S Vladimírem Ivićem, mladým profesorem geografie a dějepisu

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Wednesday, 29 January 2014

JSEM RÁD UČITELEM A BAVÍ MĚ TO
„Jsem šťastný a spokojený, konečně jsem dostal práci na neomezenou dobu a vyřešil velkou životní otázku. Teď dýchám volněji, protože dostat práci v dnešní době, je jako bych vyhrál v loterii,“ tak začal rozhovor s Vladimírem Ivićem, mladým profesorem zeměpisu a dějepisu, který učí na dvou středních školách: v Hrubečném Poli a v Daruvaru.

 

Odmalička měl rád zeměpis. Jako šestiletý chlapec dostal od dědečka atlas světa, který si často se zálibou prohlížel. V základní škole mu geografii přednášela učitelka Zdenka Bílková, která ho už od páté třídy připravovala na soutěže. Pokračoval i na gymnáziu, kde bylo jeho největším úspěchem čtvrté místo na státní soutěži. Dějepis mu učaroval až na fakultě, a teď ho miluje snad víc než zeměpis. Studium v Záhřebu se mu také líbilo. Do Daruvaru nejezdil často, protože chtěl pobyt ve městě využít na sto procent. Říká, že je Záhřeb pro mladého člověka krásné město, a právě proto si ho snažil užít. „Nemohu říci, že jsem při studiu neměl volný čas. Využíval jsem ho k poznávání Záhřebu. Často jsem prostřednictvím studentského servisu pracoval na různých místech. V tu dobu jsem i hodně četl a kromě odborné literatury mě nejvíc bavila vědecká fantastika, ve které se moc dobře vyznám.“
Vladimír měl štěstí, že hned po ukončení studia v roce 2009 dostal práci v základní škole Tomašinci v Međimurji. „První vyučovací hodina byla pro mě velmi stresující. Byla to hodina dějepisu v šesté třídě. Jako bych byl v jiném světě. Ptal jsem se, co tady dělám, proč ty děti tolik křičí, jaký jsem já učitel, když nemůžu ovládat situaci… Brzy jsem se vzpamatoval a pak to už všechno bylo jinak. Zvykl jsem si na děti a ony na mě,“ sdělil nám. Zajímalo nás, jaký je vztah teenagerů k dějepisu. Vladimír tvrdí, že to záleží na učiteli. „Mám pocit, že se dnešní děti učí moc málo. Co jim dáme na hodině, to jim stačí, doma se jim do učení nechce,“ uvažuje. Podle něho je nejdůležitější, aby učitel měl pevné nervy, trpělivost a takový způsob vystupování, aby děti dovedl zaujmout. „Měl by být důsledný a trvat na tom, aby žáci vykonali vše, co po nich chce, ale to není jednoduché. Každý učitel by také měl mít děti rád.“
Vladimír rád cestuje. Navštívil Itálii, Rakousko, Turecko a Českou republiku. Zúčastnil se také seminářů českého jazyka v České republice, kde měl možnost zdokonalovat se v jazyce a kde se, jak sám říká, hodně naučil. „Byl jsem na měsíčním školení v Dobrušce a dvoutýdenním kursu českého jazyka v Praze, odkud jsem si přivezl hodně nových zkušeností, lepší znalosti jazyka a plný kufr literatury, která mi dnes přijde vhod, když se připravuju na hodiny dějepisu v českém oddělení gymnázia. Určitě se na nějaký seminář zase hlásím,“ řekl. Vladimír se stal členem historické rady Svazu Čechů a je ochoten pomoci Besedám s přípravami různých přednášek a výstav. Plánuje se s profesorem Věnceslavem Heroutem podílet na úpravě a digitalizaci aktů v archivu Svazu Čechů. „Archivu je třeba věnovat hodně, hodně času. Je tam spousta práce a jeden člověk to sám nezvládne,“ uvažuje Vladimír.
A. M. Štrumlová Tučková/amšt

Read 687 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 26 2022

V Jednotě číslo 26, která vychází 2. července 2022, čtěte:
- Svaz Čechů udělil odměny a uznání úspěšným žákům a učitelům
- Kaptolští oslavili Den české kultury a Den otevřených dveří
- I žáci českých škol na udělení Oskara vědomostí v Záhřebu
- Daruvarská Holubička na folklorním festivalu v Přerově
- Hasiči z Dolan na setkání ve Všeradicích v České republice
- O tajemníku Československého svazu Stanislavu Veselém
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti