V polovině devadesátých let minulého století navštěvovala skupina studentů z Požežska a studentů bohemistiky kurs českého jazyka, který v České besedě Záhřeb, ještě na Dolci, vedla Helena Jílková. Bývalá adresa nevyhovovala mladým k provozování hlučnější činnosti, např. k tanci. Přestěhování Besedy do Českého národního domu v Šubićově ulici jim umožnilo i tuto činnost. Chtěli co nejlépe zvládnout český jazyk, proto si založili divadelní skupinu, později nazvanou Haprdáns podle prvního sehraného divadla. Divadlo je nadchlo a přáli si ještě víc dbát o zachování české kultury a tradic. V únoru 1999 se konal Český bál, na kterém nechyběla skupina mladých krajanů. Toho večera je oslovila krajanka Jasna Šoljanová-Barbićová a navrhla založit folklorní skupinu. Ze známého folklorního souboru Ivan Goran Kovačić, jehož byla členkou, vybrala pro ně dva první tance. Za vedoucí skupiny byla zvolena H. Jílková, tanečnice Holubičky, souboru České besedy Daruvar.
Jasna je odvedla na první velké vystoupení, na Přehlídku amatérského folklóru národnostních menšin města Záhřebu. Všichni vzpomínají na ten shon. Měli příležitost vystoupit, neměli ale kroje, obuv, hudbu. Neměli nic, kromě veliké vůle vystoupit. „Kroje nám půjčila Holubička, obuv jsme si pořídili v záhřebské půjčovně chorvatských krojů, zajistili jsme si i hudební doprovod, a naše první vystoupení bylo opravdu skvělé.“ Dnes už je to krásná vzpomínka v desetileté činnosti Jetelíčku.
Jetelíček se rozrůstal o další členy. Poprvé vystoupil na dožínkách v Hercegovci, setkal se s choreografkou Evou Zetovou, naučila ho Májový tanec. Marině v paměti utkvělo setkání s choreografkou Lenkou Homolovou. Dívala se na ně na zkoušce, usmívala se, pak pronesla: „Mládeži, na příště pro vás připravím tanec. Máte krásné držení - to bude něco pro vás!“ Obě choreografky se snažily pro ně připravovat krásné tance. Většina tanečníků hrála divadlo, snad proto i tance Jetelíčku vyprávěly příběhy. Zlatými písmeny se do repertoáru Jetelíčku zapsaly tance Echo, Pekař, žertovné Kostelec a Klobouky…
Slavnostní program zahájila seniorská skupina. Tančila v nových, kyjovských krojích, které jim pořídila Rada české menšiny města Záhřebu, aby se záhřebští Češi na veřejnosti dokonale reprezentovali. Po nich vystoupila nejmladší skupina, někteří se učili tancovat ve školním souboru Záhřebské sluníčko. Ožily řemeslnické tance z loňských dožínek.
Velký potlesk sklidil Jetelíček za chorvatské pásmo tanců. Také za hranicemi Chorvatska, kam se každý rok dostane, jsou tance z jeho země vítané. Připravili je s ním Nenad Malić ze souboru Lado a Slaviša Miljiš ze souboru Vlahović. Doprovází je hudební skupina Gospodari tambura.
Roku 2004 došlo ke změně generací a starší skupina Záhřebského sluníčka se sloučila s Jetelíčkem. Od roku 2002 spolupracují s hudební školou Pavla Markovce. Vyznamenali se organizací tanečních zábav (kateřinská, maškarní bál), jsou partou dobrých kamarádů, pořádají společné zájezdy, oslavují svátky, uzavírají manželství. Dosud se jim narodilo kolem dvaceti dětí. O besední činnost do budoucna je postaráno, vzkázali z pódia.
Během desetiletí zaznamenali veliký počet vystoupení. V záhřebské Besedě se s nimi počítá, navštívili desítku Besed, dvakrát sklidili úspěch v Lisinském, jsou vítaní na záhřebské amatérské scéně, vystoupili na mezinárodních přehlídkách v Čechách a Itálii, zvou je na programy českého velvyslanectví v Záhřebu. V České besedě Záhřeb jim patří významné místo, řekl ve svém blahopřání předseda J. Kubíček. Plejáda tanečníků, zpěváků a hudebníků, která vystupovala v jeho řadách, je obdivuhodná a spolek je bude i nadále podporovat.
Vlastní choreografie časem nabídli Dražen Macháček, Dijana a Eva Koudelovy. Soubor celých deset let úspěšně vede Dražen Macháček. Magie zeleného čtyřlístku Jetelíčku, symbolu jejich mladického opojení folklórem, je mocná. Uznali to i hosté jejich oslavy, makedonská hudební skupina Aleksandrija se sólovou zpěvačkou Kostadinkou Velkovskou a FIS Remete, folklorní skupina udržující dědictví kajkavského nářečí. Z. Táborská/zt, Damir Prerad
