Na kus řeči s úspěšnými předsedy daruvarských sdružení žen a včelařů

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Friday, 24 January 2014

DVA PŘEDSEDOVÉ V JEDNÉ RODINĚ SE DOPLŇUJÍ
Není časté, aby v rodině oba manželé stáli v čele nějakých spolků či organizací, jako v případě Marie a Zmagoslava Koudelových z Dolního Daruvaru. Zajímalo nás, zdali jim jejich aktivity prospívají nebo je to pro ně zátěž. Marie desátým rokem vede dolnodaruvarský aktiv žen a Zmagoslav se vloni stal předsedou daruvarského včelařského spolku Bagrem.

 

Oba se svých funkcí ujali s nadšením a s mnoha plány, které se snaží plnit. Aktiv žen má devětadvacet a Bagrem sto jednoho člena, přitom je v obou spolcích čtvrtina Čechů. „Dolnodaruvarský aktiv žen vznikl v roce 1973. Vloni jsme oslavili čtyřicáté výročí jeho založení. Já jsem v něm aktivní od roku 1982 a letos je tomu už deset let, co jsem ho převzala od Boženky Bínové,“ informovala nás Marie – Maca a dodala, že spolek založila Julka Hnojčíková, dlouho ho vedla Micika Štefšová, a že mají i čtyři čestné členky. „V aktivu jsou ženy převážně střední a starší generace, máme jen dvě mladé ženy a v tomto roce se k nám mají přidat další dvě, což mě těší.“ Aktiv žen sídlí společně s dobrovolným hasičským spolkem v dolnodaruvarském hasičském domě, který byl po domovinské válce v dost špatném stavu. Členové obou spolků po roce 1992 nelenili, vyhrnuli si rukávy a pustili se do jeho obnovy. Do domu dali zavést plyn, vodu, kanalizaci a v sále vyměnit dřevěné obložení, kompletně vybavili kuchyň – některé spotřebiče koupili hasiči, některé ženy. Ty mají na starosti nádobí pro 250 osob. Loni hasiči dům obílili a ženy ho celý uklidily. Prostředky na jeho zařízení získal aktiv díky organizování zábav a z prodeje cukrovinek. „Doposud jsme na svou činnost nedostávali žádné finanční příspěvky, ale to by se mělo změnit od letošního roku po zavedení do rejstříku městských sdružení. To nám snad činnost usnadní,“ doufá Maca. Doby, kdy ženy mohly bez potvrzení získávat prostředky na svou činnost z organizování zábav, pečení cukrovinek a z jiných aktivit jsou ty tam, nyní musí být vše podloženo dokumenty. Dříve aktiv organizoval spoustu oslav, spolupracoval s městskou dechovou hudbou, se kterou se u Toplice účastnil pikniků. „Nyní jsme se více zaměřili na humanitární činnost. Spolupracujeme s ligou proti rakovině a s nadací Anny Rukavinové, nechybíme ani na akcích daruvarské Besedy a městské správy. Kromě toho navštěvujeme staré členky, každoročně organizujeme jednodenní zájezd k moři do Malinské, kde jsme byli vloni už počtvrté, a 8. března slavíme MDŽ, kdy máme zároveň valnou hromadou. Scházíme se jednou měsíčně, podle potřeby i víckrát.“ Marie chválila spolupráci nejen s dolnodaruvarským hasičským spolkem, ale i s městskou správou, která jim vždy vyšla vstříc. Uvedla, že humanitární činností se zabývala celý život, intenzivněji od té doby, co je v aktivu žen. Předsedkyní je už třetí mandát, což hovoří o její úspěšnosti. Tvrdí, že členkou aktivu se stala kvůli tomu, že je ráda ve společnosti, že kolem sebe má ráda lidi a je ráda prospěšná.
Šedesátiletá Maca pochází z Vojvodiny, z okolí Nového Sadu. Vychodila tam školu, vyučila se kadeřnicí a nějakou dobu tam i pracovala. S manželem se seznámila při jedné z cest k babičce a dědovi do Daruvaru a po svatbě s ním se zde i usadila. Nejdřív pracovala v několika kadeřnických salonech a koncem osmdesátých let i ve svém vlastním, který nazvala prostě Maca. Do předčasného důchodu odešla po pětatřiceti letech práce. Volný čas tráví na zahrádce se svými dvou a čtyřnohými miláčky, zvlášť s pejskem z azylu. Manželovi pomáhá se včelami při stáčení medu, stěhování včel a přikrmování. „Ani v zimě nemůžu být chvíli v klidu,“ tvrdí Marie, jakoby si na sebe chtěla postěžovat. „Háčkuju, pletu pro všechny členy rodiny, vyšívám gobelíny...“ Zmagoslav se před rokem stal předsedou Včelařského sdružení Bagrem. Ke spolku se připojil před třiceti lety v době, kdy byl v jeho čele Zdenko Bílek. „Od začátku jsem se snažil být aktivní,“ říká náš hostitel. „Byl jsem členem správního výboru a zástupcem předsedy.“ Funkci předsedy převzal po Jaromíru Vrbickém. Včelařem se stal vlastně díky otci, bylo to jeho poslední přání před smrtí. „Když jsem začínal, o včelách jsem nic nevěděl, a proto jsem o pomoc požádal Zvonka Okrugliće z Daruvarských vinohradů, který mě do včelařství zasvětil. Pro začátek mi věnoval pět úlů. Teď jich mám 175 stacionárních i stěhovacích. Včely stěhujeme do Kostajnice, Virovitice a Hercegovce.“ Zmagoslav plánuje zvýšit počet úlů na jejich rodinném hospodářství na dvě stovky. Pochvaloval si prodej doma (prodaja na kućnom pragu), která byla bez toho, aby museli vydat účet za vydané zboží, pro včelaře zavedena před třemi roky. „Ročně prodáme 200 kg kaštanového řepkového, akátového, netvařcového (amorfového) a lipového medu. Zbytek vykupuje firma Pčelarstvo Daruvar, která ho prodává turistům u moře. Bagrem má za sebou plodný rok,“ říká předseda. Jeho členové darovali 30 kg medu pěti mateřským školám v okolí, na sv. Ambrože pořádali Den medu v Daruvaru, s Ekonomickou a turistickou střední školou začali s propagací daruvarských perníčků. Škola je peče a včelaři darují med, tím způsobem obě instituce spolupracují a společně je nabízejí zájemcům. Členové Bagremu se scházejí pravidelně každý čtvrtek večer v bývalém Domě zdraví v Daruvaru. „Letos plánujeme změny – roční příspěvek musíme zvýšit s dosavadních sedmdesáti na 150 kun. Jsme k tomu donuceni proto, abychom od státu získali dotace na deklarovaný med určený k donacím. V únoru budeme na včelařském trhu v Gudovci, koncem března máme v plánu zorganizovat zájezd do České republiky k moravským včelařům a chtěli bychom navštívit i včelařský trh v Brně. Sdružení se kvůli nedostatku finančních prostředků nemůže pustit do dalších plánovaných projektů.
Zmagoslav se narodil před čtyřiašedesáti lety v Rijece. Jeho otec byl původem Čech a matka Slovinka. Do Daruvaru se z Rijeky přestěhovali, aby se mohli starat o otcovu nemocnou matku. Zmagoslav zde vychodil českou školu, vyučil se automechanikem a jako mechanik odpracoval čtyřicet let v Dalitě. Díky svému zaměstnání procestoval kus světa. Byl v Tomsku (Rusko – Sibiř), v Lisičansku (Ukrajina), v bývalém Československu a procestoval celou tehdejší Jugoslávii. Na cesty má pěkné vzpomínky, zvlášť na Ukrajinu, kde měl hodně přátel. V důchodu je dva roky a jak tvrdí, kvůli včelařství nemá na nic jiného čas. Koudelovi mají dvě dospělé děti. Ivana je porodní asistentka v pakracké nemocnici a Goran pracuje v soukromém klempířství v Záhřebu. Mají radost z vnoučat od dcery - Annamarie a Antonie, z úspěchů obou daruvarských sdružení, která vedou a která se svými aktivitami vzájemně doplňují.
A. Raisová/ar, archiv

Read 635 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 42 2021

V Jednotě číslo 42, která vychází 23. října 2021, čtěte:
- Předsednictvo Svazu v Česku: Úspěšný zájezd s bohatým programem
- Přehlídka malých hudebních skupin se poprvé konala v Osijeku
- V Lipovci se konal přátelský večírek
- Radioklub Jan Hus oslavil padesátiny: Stále ve světovém vrchu
- Sto let Svazu Čechů: Nové vedení Svazu
- In memoriam Karolina-Seka Kmoníčková
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti