Minulý rok byl velice náročný, bohatý různými programy, akcemi, povinnostmi, novinkami - proto byl krásný. Podařilo se nám realizovat všechny kulturní akce, dokonce i něco navíc, co nebylo plánováno, proto těch více než sto procent. Můžeme být všichni společně hrdí na všechny kulturní akce – krajanské přehlídky, setkání a zvláště zdůrazňuji naše dožínky. Na ty jsem obzvlášť hrdá. Jsem spokojená, že naše Besedy odpovědně organizují a realizují všechny programy, a že kladou velký důraz na úroveň provedení.
Jsem také šťastná, že jsme uspořádali program, kterým jsme si připomněli jubilea významných osobností v dějinách české menšiny v Chorvatsku a že jsme obnovili Cenu Franty Buriana za literární a badatelskou činnost. Při takových akcích si každý z nás uvědomí, kolik významných osob přispělo k rozvoji české menšiny v Chorvatsku. Zároveň je to příležitost ukázat celé veřejnosti a naší mládeži, jak hluboké kořeny propojují současnost české menšiny s minulostí, jak důležitou úlohu v určitém období jednotlivci sehráli.
Do krajanské rodiny se přihlásila další Česká beseda. Jak se Svaz staví k novým spolkům a čím jim může pomoci? Co se od nového spolku očekává?
Jsme velice pyšní na to, že se díky jednotlivým nadšencům i dnes zakládají nové Besedy. Založit a udržet spolek si vyžaduje velkou zodpovědnost. Krajané v Garešnici jsou si vědomi toho, že je zapotřebí plně se angažovat, aby se činnost nově založeného spolku rozjela. Není tak těžké Besedu založit, mnohem náročnější je udržet ji. Když je plán práce stanoven reálně, když se k činnosti spolku hlásí všichni členi, bude mít Beseda skvělou budoucnost. Předseda Besedy pan Ontl angažoval schopné krajany, kteří se snaží, aby se činnost rozjela. Nově založené spolky si musí vytipovat vedoucí jednotlivých složek podle jejich afinity a schopností. Založit besední složky anebo skupiny, jaké danému prostředí a podmínkám odpovídají. Všechny Besedy nemusí mít folklorní skupinu, dechovku anebo pěvecký sbor. Skupiny je třeba formovat podle zájmů a přání členů. Besední složka bude působit úspěšněji, má-li schopného vedoucího z vlastních řad, ne ze Svazu nebo z jiné Besedy.
Svaz pomáhá Besedám finančně, organizačně a odborně, pořádáním porad a seminářů. Setkáváme se s velkým problémem přímé pomoci každé jednotlivé besední složce. Svaz má bohužel jen jednu zaměstnanou osobu, což znamená, že každá pomoc členů svazových rad, ať jde o folklorní, pěveckou, divadelní a další činnost, je vlastně dobrovolná práce jednotlivců. Pořádání seminářů nebo porad pro skupiny bez přímého působení v Besedách je nedostačující. Svaz bude muset tento velký nedostatek a vlastně dlouhodobý problém nějak vyřešit. Jednou anebo dvakrát ročně sice Svaz zprostředkuje odbornou pomoc choreografů, režisérů, hudebníků a jiných odborníků z ČR, což je pomoc významná, ale není dostatečná, poněvadž není soustavná.
Zvláštní otázkou menšin v Chorvatsku je financování jejich činnosti. Jsme připraveni na změny, které nám pokud jde o financování slibují po vstupu Chorvatska do Evropské unie?
V minulém roce jsme byli upozorněni na problém financování činnosti menšin. Na jedné schůzi České menšinové rady Bjelovarsko-bilogorského županství jsem navrhla, aby se organizovaly semináře, na kterých se jednotlivci poučí, jak vypracovat různé projekty, kterými by se konkurovalo na různé předpřístupové a jiné fondy EU, abychom byli připraveni, až bude takový způsob financování zaveden. Zdá se mi, že se často peníze utrácejí na zbytečnosti a že by taková pomoc byla prospěšná všem. Nenechme si takové příležitosti ujít.
SPOLEČNĚ JSME MOHUTNÝ STROM
Naše Jednota by měla přicházet do každé rodiny. Dnes tomu tak není. Předplatné není tak vysoké, že by si to naše rodiny nemohly dovolit. Možná bychom měli usilovat o zvýšení počtu předplatitelů a tím také snížit cenu předplatného. Jednota by musela být celá barevná a ještě dynamičtější, aby o ni byl zájem ve šech rodinách a generacích.
Někdy jsou to jediné noviny, které rodina dostává do rukou. Kromě televize je vlastně okénkem do světa. Jednota má výjimečnou příležitost naše rodiny o všem informovat a poučit je.
Většina čtenářů jsou také členy Českých besed a českých menšinových rad, proto si dovolím popřát všem hodně zdraví, štěstí, spokojenosti, hodně lásky a tolerance v příštím roce. Přeji všem Besedám a radám hodně svorné práce bez zbytečného politizování, v zájmu národnostní politiky a k zajištění budoucnosti české menšiny v Chorvatsku. Jako jednotlivci jsme jenom poddajné větvičky, společně jsme silný mohutný strom, který odolá všem vichřicím.
Tím, že máme v Chorvatském sněmu svou poslankyni a že máme menšinové rady jako politické představitelky menšiny, zdá se, že by postavení české menšiny mohlo být ideální. Je ale stále hodně nevyřešených problémů, zejména v samotném Daruvaru. Jaká je vzájemná spolupráce rad, Besed a Svazu?
Když jsme organizovali volby menšinových rad, vše jsem si představovala jinak. Hlavně víc spolupráce. Menšinové rady se zpočátku „hledaly“, nedovedly se vtěsnat do svých kompetencí. Dnes už běží druhý mandát a některé rady se ještě „nenašly“. Ústavní zákon o právech národnostních menšin přesně definuje kompetence rad, koordinace a představitelů menšin. Nevím, proč menšinové rady a koordinace nepůsobí v tom rámci, proč se dožadují dalších kompetencí, aniž vyčerpaly všechny možnosti, které jim Ústavní zákon dává. Stává se proto, že se mermomocí pracuje na tom, aby koordinace českých menšinových rad a představitelů příslušníků české menšiny zastínili význam a funkci Svazu Čechů. Na samém začátku funkčního období jsme si společně stanovili svá pole působnosti, je zapotřebí se toho držet, jestli chceme zachovat jednotnost české menšiny. To by měl být náš cíl, vždyť nám to přikazují dějiny naší menšiny, naše bohatá tradice, odkaz našich předků. Za pár měsíců budou lokální volby, za dvě léta nové sčítání obyvatel. Proč se české menšinové rady a koordinace neangažují na přípravách voleb, na tom, jak příslušníky české menšiny seznámit s jejich volebními právy, s právem získávání a pozbývání národnostní identity. Jednat o tak důležitých problémech jenom na schůzi rady, to není účinné.
Co se týče samotného Daruvaru a potřeby realizovat právo na dvojjazyčnost a vyřešit jednu skupinu nejmenších dětí v české mateřské školce v Daruvaru? Je to otázka politické vůle kompetentních jednotlivců anebo vzdor? Vedení města by snad uplatněním patřičných zákonů ukázalo a dokázalo, jak si váží přínosu české menšiny v obraně a rozvoji státu. Proč se to, co má podle zákona být samozřejmé, kvůli vzdoru jednotlivců anebo politických stran, musí dostat až k Ústavnímu soudu, jako problém nevyřešitelný na patřičné úrovni? Smí být uplatňování zákona předmětem obchodování?
Ano, mohlo by se říci, že je postavení české menšiny ideální, nebýt jednotlivců, kteří ji z osobních a politických důvodů zneužívají. Doufám, že si mnozí do příštích voleb lépe uvědomí situaci.
Přestože Svaz Čechů není politickou, ale kulturně osvětovou institucí, politice se vyhnout nemůže. Jak se bude stavět k lokálním volbám, které se budou konat v tomto roce? Na co by krajané měli myslet při rozhodování?
Každé volby přinesou něco nového. Je velmi těžké a nezodpovědné někomu radit za koho hlasovat. To je demokratické právo každého člověka. Nikdy jsem nikomu neradila za koho má hlasovat. Radila jsem krajanům, aby pozorně sledovali kandidáty, a aby z jejich počínání, každodenní práce a z chování v minulosti usoudili, zda mu svěří svou důvěru a komu dají svůj hlas. Neradím však dát se zlákat předvolebními sliby, na jejichž realizaci se po volbách nejčastěji zapomene. Demokratické právo každého člověka je vyjít k volbám, volit anebo se nechat zvolit. Zda budeme na důležité funkce volit i naše krajany, záleží na nás. Záleží na tom, jak se deklarujeme, zda úmyslně zapíráme svou českou příslušnost, anebo zda jsme pohodlní a nezjistíme si v matrikách, jestli někdo nezneužil naší důvěru a samoiniciativně nás nezařadil do většinového anebo některého menšinového národa. Kolik nás vyjde k volbám a kolik našich krajanů bude voleno do funkcí, záleží na každém z nás a na angažovanosti českých menšinových rad a koordinací. K volbám musíme vyjít v co největším možném počtu, chceme-li, aby se zásadní věci změnily k lepšímu.
Asimilace je přirozený proces, který se svou činností snažíme zpomalit. Jak může každý z nás k jeho zpomalení přispět?
Nevím, co bychom museli podniknout, abychom asimilaci zabránili. Snad bychom se museli uzavřít do nějakého ghetta a žít si po svém, což je nesmyslné. Česká menšina v Chorvatsku se plně integrovala do společnosti svého prostředí. Kdo z nás má právo zbraňovat někomu takový způsob života a zajišťování vlastní existence? Na to právo nemáme. Máme ale právo, které nám chorvatský stát zaručuje, vzdělávat se ve svém mateřském českém jazyce, zakládat si české školy, české spolky, provozovat informační a vydavatelskou činnost. Financuje nám překlady a vydání všech učebnic pro základní školu. Znamená to, že nám to vše nejen umožnil zákonem, ale i po finanční stránce. Zbývá nám jenom jedna maličkost: abychom si toho vážili a plně využívali. Jak se k tomu budeme chovat, za to už chorvatský stát nemůže. To je v každém z nás. Do které školy své děti anebo vnuky zapíšeme, do kterého spolku je usměrníme, jakým jazykem s nimi komunikujeme, záleží už jen na nás. Česká republika se nikdy doposud tolik nesnažila pomáhat české menšině v Chorvatsku jako během posledních osmnácti let. Také to přispívá k zpomalení asimilace. Vzpomeňme, jak naše kulturní domy, školy, naše přední instituce vypadaly ještě před několika lety, v jakých podmínkách a s jakými pedagogicko-didaktickými pomůckami pracovaly naše školky a školy? Když si to vše uvědomíme, můžeme konstatovat, že asimilace je přirozený proces, který nás a naši budoucnost nesmí a nemůže ohrozit.
Otázky kladla ls/žp
