Čtyřčlenná rodina Šantakova z Malých Zdenců je příkladem ostatním zdeneckým krajanům

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Wednesday, 29 January 2014

BESEĎÁK NEMUSÍ MÍT ČESKÝ PŮVOD, ALE SRDCE
Neexistuje krajanská akce, aby na ní nebyli Šantakovi z Malých Zdenců. Jasna je pokladní a pracuje v besední kuchyni, Juraj je místopředsedou České besedy Velké a Malé Zdence, organizátorem besedních zájezdů, pracovních akcí na kulturním domě, zajišťuje sponzory a svým humorem přitahuje lidi. Oba jsou jednou částí hnacího motoru spolku. Také v životech obou dcer má Beseda své místo - stály při jejím vzkříšení v roce 2000 a od té doby působily jako tanečnice, konferenciérky a úspěšné divadelnice, v dětství jako sólové zpěvačky.

 

Juraj, přestože není původem Čech a hrdě podotýká, že je ze Zagorje z vesnice Topličica, se mezi Čechy cítí jako ryba ve vodě. K tomu také přispívá jeho optimistický pohled na svět, kterým nakazil celou rodinu. Česky se naučil v Hercegovci, kam se se svými rodiči přistěhoval jako pětiletý. Vychodil zde chorvatskou základní školu a po strojní (metalska) průmyslové, kde se vyučil automechanikem, si našel práci ve firmě Metal Hercegovac, ve které pracuje už třicet devět let jako komercialista. Při zaměstnání vystudoval v Záhřebu vyšší školu pro bezpečnost práce. S Jasnou se seznámil v roce 1975 na dožínkách v Hercegovci, kde oba tančili ve své Besedě, ona ve zdenecké, on v hercegovecké.
Natrvalo se usadil ve Zdencích v roce 1979, kdy se v nich konaly dožínky. „Byla to doba stagnace a fungovala jen taneční skupina,“ potvrdili manželé. „V roce 2000 došlo k obnovení činnosti Besedy.“ Zdeneckou mládež zaktivoval Dalibor Brůža a byl zvolen za předsedu. Šantakovi byli vždy ochotní pomoci a od té doby byla i jejich činnost intenzivnější. Obě dcery tančily ve folklorní skupině a později díky nim vznikla i divadelní sekce. Juraj je od roku 2004 místopředsedou spolku. Besedě, která dříve nedostávala na svou činnost peníze jako nyní, zajišťoval sponzory, kteří pomohli při organizování akcí a při opravách kulturního domu. Juraj byl při nich vždy hlavní. „Bylo na něm odpracováno více než tisíc hodin dobrovolné práce,“ uvedl a dodal, že do jeho obnovy se zapojila celá vesnice. „Nebýt finanční pomoci Svazu Čechů a hrubečnopolského starosty Zlatka Mađeruha, nemohli bychom toho tolik udělat. Zatím byla vyměněna okna, dveře, zhotoven sanitární uzel, kuchyně, jeviště, topení, parkety. Klimatizaci jsme dostali od lovců z Dubrovníku. Bylo by ještě nutné upravit šatnu v patře, ale na to letos nebudou peníze.“
Juraj se osvědčil také jako schopný organizátor besedních zájezdů - díky němu navštívili Zdenečtí některá místa v Chorvatsku a Bosně, a také Českou republiku (letos se tam zájezd opět plánuje) a Maďarsko. Právě tato turistická činnost je pro Besedu velmi důležitá. Zájezdy jsou totiž pro její členy odměnou nejen za jejich celoroční aktivitu, ale i za to, že bezplatně upravují dům, poskytují ubytování pro hosty a chystají pro ně občerstvení – pečou cukroví a pečivo a svou pohostinností jim poskytují nezapomenutelný zážitek. Právě kvůli tomu se asi ke svým zdeneckým přátelům rádi vracejí, zvlášť ti z Čech. Zdenečtí už dvanáct let dobře spolupracují s Římovem u Českých Budějovic, tanečním souborem Doudleban z Doudleb a Boskovic, ale i mnoha jinými spolky. „Římovská koleda k nám vloni kvůli problémům s muzikou nedorazila, ale letos doufáme, že přijede,“ prohlásil Jura. Kromě toho Juraj už deset let ve zdenecké dechové hudbě hraje na buben. Naučil se tomu sám. Umí také hrát na harmoniku a basu. Působil v tamburášském souboru v Hercegovci. Kromě odbíjené miluje všechny druhy sportů. Fotbalem se zabýval od šestnácti let, hrál v hercegoveckém Hajduku, který od roku 1968 dodnes spolupracuje s českou vsí Jiřice u Brna, ve velkozdeneckém klubu Zdenka a Vilim Galjer Prugovac (Podravina). Kuželky hrál v TPK Metal Hercegovec. V roce 1985 sehráli v Brně přátelské utkání s českou reprezentací, v které hrál mistr světa Procházka. Juraj hrál také v druholigovém klubu Zdenka, nyní je členem předsednictva klubu „Kaj vu srcu“ z Chorvatského Zagorje, který se snaží udržovat zvyky a kulturu svého kraje. Navíc je vášnivý sběratel (podrobněji na obálce).
Jasna, rozená Heroutová, se narodila ve Velkých Zdencích, kde vychodila základní školu. „Učila mě Zlata Skenderová,“ zavzpomínala na školní docházku, kdy do čtyř českých tříd, které tvořily české oddělení, chodilo šestnáct dětí. Do jedné z nich i ona s Darkem Milobarou, krerý je dnes předsedou České besedy v Brestově. „Od páté třídy jsem chodila do chorvatské školy v Hrubečném Poli, do střední ekonomické v Daruvaru, kde jsem se češtinu učila v rámci výběrové výuky.“ Při práci účetní v mlékárně Zdenka dva roky studovala vyšší ekonomickou školu a po jejím ukončení dodnes vede finanční oddělení. V mládí osm let tančila v besední taneční skupině. „Ve Zdencích máme hodně tanečníků, kteří nemají český původ a naopak - žije zde mnoho Čechů, kteří se nikdy do Besedy nezapojili,“ uvažuje. Také Jasnini rodiče, Růženka a Stanislav, kteří začátkem ledna oslavili šedesáté výročí svatby, byli kdysi aktivními členy Besedy. Zpívali ve sboru, vedeném Josefem Zámostným (těsně než se odstěhoval do Daruvaru). Ze členů sboru ještě žijí jen oni a Marie Zámostná (žije v Daruvaru). Předkové rodiny Heroutovy pocházejí z okolí Tábora a Trebíče. Jasninou největší vášní, kterou sdílejí i dcery, je cestování - navštívila Česko, Švýcarsko, Německo, Francii a Rakousko a ve svých toulkách světem by ráda pokračovala.
A. Raisová/ar, archiv

Read 757 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 26 2022

V Jednotě číslo 26, která vychází 2. července 2022, čtěte:
- Svaz Čechů udělil odměny a uznání úspěšným žákům a učitelům
- Kaptolští oslavili Den české kultury a Den otevřených dveří
- I žáci českých škol na udělení Oskara vědomostí v Záhřebu
- Daruvarská Holubička na folklorním festivalu v Přerově
- Hasiči z Dolan na setkání ve Všeradicích v České republice
- O tajemníku Československého svazu Stanislavu Veselém
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti