CHORVATSKO SE ČESKÉ UČITELCE NELE KRESOVÉ STALO DRUHÝM DOMOVEM
Vzpomínat budu ráda, často a s nostalgií
I když je činnost české menšiny v Chorvatsku soudržná a z nadhledu dosti uzavřená, její síla je ve vzdělání a civilizační vyspělosti. S takovým dojmem se po čtyřech letech odpovědného pracovního nasazení mezi krajany domů vrátila Mgr. Nela Kresová. Laskavě nám odpověděla na naše otázky.

Kde všude jste, Nelo, učila?
V obvodních školách v Lipovci, Horním Daruvaru, Střežanech a Dolanech, na gymnáziu a Základní škole Vladimíra Nazora v Daruvaru, ve Virovitici, mateřské škole v Končenicích, Základní škole J. Růžičky v Končenicích, v Českých besedách ve Virovitici a Nové Hradišce.
To zdaleka nejsou všechny vaše aktivity.
Pomáhala jsem v Radiu Daruvar v rozhlasové relaci Co to je, když se řekne, připravovala jsem a vysílala relace o významných událostech a svátcích v České republice. V Českých besedách jsem pomáhala s korespondencí, přípravou divadelních her, vystoupení k nejrůznějším kulturním akcím. Občas jsem opravovala nějaké články a statě, velice ráda jsem psala články pro Radio Prahu o aktivním kulturním životě české menšiny v Chorvatsku.

Takže, Nela i novinářkou?
Víte, pokaždé mne těší, nadchne a udivuje, kolik času strávím nad sestavováním článku, abych to, co jsem viděla, správně vložila do slov tak, aby vzbuzovala zájem a emoce. Slovo má opravdu magickou moc a volit správná slova a použít je v pravou chvíli vyžaduje trpělivost.
U nás vlastně vykonáváte práci lektorky!
Musím přiznat, že to, co dělám, neznamená pro mě vykonávat práci, ale je to pro mě hobby, které ve mně vyvolává pocit štěstí. Ne takové krátkodobě trvající, které jen gratifikuje ego, ale to dlouhodobé, kdy vynaložené úsilí a snaha směřují k tomu, abychom se o ně dělili s ostatními.
Ráda učím děti, ráda promýšlím, které metodické postupy použiji, jak učivo procvičím, o čem si budu s dětmi povídat, kterou písničku si zazpíváme a které nejnovější události budeme analyzovat. Žáky a studenty považuji za sobě rovné partnery.
Společnost dětí a studentů mě vždy nadchne a inspiruje. Mají zdravé úsudky, široký rozhled, nebojí se prezentovat své názory a konfrontovat je s jinými. Přemýšlejí, které životní hodnoty jsou pro ně nejdůležitější a co je hlavní – hledají svou životní cestu. My jim máme ukázat možnosti. Zvolí si oni.
Jak vidíte své žáky, malé i ty starší?
Děti a mládež jsou v současné době velice inteligentní a co je velice pozitivní, mají přístup k informacím. Na nás je, abychom je naučili získané informace správně klasifikovat a třídit a abychom poznávání spojili se zkušenostmi. Děti mají vyvinutý hluboký smysl pro spravedlivost a pravdomluvnost.
Zřejmě proto Kant a Nietsche snili o zemi dětí.

Co byste přála dětem?
Více svobody. Jen ta je naučí zodpovědnosti. A jejich rodičům, aby měli k dětem moře trpělivosti a oceán lásky. Aby si vždy udělali na ně čas a povídali si s nimi.
Máte, Nelo, za sebou náročnou etapu pracovního života. Jak jste se cítila, když jste zvládala tolik úkolů?
Jako bych pilotovala tornádo. Ale bylo to pro mne přitažlivější než adrenalinový sport.
Když budete vzpomínat na Chorvatsko, co se vám vybaví?
Daruvar. Je to malebné, čisté a klidné městečko. Když procházím náměstím, každý dům mě něčím zaujme. Líbí se mi náměstí se spoustou útulných kaváren a obdivuji upravený park. Taky Česká základní škola J. Á. Komenského je architektonicky zajímavá a co je podstatné, perfektně vybavená.
Protože moje práce vyžadovala časté dojíždění a já neměla auto, mohla jsem jako spolujezdec vychutnávat ten luxus, že se nemusím soustředit na řízení, a mohu pozorovat přírodu. Když vidím ty nádherné, sametově zelené lesy, čisté řeky a nádherné květiny, je to krásnější, než naslouchat Bachově Toccatě. Taky jsem si zamilovala vaši mentalitu. Ke všemu přistupujete s moudrostí, nadhledem, nikdy nejednáte ukvapeně. To vaše „nema problema“ na mne působí přímo blahodárně. Když se setkáte se známými nebo přáteli u kávy, dokážete toto setkání povýšit na životní slavnost. Proto mi i povídání u kávy bude moc chybět. U nás v Čechách jsou lidé v porovnání s vámi chladní a nepřístupní.
Učarovalo vám něco z chorvatské kultury?
Když budu vzpomínat na Chorvatsko, určitě se mi vybaví nádherné originální obrazy chorvatského naivního umění. Tito umělci se nebojí experimentovat, zpochybňovat a provokovat. Jejich díla se ničím neomezují a nemají žádné parametry. Pokaždé mne nadchnou tím, jak jsou jiná.
Vím, že hodně čtete!
Ano, hodně. Jednak to patří k mé profesi, jednak je to moje veliká záliba. Mám vždy rozečtených několik knih a podle momentální nálady pro jednu z nich sáhnu. Dočítám Nesmrtelnost M. Kundery. Je zajímavá, protože se v ní prolínají časové linie, a smutná, protože je o společnosti proměněné v divadlo. Pak čtu detektivku O. Pamuka Říkali mi červená, W. Shakespeara Romeo a Julie. Klasiky čtu ráda. Je to jako podrobovat naši současnou kulturu psychoanalýze.

Chováte lásku i k vážné hudbě…
Táta hrál v Janáčkově filharmonii. Kdybych neměla možnost občas si poslechnout klasickou hudbu, vadla bych. Mými oblíbenými skladateli jsou Bach, Mozart a Vivaldi. Ráda bych podotkla, že se neomezuji jen na klasiky. Takový C. Santana, J. Cocker, R. Charles a v současné době znovu oblíbený Prince, jsou výteční.
Co mi řeknete na závěr?
To nejdůležitější. Chci poděkovat všem, kdo se svými aktivitami snaží udržet český jazyk, kulturu a tradice. Česká menšina v Chorvatsku se vyznačuje tím, že má bohatý kulturní život spjatý s českými kořeny a je právem považována za nejlépe organizovanou na světě. Budu na vás na všechny vzpomínat často, ráda a s nostalgií, protože Daruvar a Chorvatsko byly mým domovem. A na domov se vzpomíná srdcem.
Podívejte se do mého srdce. Uvidíte se v něm.
Zdenka Táborská/zt

TŘI ROKY MEZI KRAJANY UBĚHLY JAKO VODA, TVRDÍ UČITELKA MILENA CHOMÁTOVÁ
Nejvíc si cením práce divadelních skupin
Usměvavá a stále dobře naladěná učitelka z České republiky Milena Chomátová se s námi podělila o dojmy z tříletého pobytu v Chorvatsku. Vyučovala nejen na českých školách, ale převážně na školách s fakultativní výukou českého jazyka, tzv. modelem C.
Co vás vedlo k vašemu prvnímu zahraničnímu výjezdu v roli české učitelky, cestě do neznáma?
Zvědavost a chuť pomáhat. O existenci českých komunit jsem věděla ještě před příjezdem do Chorvatska. Máme totiž příbuzné v USA, kteří tam odjeli v třicátých letech minulého století a vyprávěli nám o činnosti krajanů v Clevelandu, kde je aktivní spolek Česká síň. Také má sestra, Ludmila Šťástková, pobývala v letech 2001 až 2003 mezi krajany v Chorvatsku, a později i v Rumunsku a Srbsku. Prací s krajany je nadšená, sleduje a obdivuje práci Čechů v celém světě, a už zase připravuje další projekt. Možná také tento fakt přispěl k mému rozhodnutí ucházet se o tuto práci.
V českých školách v Chorvatsku působíte tři roky. Letos vaše mise skončila. Můžete ji zhodnotit?

Ty tři roky uběhly jako voda. Opravdu. Zdá se mi, že jsem přijela před měsícem. Práce zde byla velmi různorodá a nesmírně zajímavá také proto, že jsem nejen vyučovala. Přednáškami jsem se podílela na dalším vzdělávání učitelů, jezdila do Besed, připravovala relace do českého vysílání Radia Daruvar, spolupracovala s nakladatelstvím a vydavatelstvím vašeho týdeníku, lektorovala román S. Sittové, pomohla jsem s překladem učebnice zeměpisu pro 5. a 6. třídu. Snad i proto mi čas tak rychle utíkal.
Působila jsem v Daruvaru, Slavonském Brodě, Sirači, Šibovci, Končenicích, Kaptole, Bjeliševci, Dežanovci, Trojhlavě, Brestově, Dioši, ve Zdencích, Hrubečném Poli a Ivanově Sele. Do všech škol jsem jezdila ráda a na své žáky budu hodně vzpomínat. Víte, jsou školy, kde se český jazyk učí děti nečeského původu, které česky rozumí velmi sporadicky a českým jazykem se učí mluvit jen na hodinách češtiny ve škole. Ale to, že žáci mluví dobře česky neznamená, že máte jako učitel češtiny snadnější práci. Musíte se na vyučování připravit metodicky úplně jinak, i když probíráte stejné téma.
Jak hodnotíte vybavení jednotlivých škol pomůckami?

Myslím, že obě české základní školy mají dostatek pomůcek a veškerou moderní vyučovací techniku. Kromě základní klasické zelené tabule jsou třídy vybaveny magnetickou i bílou tabulí. Mají magnetofon i CD přehrávač. Při promítání si můžete vybrat video nebo DVD přehrávač. Učitel má někde pro svou přípravu bez omezení k dispozici kopírovací přístroj i počítač s tiskárnou a bohatou sbírku názorných pomůcek. Jsou však také školy, kde i základní vyučovací pomůcka – tabule – je pro špatný povrch nepoužitelná. Převážně jsem vyučovala češtinu modelem C, ke kterému nejsou učebnice, tam je tabule opravdu nezbytná.
Připravovala jsem si veškerý učební materiál sama, tak jako i ostatní učitelé modelu C, ale potíž byla v namnožení. Na některých obvodních školách kopírovací přístroje ani nejsou, i když se situace během mého působení hodně zlepšila.
Co myslíte, že by měl ovládat každý učitel z České republiky? Měl by se zapojit do činnosti Besed?
Každý učitel z České republiky by měl být flexibilní a vysoce kreativní. Musí znát metodiku práce s předškolními dětmi, stejně jako připravit kurs češtiny pro dospělé. Jinak se pracuje s dětmi v nižších třídách, jiné metody se užívají pro starší žáky. Každý učitel má své oblíbené a ověřené způsoby práce, to záleží na každém zvlášť. Ráda používám moderní vyučovací pomůcky, protože mi práci usnadňují. Ale znamená to naučit se je ovládat. Dovedu pracovat samozřejmě i bez nich, práce pak není tak pestrá a zábavná, protože ji musím zjednodušit. Ale i učitel z České republiky je jen člověk a nemůže umět všechno. Na pedagogy v rozvitých zemích, ke kterým Chorvatsko patří, se klade požadavek celoživotního vzdělávání. Jsem ráda, že Česká republika umožňuje učitelům češtiny účast na kursech v přirozeném prostředí, tedy v Čechách. To je pro jazyk nejlepší. Učitel z České republiky sem nepřijíždí učit novým metodám práce, ale šířit znalost moderního českého spisovného jazyka. A to nejen mezi žáky a pedagogy, ale mezi krajany všeobecně.
Co si myslíte o nově vydaných českých učebnicích?
Rozhodně je to přínos. Vždyť žáci i rodiče budou číst v češtině. Rodiče přece dali své dítě do české školy, aby se naučilo česky v plné šíři. České učebnice odborných předmětů jsou identické s chorvatskými, takže obava o neporozumění je zbytečná. Myslím, že tady hodně záleží na přístupu pedagoga k žákovi při zkoušení. Tím nemyslím, že by měly být odpouštěny vědomosti. I pro učitele je tu dost nového. Vystudovali svůj obor v chorvatštině a s některými českými odbornými výrazy se možná zatím neměli možnost setkat. Přidala jsem se také k týmu, který v těchto dnech ukončil první část učebnic češtiny pro výuku modelem C.
Myslíte si, že je české školství v Chorvatsku dobře zorganizované?
Bylo by dobré, aby si studenti mohli prohlubovat znalost češtiny i na jiných středních školách, nejen na gymnáziu, a aby byl český jazyk zařazen do studijních programů vysokých škol. Ale je to otázka poměrně složitá a kromě dostatečného počtu studentů zde hraje roli i poptávka trhu a zajištění bohemisty.
Byla jste spolupracovnicí českého vysílání Radia Daruvar. Jaká byla tato zkušenost?

Pro mne naprosto nová. Na rozhlasovém vysílání jsem spolupracovala poprvé a musím říct, že opravdu ráda. Přitahují mě činnosti, při kterých se něco nového dovídám a to mi práce pro Radio Daruvar plně poskytovala.
Svým autem jste procestovala Chorvatsko křížem krážem. Co vás v této zemi nejvíce zaujalo a proč?
Příroda a její nedotčenost. To je poklad Chorvatska, který bude přinášet hodnoty, bude-li se o něj pečovat. Chorvatsko je krásná země, úplně jiná než česká krajina. Obdivuji velkou nedotčenost přírody, hluboké původní lesy. V zemi jsou stále ještě patrné pozůstatky války a to je velmi smutné. Krása moře je všeobecně známá, přírodní parky fascinují. Historické památky nejsou tak udržované jako v České republice, ale to se časem jistě změní. Při mém cestování, ať už pěšky nebo autem, mi občas scházela přesnost označení. Jsem asi zhýčkaná Češka, protože turistické značení v Čechách patří k nejlépe propracovaným systémům ve světě. Do Chorvatska se budu ale ještě mnohokrát vracet. Zdaleka jsem neviděla všechny jeho krásy.
Jak hodnotíte činnost české menšiny v Chorvatsku.
Všechny složky ve společnosti, mám tím na mysli politické, kulturní i vzdělávací, které mají ve svém programu činnost české menšiny, by měly mít společný cíl – pomáhat menšině i nadále zachovat svou identitu, podporovat v tomto smyslu její snažení a společně nacházet řešení problémů. Více než stoletá činnost české komunity hovoří o tom, že její snažení má pozitivní výsledky. Bez této činnosti by se na Daruvarsku ani jinde v Chorvatsku už česky nemluvilo. Osobně si nejvíc cením činnosti divadelních skupin Českých besed a považuji ji za nejobtížnější. Při této činnosti se nejvíc dbá na čistotu jazyka a správnou výslovnost. A. Raisová/ar