V rodině vedoucího mezuračské dechové hudby Josipa Kralje – Pepy Krále

  • Posted on:  pondělí, 24 březen 2014 00:00

Wednesday, 19 February 2014

KDYBYCHOM HUDBU NEMILOVALI, TAK BYCHOM SE JÍ NEVĚNOVALI
Navštívili jsme Josipa Kralje, vedoucího mezuračské besední dechové hudby, ale také kapely, která doprovází pěveckou skupinu Hlas a taneční skupinu Mezuračtí čerti. S Josipem a jeho maželkou Marijanou jsme si povídali o Besedě, o rodině a životě v Mezurači.

 

Josip se narodil v roce 1969 v rodině Marie a Ivana Kraljových. Příjmení Kralj je vlastně slovenské, původně asi znělo Kráľ. Po základní škole v Mezurači a Banově Jaruze se Josip v Kutině vyučil za elektrosvářeče a hned získal zaměstnání. Dnes pracuje jako kontrolor a přepravce surovin v kutinské Petrokemiji. Do tohoto chemického giganta prý z Mezurače denně dojíždí čtyři až pět desítek zaměstnanců. S manželkou Marijanou, rozenou Hanjalcovou, má Josip dceru Máju, která je provdaná v Piljenicích, Kristinu, která se bude v nejbližších dnech s rodinou stěhovat do Lipovlan, a Kristijana, který se na učilišti v Kutině vzdělává v strojírenském oboru s aplikovanou informatikou. Paní Marijana je ekonomka, pracovala v kutinské firmě Selk, ale v poslední době je bez práce. Žádné z dětí jsme nezastihli doma, ale hostitelé nám ukázali jejich a fotografie nejmladších členů rodiny. „Jsem už dvojnásobný děda,“ pochlubil se Josip. Od dcery Máji mají Kraljovi patnáctiměsíčního Dominika, od Kristiny čtyřměsíčního Karla. „Všechny naše děti se ve škole učily česky. Já jsem také chodil na hodiny češtiny k učitelce Fanynce Vaníčkové,“ říká. V nižších třídách tančil ve folklorní skupině, ve vyšších hrál v tamburášské skupině.
Do dechové hudby se Josip zapojil v roce 1983. Tehdy se učil hrát u Karla Baksy. „Nejdřív jsem hrál na křídlovku. Pak jsem si koupil malou trubku a ještě později jsem v Besedě dostal novou, americkou trubku. Ta je vyrobena v Kanadě. Syn Kristijan hraje už dva roky na tenor, učil se u kapelníka Josipa Ferenčakoviće.“ Zkoušky se od jara do podzimu konají v Mezurači, v zimě jsou v Banově Jaruze. Také děti se učí hrát na dechové nástroje, v současnosti tři mladí jezdí na hodiny hraní do Banovy Jarugy.
„Před těmi třiceti lety vedl sedmnáctičlennou dechovku Jenda Šoufek. Pak došlo ke stagnaci, byly nějaké problémy ohledně cestování. Od roku 1990 ji vedl Zlatko Hrubý, po domovinské válce byl kapelníkem Jenda Sitta, posledních sedm-osm let jím je Ferenčaković. Já jsem jednu dobu působil jako vedoucí doprovodné kapely, později jsem od Zlatka Hrubého převzal vedení celé dechovky.“ V současnosti došlo v dechové hudbě ke změnám. Opustili ji někteří starší členové a přidali se čtyři mladí. Zkouší se dvakrát týdně, v úterý a pátek. Dvakrát týdně se na zkouškách schází i skupina mladých muzikantů. Nikdo ze zdejší mládeže nechodí do hudební školy v Kutině nebo v Novské, všichni se učí hrát soukromě. „Dechovka si vyžaduje hodně času, a vlastně i peněz. Ale kdybychom hudbu nemilovali, asi bychom se jí nezabývali,“ říká s úsměvem Josip. Také noty si obstarávají ve vlastní režii. „Kupujeme sady not, skladby a směsi skladeb buď od Roguljiće ze Slovinska nebo od Kezeleho z Ivanić Gradu.“
Zeptali jsme se Josipa, které vystoupení mu zůstalo v nejhezčí vzpomínce. „Asi to na první přehlídce dechovek v Mezurači. Snad nikdy předtím jsme tak dobře a mohutně nehráli, s dynamikou a se vším všudy,“ říká. Zajímavé to prý bylo také na regionální přehlídce hasičských hudeb v Kloštar Ivanići. O členech dechové hudby mluví jako o výborné společnosti: „Po vystoupení se nikdy hned nerozejdeme, zůstaneme se spolu bavit. Zvlášť to platí pro malou doprovodnou kapelu. Jedenáct muzikantů hraje tanečníkům, sedm z nich s jednou harmonikářkou navíc doprovází zpěvačky.“ Kapela zkouší navíc, asi čtyřikrát před vystoupením, a novinkou jsou zpěvačky, které v poslední době zpívají při tancích. Paní Marijana Kraljová je členkou pěvecké skupiny Hlas, nechybí však při žádné besední akci. Všechny tři Kraljovy děti od malička tancovaly a vystupovaly jak s Českou besedou, tak s místní Maticí slovenskou. „Dcery přestaly tančit před asi dvěma lety, když přišly rodinné povinnosti. Do té doby chodila na každou akci vlastně celá rodina.“ Marijana ráda zpívá, zkoušky mají s vedoucí Danou Stakorovou dvakrát týdně. Z dosavadních vystoupení ráda vzpomíná na přehlídku pěveckých skupin Moslaviny, na hostování v Raklji v Istrii, na účast na přehlídce Đakovački vezovi. „Je to nádherný pocit, když si uvědomíte, že na takovou přehlídku se zvou jen vybrané spolky. Přála bych si, abychom ještě rozšířili repertoár o další české písně.“ Josip, čili Pepa, jak mu v Besedě říkají, by si ze všeho nejvíc přál, aby co nejdřív dokončili Národní dům, aby se v něm mohli scházet na zkouškách a nemuseli cestovat do sousední vesnice. A pokud jde o dechovou hudbu, aby neklesal počet hráčů.
Když mluví o své osadě, zní v jejich slovech hrdost: „Mezurač má štěstí, že v ní působí poměrně hodně spolků: hasiči, fotbalisté, Česká beseda, Matice slovenská, dechová hudba... Ve všech jsou ale většinou stejní lidé. Hodně se pracuje s dětmi a mládeží, ale díky tomu se také dostanou s Besedou do Čech, s Maticí na Slovensko... Například náš Kristijan je všude.“ Loučili jsme se s našimi hostiteli s dobrým pocitem. Také babičku Marii a dědečka Ivana jsme přesvědčili, aby se nechali vyfotografovat. S Josipem, Marijanou a Kristijanem Kraljovými se určitě uvidíme na některé z krajanských akcí, ať už v dechové hudbě, pěvecké či folklorní skupině.
Ž. Podsedník/žp

Read 560 times

Nové číslo Jednoty

 Jednota 42 2021

V Jednotě číslo 42, která vychází 23. října 2021, čtěte:
- Předsednictvo Svazu v Česku: Úspěšný zájezd s bohatým programem
- Přehlídka malých hudebních skupin se poprvé konala v Osijeku
- V Lipovci se konal přátelský večírek
- Radioklub Jan Hus oslavil padesátiny: Stále ve světovém vrchu
- Sto let Svazu Čechů: Nové vedení Svazu
- In memoriam Karolina-Seka Kmoníčková
- Shrnutí jednotlivých článků v chorvatštině
- Lokální zprávy, pravidelné rubriky, povídky, vtipy, zajímavosti