kultuře. Poslouchali jsme hodně moderních písní a podívali se na několik českých filmů. Je zajímavé, že většina z nás znala hodně lidových písní (všichni znali píseň Holka modrooká), ale málokdo se předtím setkal s moderní českou hudbou. Všichni viděli film Babička, ale nikdo neznal ani jeden moderní český film. Mimo vyučování jsme podnikali různé výlety. Jeden ze zajímavějších byl do pivovaru. Tam jsme viděli, jak se vaří pivo. Mohli jsme ho také ochutnat, a tak jsme se seznámili nejen s gramatikou, ale i s českým pivem. Jeden den byl věnován jazykové samostatnosti. Rozdělili nás do skupin, každá skupina dostala nějakou vesničku u okolí Dobrušky, měli jsme tam odjet a zjistit co nejvíc informací. Moje skupina byla v Bílém Újezdu. Je to vesnička 8 km vzdálená od Dobrušky, může se do ní dostat autobusem, na kole, nebo přijít pěšky. Má jednu hospodu, školu, hřbitov, poštu. Má méně než šest set obyvatel a působí v ní klub netradičních sportů. Navštívili jsme také Opočno, Semehnice, Častovice, Adršpašské skály, Hradec Králové a jiná zajímavá místa. Na výletě nám naše vedoucí řekla: Jestli někdo přijde pozdě k autobusu, Dobruška je tam (a rukou ukázala směrem k Dobrušce). Doufám, že se jednou do Dobrušky vrátím, abych si připomněla měsíc, který byl opravdu zvláštní. Anita Březinová

Read 751 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 42 2021

V Jednotě číslo 42, která vychází 23. října 2021, čtěte:
- Předsednictvo Svazu v Česku: Úspěšný zájezd s bohatým programem
- Přehlídka malých hudebních skupin se poprvé konala v Osijeku
- V Lipovci se konal přátelský večírek
- Radioklub Jan Hus oslavil padesátiny: Stále ve světovém vrchu
- Sto let Svazu Čechů: Nové vedení Svazu
- In memoriam Karolina-Seka Kmoníčková
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti