Rozhovor s krajankou Ivetou Vranjićovou profesorkou dějepisu a zeměpisu

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Wednesday, 16 October 2013

NESMĚLI BYCHOM ZAPOMENOUT NA SVŮJ MATEŘSKÝ JAZYK
Co znamená být menšinovým učitelem, a které jsou jeho povinnosti, kromě učení a přenášení vlastních znalostí dětem? Jaké to je, učit na dvou školách a denně cestovat téměř stovku kilometrů do práce? O svém dětství ve městě a na venkově, a také o desetileté práci s dětmi ve škole vypráví profesorka zeměpisu a dějepisu Iveta Vranjićová, rozená Valentová.

 

„Spolu s bratrem Tomášem, rodiči Mírou a Josefem jsme žili u babičky a dědečka Valentových v Gundulićově ulici v Daruvaru. Právě z těch časů mám krásné vzpomínky, jako je třeba sáňkování na kopečku u daruvarského zámku. Tam nás obyčejně děda táhl na saních, kolik se nás na ně vešlo. Kdo se nevešel, měl smůlu a musel pěšky. S babičkou jsme pak byli rádi v kuchyni a točili jsme se s ní u sporáku, kde jsme se naučili vařit mnohá jídla. Zvlášť nás bavilo pečení sladkostí k Vánocům a jiným svátkům. Babička Boženka měla s námi dětmi trpělivost a všechno nám dovolila, abychom vyzkoušeli. Tvrdila, že jedině tak se jednoho dne staneme dobrými hospodyňkami. Spolu s kamarádkou Alenkou Vachovcovou, která teď žije a pracuje v České republice, jsme si také rády hrály s babiččinými šperky.
V roce 1989, když jsem ukončila pátou třídu, jsme se s rodinou přestěhovali na Dioš, do vesničky nedaleko Daruvaru. I tam se mi líbilo, ale přece ne tak, jako v Daruvaru, snad proto, že jsem tam neměla tolik kamarádek. V novém prostředí kolem nás bydleli jenom kluci, tak jsem si musela hrát různé klukovské hry a  poslouchat bratra Tomáše a jeho kamarády. Časem jsem si i na to zvykla. Zajímavá dobrodružství byla na koupání na nedaleké řece Ilově. Všichni jsme tam rádi chodili.“ Když se Ivety zeptáte, jak to, že si vybrala právě povolání učitelky, hned odpoví, že to měla jasné už v páté třídě základní školy, kdy jí zeměpis a dějepis učarovaly. „Už odmalička jsem uvažovala o tom, jaký by měl učitel být a všímala jsem si dobrých a špatných stránek toho povolání. Učila nás učitelka Anička Vodvárková; byla perfektní. Budu absolutně upřímná a řeknu, že její hodiny byly zajímavé a my jsme měli štěstí, že nás učila. Chtěla jsem být takovou učitelkou, jaká je ona. Už tehdy jsem si doma hrála na učitelku a doma jsem vedla svůj deník a třídní knihu, kde jsem měla i soupis svých spolužáků. Pak jsem jim doma, když jsem přišla ze školy, do svého deníku zapisovala takové známky, jaké bych jim dala já, kdybych byla jejich učitelkou. Ráda jsem svým školním kamarádů pomáhala. Když jsem viděla, že má někdo potíže třeba se čtením, tak jsem si o přestávce sedla s ním do lavice a učila ho číst, počítat, vysvětlovala třeba fyziku… Za domovinské války jsem byla v Seči, i tam jsem spolužákům pomáhala s učením...“ zavzpomínala Iveta. „Zeměpis mě bavil i proto, že jsem odmalička měla ráda cestování a vůbec poznávání jiných krajin. Učení bylo pro mne velkou výzvou: učitel má učit tak, aby to bavilo obě strany a aby si děti aspoň něco zapamatovaly. Já se snažím toho docílit, a největší odměnou je pro mne, když mi některý z mých žáků řekne: Vy umíte hezky vysvětlovat! To jsem pak doopravdy šťastná a myslím si, že bych jinou práci snad ani nemohla dělat,“ svěřila se nám Iveta. Hned po ukončení studia v Záhřebu začala Iveta pracovat jako učitelka zeměpisu v Končenicích a Dežanovci, kde pracuje už jedenáct let. V Končenicích učí i v českých odděleních. Ptali jsme se jí, jaké to je, učit dvojjazyčně a jestli je to pro děti těžké. „Ráda učím v českém oddělení. Je to o něčem trochu jiném, bohatším. Je hezké, že máme takovou možnost. Několik hodin ročně žáky učím zeměpis České republiky, hospodářství, obyvatelstvo… Myslím si, že každé dítě, které vyjde z české školy, je bohatší o znalost jednoho jazyka, má možnost několikrát navštívit Českou republiku. Velkou zkušeností byla i spolupráce s českým učitelem Jindřichem Krousem, který pro mé žáky připravil výborné a zajímavé hodiny o svých cestách po světě. Představil nám i Českou republiku.“ Iveta je i úspěšnou učitelkou mentorkou, její žáci mají výborné výsledky v soutěžích, několikrát se dostali i na státní úroveň. „Měla jsem štěstí, že jsem učila výborného Svena Lastu, který je velice talentovaný. Každý učitel nemá to štěstí, učit takového žáka, já jsem to štěstí měla,“ řekla Iveta.
Ivetinou velkou láskou jsou hudba a tanec. V Daruvaru ukončila základní hudební školu, kde se učila hrát na harmoniku. Teď už na hudbu nemá čas a už si ani nepamatuje, kdy naposledy hrála. Také tancovala v daruvarském souboru Holubička. „Ráda jsem tancovala, a parta v Holubičce byla moc dobrá. Hodně jsme vystupovali a cestovali. Zvlášť se mi líbila vystoupení v Rožnově pod Radhoštěm. Naposledy jsem vystoupila na Dnu české kultury 2009 v Daruvaru,“ zavzpomínala. Několik let byla Iveta v končenické škole vedoucí školní taneční skupiny. Tak, jak to už většinou chodí, po ukončení studia a zaměstnání přichází manželství. Iveta se provdala za Ivicu Vranjiće, mají spolu syna Ivana. „Manžel ho hlídá a já jsem se vrátila do práce. Každodenně procestuju víc než stovku kilometrů do práce a zpět. Vůbec to není problém, už jsem si zvykla. Za jízdy mám čas přemýšlet o práci, rodině, plánuju…, i příroda kolem je krásná. Právě kvůli přírodě a krásnému okolí jsme se s manželem rozhodli, že si postavíme rodinný dům na Dioši, kde se nám moc líbí. Zatím jsme si tam koupili pozemek a budeme-li mít štěstí a finanční prostředky, za nějakou dobu se vrátíme do vesničky mého dětství,“ doufá Iveta.
A. M. Štrumlová Tučková/amšt

Read 714 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 26 2022

V Jednotě číslo 26, která vychází 2. července 2022, čtěte:
- Svaz Čechů udělil odměny a uznání úspěšným žákům a učitelům
- Kaptolští oslavili Den české kultury a Den otevřených dveří
- I žáci českých škol na udělení Oskara vědomostí v Záhřebu
- Daruvarská Holubička na folklorním festivalu v Přerově
- Hasiči z Dolan na setkání ve Všeradicích v České republice
- O tajemníku Československého svazu Stanislavu Veselém
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti