Nechyběli novináři. Jediný, kdo chyběl, byl tajemník M. Kovačević s cenou, získanou na 47. festivalu amatérského divadla v Kastvu – omluvil se kvůli nemoci, cenu však slíbil doručit při nejbližší příležitosti.
A tak se v Dolanech znovu hrál veselý Vostatkový soud hlavně pro ty, pro které dolanští divadelníci hrají nejraději – pro své vlastní obecenstvo. To samozřejmě ani tentokrát nezklamalo. Dolanští divadelní příznivci zaplnili sál a své milé herce, muzikanty a zpěvačky vděčně odměňovali smíchem i potleskem za každý zdařilý výkon. Právem, protože hercům natolik role „sedly“, že už si s nimi dovedou vyhrát. Sálem se tak co chvíli rozléhal spontánní, upřímný a pobavený smích. Ve vyváženém ansámblu, kde každý ví, co na jevišti dělá, kdy je tam za svou postavu a kdy jeho postava hraje nějakou další, se už lze zasmát nuancím a hereckým etudám. A právě proto nikomu nevadilo, že hru spatřil už po několikáté.

Také o ceně se mluvilo. Režisérka Světluška Prokopićová za ni, vlastně za podporu divadelní činnosti, za odborníky a semináře i za umožnění účasti na přehlídce poděkovala Svazu Čechů a divadelní radě. Vděčnému obecenstvu poděkovala také, poněvadž pro ně vlastně divadelníci hrají a jejich vkusem se řídí. A divadelní aktéři kytičkou a dárkem poděkovali jí, své režisérce.
Přestože cena za péči o kulturní dědictví do Dolan nedorazila, nebyl to důvod, aby se patřičně neoslavila. Zcela v duchu vostatkového soudu. L. Stráníková/L. Dujmenovićová<>